365 dní

Já mám rozporuplné pocity - příběh je brak až běda. Herci - no jak kdo. Mám trochu problém s postavou Laury, která se tváří na počátku jako nedobytná a najednou obrat o 180 stupňů. Dobře hodnotím hudební složku, hudba je chytlavá a docela pasuje do dynamik jednotlivých scén. A teď k tomu příběhu - autorka má podle mého zvrácené myšlenky - hlavní hrdina je alfa samec až běda - je z toho vidět, že původně byl příběh vytvořen na Wattpadu - tam to musela být topovka. (14.06.2020)

Vizuál bol celkom moderný a dobrý, to, že herci vyzerali ako z tureckej telenovely mi nevadilo, príbeh bol jednoduchý, zahrané to bolo tak všelijak a milostné scény boli síce vášnivé, ale iba ľahko erotickej povahy, čo ma sklamalo najviac. Koniec bol pre mňa celkom nečakaný, ale niesol sa v duchu kostrbatosti celého filmu. Takže, nejednu ženu v dlhotrvajúcom vzťahu tento film poteší, ale kvalitatívne je to podobné ako väčšina takýchto filmov pre ženy. 5,2/10. (24.06.2020)

Tu jednu hvězdičku dávám za kameru a osvětlení. To bylo opravdu nádherné. Ale ani tři skleničky vína nezachránily ten naprosto šílený a neuvěřitelný příběh, který jsem před malou chvílí dokoukala. Nevím, jestli to mám brát jako další vývojové stádium romantického filmu (jako další stádium Pokémona) nebo se mám rozbrečet nad tím, jak romantický žánr degraduje. Nejdřív se asi vyjádřím k sexuálním scénám - zase tolik, jako v padesáti odstínech, jich není. Ano, jsou mnohem barvitější, ale všechny až na dvě nebo tři jsou zahrnuty do jedné montáže. A teď k těm negativům, kterých je tady opravdu hodně. 1. Massimo je opravdu nesympatický týpek, se kterým bych nešla ani za milion let (to už se mi víc líbil ten týpek, který se o Lauru staral); 2. já být na místě Laury, tak té situace nějak využiju proti němu, jako "držíš mě ve tvé společnosti proti mé vůli, tak si to vyžer"; 3. jaká holka, které táhne na třicítku, by se nechala tak lehce zmanipulovat nějakým mafiosem; no a za 4. ta podobnost s Padesáti odstíny je opravdu nezaměnitelná. Jestli jsem se měla při sledování tohoto filmu cítit sexy, nebo jsem se měla nějak rozpálit, tak to vůbec. Tenhle film není ani trochu sexy. Spíš mě znepokojoval, protože jsem nečekala, že něco takovýho dnešní ženy v době asi čtvrté nebo páté vlny feminismu vzrušuje. Je opravdu k zamyšlení, jak jsme se dostali od žen, které chtějí být nezávislé na chlapovi a dělat si co chtějí, k tomuhle (Padesát odstínů tohle téma jen tak lehce nastínilo, ale 365 dní je opravdu zrealizoval). Navíc Stockholmský syndrom je tu opravdu zřejmý - unese ji jakoby nic, ale nechá ji, aby se do něj zamilovala? Co to sakra je? To jsou dnešní ženy tak zoufalé a nadržené, že nesnesou klasickou obyčejnou romantiku, ale musejí snít o nesympatických chlapech, kteří se k nim chovají jako k věcem? Je mi z toho zle. Ženský, mějte sny o nějakých normálních chlapech, a nebo o svých partnerech! Ne o kreténech, co si z vás udělají sexuální otrokyně! (29.06.2020)

Dějově naprosto šílený, pro chlapy jedině na zasmátí, jak by mohli dopadnout se zlatokopkou. Pro dámy super věc. Kamera a hudba výborné, na pomezí eroťáku a skoro softporna. Anna Maria jako brunetka neuvěřitelně sexy, jako blondýna o poznání méně. Viděno v polskoanglickoitalské verzi, s řeckými titulky (neotitulkované byly jen polské pasáže). (08.01.2022)

V první polovině téměř nefunkční příběh bez příběhu a scénáře, ve druhé půli se sesypalo to málo, co film v té první nastavil a ve finále nezbylo vůbec nic. Chtělo by to být jako Padesát odstínů šedi, ale základní problém je v tom, že i slavnější americký film má lepší scénář a je alespoň trochu uvěřitelný. Tady se na sebe nabalují příšernosti, u kterých má člověk chuť si jen ťukat na čelo. Nefunguje herci, kteří vlastně nejsou herci, nefunguje scénář, nefunguje dramaturgie, nefunguje jakákoliv emoce, kterou bych k těm dvěma mohl cítit. Anna Maria Sieklucka je přitažlivá a kameraman očividně věděl jak jí natočit, aby vypadala dobře, ale to je upřímně to jediný, co bych mohl vyzdvihnout. Závěr je dost wtf právě proto, že si divák nemá absolutně jak vypěstovat nějaký vztah. Je mi upřímně úplně jedno jak dopadnou. Po první ještě trochu koukatelný polovině, která byla plná krásných míst a trochu toho neznáma a hry "máš rok na to, aby ses do mě zamilovala", je pak ta druhá jak z obyčejného romantického filmu, kde se dokonce tvůrce snaží i o vtip. Akorát jsem se nesmál a jen čekal až to skončí... A to nepovažuju Padesát odstínů šedi za takový odpad, jako ostatní. Tohle je ale o 2 levely níže. (05.07.2021)