Sedmero krkavců

Při vyslovení názvu "pohádky" mi na mysl vytane otřesná vzpomínka na Ivanu Chýlkovou "vraždící za plachtou ubohou dívčinu" a následně zakrvácená ruka oné nebožky, necitlivě plandající z dřevěných nosítek. Plus ještě ta hrůzunahánějící hudba. Netvrdím, že je to špatný film, ale svému dítěti bych to coby pohádku na nedělní odpoledne rozhodně nepustila. (06.10.2010)

Sedmero krkavců není ani pohádka, natož rodinný film. Je to drsná středověká legenda. Kdyby bylo dnes něco podobného natočeno s dokonalými triky a označeno nálepkou fantasy, možná by byly reakce zcela opačné. Netvrdím, že premiéra krkavců na Štědrý den byla šťastná volba (mně bylo zhruba 13 let, rodiče film nevydýchaly, ovšem já si s očima navrch hlavy lebedila). (31.08.2012)

Dovedu si představit, že při premiérovém uvedení na Štědrý večer musely být nejen děti při pohledu na Chrta pěkně vystrašené, těm nejmenším bych film rozhodně nedoporučila. Dlouhý je ale ideální představitel princů, Chýlková si jistě vychutnala další zápornou postavu a Hapkova hudba skvěle dokresluje ponurou atmosféru. (16.12.2017)

Divné až strašidelné... jakoby to ani neměla být pohádka pro děti. Já ji nikdy neměl rád ani jako takovou. Matka co prokleje svých 7 zlobivých chlapců... ,,zabili jste chléb, proklínám vás'' .. eh... Snad to mělo sloužit dětem co zlobí jako taková výchovnější pohádka, nevím... I já si z ní pamatuji a pamatoval jsem si i dnes, kdy jsem ji po letech viděl Chrta v podání strašidelného Rösnera. Jinak na mně působí ješta až osmdesátkovým feelingem.. Kostýmy, hudba, herci... Dlouhý tu vypadá opravdu jako nějaký hošan... No jak říkám, tuhle pohádku nemusím a dnes nezaujala ani mé děti. * (16.12.2017)

Když jsem byla malá, ráda jsem se bála. Tuto hororovou pohádku jsem viděla ve věku 6-ti let, kdy děti čekají od pohádek, že je budou uspávat a zanechalo to ve mně následky. Pohádka byla adrenalinový zážitek – celou dobu jsem se choulila v křesle a děsila se zvrácené Chýlkové (získala si mě zpátky až když jsem o něco později viděla Přítelkyni z domu smutku), která obcovala s Chrtem (úžasný Rösner, ten mě děsí pořád). Ale nemohla jsem od toho odtrhnou oči :-) Od té doby potřebuju pravidelnou dávku hrůzy... (28.01.2008)