O Janovi a podivuhodném příteli

Poctivá produkce, která sice za největšími skvosty televizní tvorby zaostává, ale nechala za sebou kus poctivé práce. Kameraman se sice pro tuto práci úplně nehodil, pomohla mu ale naštěstí v drobnostech nenápadně snaživá výprava, hlavní hrdina života také moc nepobral, ale nad schopností proměn vedlejších postav jeden žasnout nepřestává. 3-4* (13.12.2013)

Jediná koprodukční pohádka, kterou tehdejšímu Československu odpustím, jsou Tři oříšky pro popelku, tam to možná i pomohlo k úspěchu, ale v tomto případě si nejsem zase až tak jistý. Prostě na můj vkus tam je až moc cizích obličejů a tak i celková atmosféra je znát a pro mne to prostě není ono. Přitom pohádka, je pro mne atraktivní hromadou drobností...herecká účast pana Kemra, paní Galatíkové, Evy Vejmělkové, kulisy hradu Bouzov a i dějově je to zajímavé, ale ti Němci v tom jdou prostě moc cítit a já si prostě nemůžu pomoct. Proto je hodnocení takové jaké je :-( (15.12.2014)

Marná sláva - dánský černokněžník Andersen by i našeho Nebojsu přiměl k výměně plenkových kalhotek. Jeho pohádkové horůrky dokázali totiž vždy velmi spolehlivě rozechvět nejeden dětský svěrač. Velice dobře si vzpomínám, nakolik solidní noční můry jsem z téhle temné hrůzy (na pomezí fantasy) tehdy měl. Málokterá pohádka se může podobným atributem depresivního děsu pochlubit. Snad 'Malá mořská víla', ale to jsme zase na začátku... (07.05.2012)

Nemám rád Andersenovy pohádky, když jsem byl malý, působily na mě ponure a strašidelně, a na tom se nic nezměnilo. Stejně tak jsem vnímal a vnímám tuto. Nicméně samotný příběh má hlavu a patu a navíc je zpestřený tragikomickou dvojicí Zedníčka a Labudy, která výborně kontrastuje se strašidelnými okamžiky. (22.12.2008)

Nevěděl jsem, že ještě v devadesátých letech se natáčely tak poutavé pohádky. Tato má povedené herecké obsazení (jak sympatická ústřední dvojice, tak "přítel"), jen ji doprovází zbytečně zádumčivá hudba a pro malé děti je určitě strašidelná (hlavně živé oči soch). Za pozornost stojí zkamenělý velbloud a inspirativní jedení šípků. (30.01.2018)