Půlnoční mše

Zase jinej Flanagan a zase jak jinak než naprosto skvělej! Na povrchu opět v zásadě klasickej, 26x viděnej námět, ovšem pojatej - jak je u tohodle člověka zvykem - úplně jinak, ne úplně předvídatelně, vrstevnatě, sotva hororově a se zajímavýma filosofickýma přesahama, kde jsem dostal tu doopravdy nejkrásnější definici Boha, jakou jsem kdy slyšel! A kdybych se s ní vlastně úplně a takřka doslova neztotožňoval, tak za Boha označím pana Flanagana. Aspirant na seriál roku. (22.11.2021)

Klasický případ toho, kdy je nutné zatnout zuby a vydržet prvních pár dílů, protože ty další jsou skvělé. Na počátku je to pomalé, sází to jen na malé náznaky toho, co přijde a to může někoho odradit. A vlastně, když to přijde, není to zase tak epické, ale přesto je to svým způsobem uspokojivé. Určitě by ale neuškodilo zbavit se pár zdánlivě filozofických, ale ne zrovna zábavných rozhovorů. Vlastně, pokud by to mělo méně dílů, asi by se zase nic tak hrozné nestalo. (23.10.2021)

Jako jasně, existují mnohem akčnější a nebo hororvější seriály, než je tenhle, ale žádný jiný z těch seriálů, vám při sledování nedá něco, na co budete vzpomínat ještě několik týdnů po zhlédnutí. Byť je tedy pravda, že u prvních třech dílů, sou momenty kdy sem měl málem bláto na hřišti. On seriál od začátku, pomalu buduje zdařilou a nepříjemmnou atmosféru a s každým dalším dílem, stupňuje napětí, následně to v posledním dílle vše exploduje a je to regulérní očistec. Ale to hlavní co má seriál, to co z něho činí něco vyjímečného, sou ty dialogy a ti herci, kteří hrají postavy které sou uvěřitelné. Pokuď bych si měl z těch všech postav, vybrat dvě které sou fakt jakože silné a nezapomenutlné, tak to bude Erin Greene a Riley Flynn. A budou to právě dvě jejich dvě ikonické debaty, které sou fakt silné, ta první je o smrti a ta druhá, kdy Riley vypráví příběh Erin. Tenhle seriál, má silnou náboženskou stránku, ale neni to o žádné oslavě či vychvalování, je to spíš o ztrátě, o odcizení, o tom že člověk by měl mít víru a měl by mít boha, ale neměl se tomu naplno odevzdávat, protože pokuď to udělá příjde o všechno a pak se to snaží rychle dohnat, ale to už pak moc pozdě. A také je to o tom, jak se naboženství dá velice jednoduše zneužít a udělat se z náboženství a z víry zbraň, kdy jste schopni poštvat lidi navzájem proti sobě, lidi které znáte celý život a nebo rozeštvat rodinu. A otec Paul, pak ve druhé (asi) epizodě říká, že Bibli, Korán, Hebrejskou bibli a podobné svaté knihy a písma, si pak různí králové, císaři, vůdci přizpůsobily k obrazu svému a poštvou jedny nábožensky založené lidi proti druhým, s tím že tohle je jejich přece Svatá válka. Takže né.....žádná oslavování křestaňství či jiného náboženství, seriál v tomhle směru spíše nastavuje zrcadlo. Ale neni to jen o náboženství, tenhle seriál je také o odpuštění, o vyrovnání, o nalezení klidu v duši. Né tenhle seriál neni horor, ale je to sakra dobrý seriál o statečnosti, o lidskosti a odvaze čelit nevyhnutelné smrti. PS: To že vás celým seriálem, provádí hudba Neila Diamonda, je fakt už jen tou třešničkou která dokresluje, tuhle dokonalost. (26.09.2023)

Velmi zajímavý kousek. Tenhle seriál to bude mít u diváků hodně ale opravdu hodně moc těžké. A je to obrovská škoda. Mike Flanagan dělá všechno proto, aby to bylo osobité a jeho. Napsal si scénář, udělal si střih a celé si to zrežíroval. Flanagan se rozhodl, že to divákovi neusnadní, nic mu nedá zadarmo a dlouhou dobu ho nechá tápat, co se vlastně děje, jaký to má význam, a kdo představuje dobro a kdo zlo. Není to jednoduchá a odpočinková podívaná. Je potřeba se soustředit na dialogy, hledat v nich jistou symboliku, chápat zdvižený prostředníček všem náboženským fanatikům atd. Výborně to funguje jako kritika církve, a zároveň je to i parádní zamyšlení nad smrtí a samotnou vírou (v seriálu je několik zajímavých scén na toto téma). Flanagan zde rozjede velké myšlenkové tornádo, kde donutí diváky se zamyslet nad jistými absurditami našich životů. Celé to navíc podpořil výbornou kamerou (dlouhé scény kdy si postavy povídají, nebo se procházejí, netradiční úhly, kamerové oblety), vizuální stránkou, střihem a znepokojivou atmosférou. Z mé strany obrovský palec nahoru za skvělé herecké výkony. Kate Siegel a Zach Gilford mají výborně napsané scény a jejich herecká chemie je výborně zobrazena. Samantha Sloyan předvedla vynikající výkon a už dlouho jsem nějakou filmovou/seriálovou postavu nesnášel. Hamish Linklater je ve své roli parádní a krade si scény pro sebe. Hodně jsem si užil herecký koncert Rahul Kohliho, jelikož svou postavu zahrál skvěle. Jak už jsem naznačil, seriál není pro všechny. Je to pomalé, není to horor v tom pravém smyslu slova a to co seriál říká nesedne každému ať myšlenkově nebo formálně. Nicméně, pro mě je Midnight Mass (Půlnoční mše) parádní originální seriál plný přesahu a myšlenek. A toho si hodně cením. 8/10 (02.10.2021)

Midnight Mass je další z řady velmi zajímavých a atmosférických projektů, které však nesází na prvoplánovost, ale skýtá v sobě jakýsi filozofický a tomto případě i duchovní přesah. Vážná témata víry, fanatismu, smrti či spasení řeší skrze dlouhé dialogy jednotlivých postav, zjišťujeme jejich postoje, jejich motivace a pocity, dokážeme jim fandit nebo je nenávidět, i ve zdánlivě ztracené existenci se skrývá naděje a v sebelepším člověku vnitřní démon. Pro mnohé může být kámen úrazu, že seriál opravdu nikam nespěchá, většina hodinových dílů je vyplněna atmosférickými a místy sofistikovanými konverzacemi, na které každý nemusí mít náladu či nechce mít mozkovou kapacitu. Hororové prvky se seriálem prolínají opravdu skvěle, v souladu s celým pojetím seriálu a nejednou mě nadzvedly ze židle. Flanagan jakožto jeden z nejnadějnějších žánrových tvůrců ukazuje, že ví co chce vyprávět, a daná témata zde balí do relativně zábavné, na pohled i poslech příjemné avšak často nepřístupné formy. Celkově mě seriál víc bavil první polovinu, a ve finále ve mě nastavená očekávání nezúročil na 100%. I tak se ale jedná o seriál, který má nezpochybnitelné scenáristické, vizuální a příběhové kvality, jen na něj musíte mít náladu, čas a hlavně určitou dávku empatie a vnímavosti. Pak vás Půlnoční mše odmění slušným jednorázovým zážitkem, u kterého stojí za to se zamyslet nad danými tématy. (26.03.2022)