Zvrat štěstěny

Jeremy Irons sice hraje skvěle, ale to on hraje takřka vždycky, čili nic nového pod sluncem. Glenn Closeová část filmu "prospí", takže její výkon se hodnotí o to obtížněji, nicméně předvádí také slušný výkon, ostatní herci (až na Rona Silvera) mají trochu méně "místa na place" a jejich herectví nedostane příliš možnost vyniknout. Bohužel dle mého názoru nevynikl nijak zvlášť ani scénář a také režie mi připadala průměrná, jako by Barbet Schroeder nechal hercům volnou ruku, což sice u zmiňovaných veličin neuškodilo, ale jako celek to filmu IMHO moc neprospělo. Celkový dojem je veskrze průměrný, příběh samotný není nijak zvlášť zajímavý a ani dobří herci jej nedokáží "kosmeticky vylepšit". Prostě za tři. (30.08.2004)

Zvrat šťasteny je film, ktorý svojou expozíciou sľubuje niečo iné, ako nás čaká. Sledujeme zarytého právnika a jeho študentský kolektív, ktorý sa púšťa do zložitého prípadu a myslíme si, že nasledujúci dej sa bude venovať zháňaniu dôkazov. Ten sa však upriami na retrospektívne rozprávanie hlavného podozrivého, ktorý nám poskytne pohľad do vyšších spoločenských vrstiev, ktoré po jeho opise nepôsobia zďaleka tak príťažlivo. Je to dokonca úplne iný svet, v akom žije sám právnik a medzi týmito dvoma nemôže dôjsť nikdy ku sympatiám a pochopeniu. Na záver som sa dozvedel, že sa jedná o skutočný prípad a odpovedalo to na moju otázku slabšej dramatizácie príbehu. Takže pôvodne zamýšlané tri hviezdy zvyšujem na štyri, život je proste život. (20.09.2012)

V přepychových interiérech natočené psychologické krimi drama, v němž trošku pokulhává scénář, který zahlcuje vyprávění spoustou podrobností, jež je zbavují spádu a znepřehledňují. Glenn Close a Jeremy Irons ovšem dodávají celkovému vyznění tolik, že už kvůli nim by si film i zde snad zasloužil vyšší hodnnocení. (01.02.2013)

Zatímco úvodní titulky s průletem nad „chudinskou čtvrtí“ na pobřeží Rhode Island naznačily, v jaké společnosti se budeme pohybovat, následující kóma-voiceover rozehrál dlouhou hru s divákem, v níž se má přehodnotit míra viny člověka odsouzeného za pokus o vraždu. Schroeder se snaží, ale potřeboval by lepší scénář s naléhavější snahou o dramatizaci i vygradování. Herecky však není co vytknout, především Irons si roli mírně cynického slizouna náležitě užívá. Člověk u něj celou dobu neví, jestli to sebevědomí pramení z pocitu nadřazenosti a nedotknutelnosti, či zdali mu jej dodává neochvějná jistota vlastní nevinny. Pravda, ani jeden z manželů von Bülow by neměl házet kamenem (ostatně, vegetativní stav to ani nedovoluje), ale to kyj spravedlnosti v rukou právníků a soudců zas až tak nezajímá... (10.07.2013)

Velmi zvláštní film, který uvízne pod kůží. Claus Bülow je obviněn z vraždy své manželky. Je to temný, slizký, citově inertní člověk (Jeremy Irons si svého oscara zasloužil) o jehož vině nikdo příliš nepochybuje. Jeho obhajoby se nakonec ujímá židovský profesor práv. Sice je mu Bülow z duše odporný a vůbec si není jistý, že je nevinen, ale přesto jeho případ vezme, protože mu jde o vlastní právo na obhajobu. Zřídí ve svém bytě štáb a zapojuje do akce své studenty. Jde o střet dvou světů. Bülow, který je svým vzezřením i chováním typem slizkého nafoukaného nácka je obhajován vřelým a veselým židáčkem. Proč? Odpověď je možná ukrytá na počátku filmu, kde profesor říká svůj vtip o Hitlerovi: „Zavolá mi Hitler, abych ho obhajoval. Vezmu to? Ano, obhájím ho ... a pak ho udám ...“ (16.02.2005)