Na veliké řece

Celá tahle pravěká trilogie se docela vydařila, i když je jasné, že je určena především mladším divákům. Když jsem coby nedopělé mládě tyhle filmy hltal, naprosto mě fascinoval "akční hrdina" Jiří Bartoška. Ta fascinace samozřejmě s dospělostí pominula, ale své kouzlo má tento film, ale i zbývající dva ze série až dodnes. (01.10.2002)

Příběh z dob, kdy byla žena na oslovení "krávo" ještě velice hrdá, neboť to znamenalo, že nemá hodnotu pouhopouhého berana či dvou ovcí. Ovšem když se Havranům narodí Veveřice, musí milovník bizarností zalovit hluboko v ohradě, pokud ji chce získat, protože v tomto případě ani ta jedna kráva nestačí. Jinak já jsem byl s příběhem i zpracováním spokojený, dokonce ani Liška coby tvůrce hudebního doprovodu nevadil, protože se krotil a u svých trýznivých skladeb výrazně ubral volume, takže si člověk nebyl jistý, jestli se ty tiché zvuky opravdu linou z televizoru nebo sousedi pět pater pode mnou připravují řízky. I Bartoška zahrál svou roli věrohodně, i když pravda, při přípravě na tenhle film měl věnovat čas a úsilí spíše chození do posilovny než depilování hrudi. Noo a závěr taky potěšil, žádný hepijend se nekonal, neboť Bartoška odolal dívce s velice lákavým jménem "Šťastná chvíle", nasedl do svého keňu a odfrčel do dáli. Palec nahoru! (15.03.2015)

Druhý díl Štorchovy středověké trilogie se odvíjí ve dvou dějových líniích. Tou první byla romantická nabídka nevěsty za co největší věno pro rod. Tímto způsobem se už v době bronzové bránili příbuzenským vztahům v rámci rodu a degeneraci potomstva. Druhá línie se zaměřila na lidskou pověrčivost,  která umožnila z rodu vyloučenému Divousovi díky zděšenými rybáři přinášeným obětinám, přežít. Pravdu měl pan Pištěk, že ve filmu máme jedno nej.. a to nejhezčího pračlověka Bartošku, i když kupec Luťanský taky není marný. Získaný ostrý nůž předznamenává přicházející dobu železnou. (07.08.2023)

Tohle není Boj o oheň, nýbrž čistá sedmdesátá léta. Projekt zjevně provázely didaktické ambice - na scéně, architektuře a některých artefaktech, jimiž se kamera na úkor tempa vyprávění fetišisticky věnuje, je znát práce lidí, kteří stran historické věrohodnosti nebyli úplně mimo. S ohledem na diváckou přívětivost byly ale věrohodnosti stanoveny jasné, relativně úzké hranice: Sokolí oko Jiřího Bartošky je vyvoněný, zjemnělý a oholený metrosexuál s dobovým paťourem. Pralidé defilují v rákosí s kožených modelech od Teodora Pištěka, k popukání je sledovat něco jako Balet československé televize (v čele s Ljubou Skořepovou) křepčit okolo totemu. Nemenší haluz představuje soundtrack Zdeňka Lišky, který zní zajímavě, ale do autenticity se trefuje asi jako do androše Bičem Božím. Tímto oslím můstkem se dostávám ke hluboké ideologické stopě. Hlavní hrdina je nejen šlechetný, uvědomělý materialista, ale i vůbec daleko před mytickým myšlením své doby. Muselo dojít i na očerňování prehistorické buržoazie; ideologové nedbali, že měla v době bronzové kladnou historickou úlohu před sebou. Bizár. (23.10.2015)

Zatímco první díl Osada havranů měla jakous takous snahu o pravěk, vizuál druhého dílu připomíná pravěk asi  toliko jako večerníček O človíčkovi, nebo filmy o pionýrských táborech. Děj ještě celkem ujde, ovšem zpracování šlo výrazně dolů. Pravěcí lidé tu místy připomínají série o Kanibalech... Jediným kladem dílu je záhadný netvor z údolí rybářů, pamatuju si, že jako malej harant jsem byl podělanej strachy, když se netvor blížil k Osfaldovce.  Hudba Zdendy Lišků bejvá povětšinou geniální, takže zdejší syntezátorový hnus, k pravěku se naprosto nehodící, jsem naprosto nepochopil a neskutečně mě to iritovalo. Velké mínus je malý prostor pro náčelníka Havrana... (11.11.2021)