Docela obyčejný příběh

Film pro normální lidi o normálních lidech a všedním životě. Životě, který žije každý z nás. Životě, který v kapkách všednosti skrývá vzdušné výšky i hluboké pády. Životě, který přes to všechno stojí za to žít už proto, že jiný mít nebudeme. Vyzbrojeni touto jistotu, k níž jsme vychováváni všichni bez rozdílu od prvních krůčků na tomto světě, se můžeme naplno ponořit do hloubky, která není hluboká, a brodit se mělčinou, která postrádá mělkost.Jen na nás záleží, oč tento sirý výchozí scénář dokážeme rozvinout a obohatit tak svůj život o další rozměr. Rozměr, který je možná šedý, ale je opravdu, výhradně a neopakovatelně, náš. Taková je pestrobarevnost šedi, kterou nabízí PŘÍBĚH. Všednodenní život ženy středních let, jejích kamarádek i potenciálních a jsoucích či budoucích obdivovatelů a milenců, čtyřiadvacetihodinová štafeta lásek i pádů a čas od času i skutečných katastrof. Krásné Romy Schneidrové její Marii věříme; právě tak nás pžřesvědčuje relativní úspěšnost a lidská slušnost Cremerova Georgesovi; Bruno Cremer v této roli naznačuje skutečný rejstřík svého hereckého záběru a prokazuje, že dalekosáhle přesahuje poněkud rutinní a suše působící kreace detektivního žánru, z nichž jsem ho doposud znal především. Jména většiny herců, ani režiséra jsem neznal. O to příjemnějším je PŘÍBĚH překvapením. Záměr holdu životnímu stylu i příběhům slušných lidí středních vrstev se podařilo zaplnit až něžně a bohatě působícím obsahem; stylem i záměrem dílo připomíná někdejší čapkovské adorace tohoto životního stylu. V tomto smyslu a ohledu se jedná nesporně o film zdařilý a působivý. (14.06.2009)

Film svým pojetím bez velkých ambicí. Není to nějaké obrovské napínavé drama, kde divák až do konce tají dech a s napětím čeká, jak to celé dopadne. Toto je úplně něco jiného, avšak právě o to více v celku film působí opravdově. Jeho výpovědní hodnota není pomíjivá a film jako takový, má co říci i dnešnímu divákovi. Nejvíce mne zaujala myšlenka toho, jak i člověk ve středních letech dokáže systematicky konat nezávislá a svobodná rozhodnutí a přitom vlastně nikomu neubližuje, dokonce ani své rodině. Romy Schneider v tomto filmu žije pro sebe ale přesto nesobecky, jelikož miluje a ochraňuje své přátele i rodinu zároveň. Představuje jakýsi typ člověka, který už ve svých letech nemá zapotřebí poslouchat ony konvenční věty typu: Měla bys, neměla bys . Je úžasné, jak tyto negativní hlasy mnohdy od závistivé a nepřejícné společnosti dokáže ignorovat. Tomu se říká příkladná statečnost (12.07.2011)

Po Sissy a Starej puške je to môj tretí film s Romy Schneider. Herecky je veľmi výrazná, až dominantná a príbeh je presne ako hovorí názov, celkom obyčajný. Hlavne je takmer výlučne konverzačný, čo mnohých iste odradí. Jeho prednosti sú však v tom, že i to obyčajné dokáže zaujímavo predať. Úplne stačí silná a presvedčivá herecká zostava a dialógy ako zo života, ktorým môžete veriť. Zdá sa to jednoduché? No, to by sme potom nemali tisíce filmov s hodnotením odpad, že? 80%. (31.12.2012)

Tak to ne. Docela obyčejný příběh začíná tím, že čtyřicetiletá Marie jde na potrat. Ten, s kým „to“ čeká, není špatný a vlastně je s ním docela spokojená, ale prostě protože proto. Po spoustě nezáživných peripetiích (jako ze života) připitomělá hrdinka docení svého ex. Obsazení okouzlující, ale příběh je šedivý a mozková šeď to není, přátelé. (07.07.2017)

Romy, Bruno a Claude, a přesto jen 3*? Když příběh je odtažitý, hlavní postavy nepřístupné a divákovi je jedno, jak to celé dopadne, body nezachrání ani původní dabing s ojedinělým počinem ČT, která scénu vystřiženou při premiérovém vysílání nově dodabovala (tleskám, tak se má zacházet s původními dabingy). Marie se motá mezi Sergem a Žoržem, ale jak to celé dopadne, vás možná zajímat nebude. Scény s kamarády byly otravné, to venkovské bydlení s partou přátel mi připomnělo jeden Allenův film. (13.03.2016)