Režie:
Petr SchulhoffScénář:
František Vlček st.Kamera:
Jiří VojtaHudba:
Jiří ŠustVOD (1)
Obsahy(1)
Správce horského hotýlku Alois Randa (Jiří Sovák) má starostí nad hlavu: očekává početný zájezd turistů, nestíhá vařit a jeho jediná zaměstnankyně, pokojská Miluška (Zdena Hadrbolcová), si balí kufry. S Bohoušem už tady nezůstane ani minutu. Bohouš je Randův obrovský bernardýn, který odmítá respektovat Miluščino soukromí. Pokojská je tedy pryč, zato přichází první host (Vladimír Menšík) a má hlad jako bernardýn. Hrdý majitel bernardýna s ním tedy uzavře bizarní sázku - jestliže host dokáže sníst na posezení víc chodů než Bohouš, bude mít zajištěn bezplatný týdenní pobyt. Pokud se mu to nepodaří, týden bude u Randy zastávat místo pokojské. (Oskar)
(více)Recenze (245)
Mezi malými komediemi je to asi opravdu nejznámější a nejpovedenější komedie. Vždyť v ní taky excelují dva super herci a národem milovaný legendární pes. Komedie, která se stala Silvestrovskou tradicí a ani u nás už od dětství nikdy nechybí na obrazovce, je prostě geniální. "Bohoušek i tu kůžičku." Anebo když si pan Menšík chtěl dát ještě nějakou tu chuťovčičku. I do tak krátké komedie se dá nacpat plno hlášek, které už zlidověly. ()
Tento improvizační koncert Menšíka s Baldurem a Sovákem jsem viděl naposledy během svého dospívání. Dávali to tehdy minimálně jednou za rok na Silvestra. Od té doby už silvestrovské veselice v televizi nesleduji, ale včera mi existenci této komedie připomněla jedna zdejší diskuze. Našel jsem si ji na YouTube a po mnoha letech pustil. Přinutila mě zvědavost, jestli bude na mě pořád fungovat jako tehdy. U mnoha filmů, které se mi v dětství líbili, objevím po letech, že to nebyla zas až taková sláva, jak se mi kdysi zdálo. Toto naštěstí není ten příklad. Pořád to funguje na plný počet. Doporučuji. ()
Komedie, která se mnou rostla od malička. Takováhle dílka jsou pro mě výjimečná tím, že jsem z nich nadšený doposud, a to už se blížím věku, kdy jsou bačkory s přezkou a umělé zuby „klapačky“ na dohled. Sice pořád relativně daleko, ale kdo ví :) . Děti na téhle komedii zaujme bláznivá žranice a Menšíkovy hlášky, dospělý si vychutná vybroušené dialogy, především duel Sovák – Hadrbolcová s lechtivým podtextem mně dostane spolehlivě. Prostě chuťovčička, no! ()
Hláška: Alois Randa: - "Kdyby nebyl on, nebyl bych ani já. Jen si vzpomeňte na tu příhodu, jak jsem tehdy spadl do toho..." Miluška Metelková: - "Do té rokle. To už zná každá veverka! Nejdojemnější na tom je, že zá váma skočil a pak jste nemohli ven oba!" Alois Randa: - "On mě hřál! Hřál mě vlastním tělem, abych nezmrzl!" ()
Bohouš je zřejmě ojedinělá chuťovka v rámci televizní tvorby, která byla produkována v Československu kolem roku 1968. Usiluje o čistou a nenáročnou zábavu, což se daří s obrovským přehledem. Již úvodní scény naznačují, že může jít o něco se zajímavou zápletkou a samotné soupeření jedlíků jen dokládá, jak kvalitně je příběh vystavěn. Bohouš má své kouzlo a naprosto bezkonkurenčně vyplňuje svých 25 minut. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (18)
- Vladimír Menšík si natáčení se psem užíval. Měl spoustu prostoru k improvizaci, nikdo mu neskákal do řeči. „Akorát že Bohoušovi strašně smrdělo z huby. Víc než Sovákovi,“ přisadil si na jedné z besed po natáčení. (alonsanfan)
- Bernardýn se dále ukázal ve filmu Poklad byzantského kupce nebo v seriálech Kamarádi a Hříšní lidé města pražského. (carott)
- Jiří Sovák (Alois Randa) pro Slávku Kopeckou vzpomínal, že "když točím se zvířetem, vždycky si dám práci a věnuju se mu - aby si na mě zvyklo, aby slyšelo můj hlas, aby pak šla práce líp od ruky. Tak jsem chtěl taky kontaktovat Bohouše. Mám psy rád, ale Bohouše ne. Bohouš byl prase převlečené za bernardna. Z mordy mu trvale splývaly sliny. Závoje slin. Záclony. Museli jsme přerušovat natáčení, utírat mu tlamu - neuvěřitelné: pes přitom nijak neubejval. Kde se ten materiál v něm bral, to je u Boha. Říkal jsem mu: 'Bohoušku, já jsem ten pán, co ti bude nosit papáníčko. Bóžo, Bohoušku, podívej se na mě!' Bohouš tupě zíral, kam chtěl on, tak jsem ho popadl za ucho a točil ho k sobě. Zmohl se na blafnutí 'heeh!' a frkl mi snad třičtvrtěkilovou slinu přes prsa. Stál jsem jako ošerpovanej diplomat, musel jsem se převlíkat, majitel se smál a povídá: 'Vy se chcete kamarádit s Bohouškem? To se vám ale nikdy nemůže podařit. Víte, na co myslí? Myslí jen a jen na žrádlo!' Povídám: 'Proč mu tedy nedáte nažrat?' A on se smál: 'To bych dopadl! Víte, co by sežral, než by měl dost? Dvanáct kilo masa!' Navrhl jsem: 'Bohouši, ty máš lakomýho pána, pojď, půjdeme se projít!' Myslel jsem si, že se to zvíře v pohybu uvolní, bude hravé, skamarádíme se. Tak jsem ho vedl a říkám mu: 'Hele, tady je kuchyň, tady je ložnice...' A on jen čuměl a jeho oči říkaly: 'Tady jsem nežral, tady by se žralo, tady bych si dal!' Přestal jsem se o něj zajímat. Tři dny jsme pak točili, já nosil jídlo. Menšík jedl, Bohouš žral. Čtvrtej den koukám - Bohouše právě zvedali na křeslo, protože sám nevyskočil. Čtyři ho tam rvali. A Bohoušek funěl. Povídám Menšíkovi: 'Schválně, Laďo, zkusíme si, jestli ten blbec aspoň rozezná, kdo mu jídlo nosí a kdo s ním jí. Já vejdu a až budu u něj, vejdeš ty. Jestli ten blbec bude aspoň reagovat, jestli nás rozliší.' Bohouš seděl, a jak jsem vešel, zrychlil dech. Funěl jako lokomotiva. IQ vyletělo: viděl žrádlo. V tom vešel Menšík. Bohouš zle zavrčel. IQ měl, tím vrčením sděloval: 'Nevidím tě rád, hochu, kdybys tu nebyl, sežral bych to všechno sám!'" (NIRO)
Reklama