Já to tedy beru, šéfe...!

Komedie založená na profesionálním scénáři, řemeslně zručné režii, charismatických hercích. Vše ohlídáno fungující dramaturgií. V dnešní době kdy se 40 let od vzniku filmu komerční televize přetahují o tento snímek, zůstává „Já to tedy beru, šéfe...!“ u zdejší komunity stále jen v modrých číslech._____ A to nejsou lidi! Nejím, nespím, dělám šestnáctky za plat osmihodinovky, že se mi smějí i sedmnáctky ze zdejšího gymnázia. A ted´za mnou přišli Pitras s Vacákem, že prý mám jít dělat mzdového účetního do jejich eseróčka. Jinak budou mé nepravosti ty nahoře určitě zajímat… To víte, každý má doma ve skříni schované nějaké to čapí hnízdo! Tak já to tedy beru – ovšem nabídli mi desetinásobek platu, stravenky, žetony do casina v Hiltonu, jednu luxusní prostitutku (studentku mediny) dvě hodiny týdně grátis a k tomu jednu luxusní garsoniéru v jednatřicátém patře mrakodrapu na Pankráci. Nejsou lidi. Tomu říkám kapitalismus deluxe! Produkce: FSB (05.05.2018)

Reziser Petr Schulhoff /Po stopach Krve, Vrah Skryva Tvar/ natocil len priemernu normalizacnu komediu, ktorej vtipy rychlo starnu, dokonca rychlejsie ako tento film. Za normalizacie to mohlo byt jakz takz vtipne, dnes uz urcite nie. Ani Iva Janzurova /Svetaci/ a ani Vaclav Lohnisky /bezejmenny mnich z Kladiva na Carodejnice/ to nedokazu vytiahnut do nadpriemeru. 50 % (19.05.2015)

Československou komedii „Já to tedy beru, šéfe...!“ z roku 1977 jsem viděl poprvé jako školní dítko někdy v osmdesátých letech 20. století na obrazovce prvního programu ČST a matně si vzpomínám, že se mi už tehdy film líbil. Proto jsem se na něj o pár let později podíval znovu a po převratu v roce 1989 asi ještě jednou, ale od té doby moje oči na dvojici náborářů Luděk Sobota a Petr Nárožný nespočinuly. V zájmu objektivního hodnocení a napsání důvěryhodného komentáře jsem se rozhodl podívat se něj znovu a po uplynutí 92 minut jsem svého rozhodnutí nijak nelitoval. Vše začalo založením Výzkumného oddělení náboru pracovních sil v Pragokovu, což měli na svědomí Láďa Pitras (Luděk Sobota) a Oto Vacák (Petr Nárožný). Pro získávání pracovníků nedostatkových profesí si oba náboráři vypracovali účinné, i když často až nelegální metody. Svářeče Niederleho (Karel Augusta) například tajně sledovali, až se jim podařilo nahrát na magnetofon jeho roztoužené namlouvání kolegyně Aničky Vitlichové (Hana Brejchová). Hrůza z žárlivé manželky Boženy (Dana Hlaváčová) snadno Niederleho přiměla k nástupu do Pragokovu. Vhodné topiče pro nepřetržitý provoz získali náboráři v manželském páru Nyklíčkových, jejichž spory by mohly brzy přerůst v násilí - žena (Božena Böhmová) nastoupila na denní a muž (Jiří Lír) na noční směny. Láďova žena Renáta (Iva Janžurová) musela opustit práci v propagaci. Hrozilo, že jim její jedovatá matka (Marie Rosůlková), hlídající syna Ivánka, zničí rodinu. Renatin šéf Saša Paul (Josef Větrovec) ji nerad propustil, ovšem za podmínky, že za sebe sežene náhradu. Pitras sehnal na její místo nepohlednou Myriam Hornovou (Alena Vránová). Brzy se ukázalo, že jde o ženu atraktivní, používající zošklivují převlek jen jako ochranu před žárlivým ex-manželem (Milan Neděla). Renáta na ni začala záhy celkem bezdůvodně žárlit, i když jí samotné dělalo dobře dovření jejího kolegy Filipa Vaněčka (Lubomír Lipský). Temperamentní jeřábnice Križuchová (Jana Kasanová), úspěšně přetažená do Prahy z Popradu, se rozhodla svést usedlého plešatého Vacáka. Ohrožené manželské štěstí Pitras i Vacák nakonec úspěšně zachránili, ale jen za cenu velkých ústupků vůči Vacákově manželce Květě (Míla Myslíková). Podlehli však vydírání náborářů z konkurenčního podniku Vogela (Václav Lohniský) a jeho spolupracovníka (Vladimír Hrubý), kteří si jejich metody pečlivě zdokumentovali. Napříště z Pitrase a Vacáka budou po přeškolení zedník a pokrývač a ředitel Pragokovu Richter (Zdeněk Dítě) tak přišel o dva výborné náboráře. Film tak trochu nešťastně skončil, ale celkově jsem z něj měl dobrý dojem a velice jsem se pobavil. Vzhledem k tomu, ve kterém roce scenárista a režisér Petr Schulhoff snímek Já to tedy beru, šéfe…! natočil, snese i v 21. století srovnání s jinými českými komediemi, které této mnohdy dokonce ani nesahají po kotníky. Za mně tedy velká spokojenost ! Suma sumárum, komedie „Já to tedy beru, šéfe...!“ ode mne získala čtyři náborářské hvězdy ****. (25.07.2020)

Mladší generaci nic neříkající snímek. Dnes prakticky nelze pochopit situaci ani gagy. Starší a pokročilí, kteří dobu ve filmu zobrazovanou zažili a prožili ocení. Nehledě na to, že doba nedávno minulá, předkovidová, k té situaci, jenž je ve filmu popisovaná, neměla zas až tak daleko. Trvala ale příliš krátce, než by si toho většina všimla, ne tak, aby si ji ještě srovnala s touhle hezkou komedií. Autorské snímky je třeba si cenit, takže po letech přidáno na plný počet. (13.09.2022)

Průměrná sockomedie, která v dnešní době front na pracáku působí jako sci-fi. Mnohem zábavnější než neobvyklé špiónsko-mafiánské praktiky obou náborářů jsou jejich domácí trable, kde se občas vyvede úsměvný fórek, ovšem i tak je tu celkem vzato humor spíš nevýrazný a zubem času notně ohlodaný. Nezachrání to tentokrát ani Janžurová s Rosůlkovou, ani spolehlivá dvojka Sobota a Nárožný, nezapomenutelná je snad jen epizodní dvojka Lír a Böhmová jako Nyklíčkovi. (19.01.2012)