Hodíme se k sobě, miláčku...?

Dlouho jsem zvažoval hodnocení. Pohybuje se přesně mezi silnými 3* a slabšími 4*. Je tam spousta gagů, které postupem času, a po několika reprízách v televizi, jistým způsobem zlidověly. Asi nejlepší je hádka o "zelinkavý" přehoz. Schulhoff byl specialista na vykreslení postav do krásně absurdních rozměrů. Zahrané perfektně. Například takový počítač ve výzkumném ústavu pro hledání dokonalého partnera, byl opravdu model k pohledání, ale psal se rok 1974, tak asi netřeba žehrat. Přesto tam byly takové proluky, kdy se nic moc nedělo, ale pak zase v krátkém intervalu přišly solidní "zápichy" (rozuměj povedené gagy). Komedii jsem viděl několikrát a vždycky se těším na pasáže rozhádaných partnerů, které dohromady svedl jeden nemoderně designovaný počítač. 60% (07.01.2012)

Marně si říkám, co na tom všechny tak strašně moc baví? Dost možná že Jana Brejchová byla fakt sexy baba a ve Vlastíkovi Brodském se dá poznat spousta těch namakaných blbečků, kteří navenek vypadají jako ti nejdrsnější týpci. Jenže Vlastík má prostě charakter a to něco pověstné navíc. Inteligenci? Nevím, ale svou roli zahrál jako již tradičně skvěle. (31.08.2020)

“Šéfe ! Vyměnil jsem Mufny a taky baterii teď to bude držet ! Ale vždyť to pořád kape… Kape, ale míň”😁 suprovej koncert střelenýho humoru. Menšík i ostatní se vyžili. Doktor Tuchlová a prepotentní frajle, tohle už se nenatočí, herci hudba i zápletka bezva a hlavně vidíme krom Menšika ostatní herce v nezvyklých rolích třeba netušil jsem jak jsem panu Bláhoví věřil toho skladatele zejména jeho geniální skladbu Miracle da Amor la Kibernet. Při seznamování s jednou moc pěknou slečnou jsem na školení použil super hlásku pana skladatele: “Taky se cítíte tak abstraktně ? “ a byla moje…😉😃 smála se tak že se ostatní otáčeli. Humor to je základ skvělé komedie. (18.11.2022)

Na Schulhoffovy sociální komedie musím mít náladu. Ne že by nebyly vtipné a trefné, ale ta tragikomičnost je občas deprimující. Člověk se směje, ale zjišťuje, ano, tak to je, a nedělá to člověk dobře. Zde je sice zajímavá myšlenka (lidé ve vztahu se obohacují svou různorodostí, nikoliv dokonalou stejností), zahrané je to skvěle, zvláště vztah v podání Janžurové a Peterky, dokonalý je Bláha jako skladatel a Rázlová jako rázná doktorka, ale přece jen chvílemi ten film nudí. Spleteno je to dobře, možná až moc, jsou zde i vedlejší postavy typu instalatéra v podání Menšíka, nebo skutečná doktorka, vše kulminuje v jeden třeskutý výbuch, kde se vše vysvětlí a vyřeší a pročistí vzduch, avšak přesto jsou zde scény, u nichž se člověk nudí, které mne neláká vidět podruhé, nevím proč. (23.11.2014)

Člověk k sobě stále hledá někoho, kdo by se mu nesmírně podobal a sdílel s ním všechny jeho koníčky, názory, pocity a sny po celý jeho život. Jenže když to chcete mít všechno naráz, naprosto ideální, hledáte ve skutečnosti k sobě sama sebe a je otázka, zda byste byli vůbec sami se sebou schopni žít. Další otázkou je zda když žijete s někým, kdo je vaším pravým opakem, dokážete žít lépe, než kybyste žili sami se sebou? Pak je něco mezi tím. Třeba vám dá tento snímek na některé vaše otázky odpovědi, možná vám jen nastíní jak se věci ve skutečnosti mají a mezitím vás i neskutečně pobaví : ) Má nejoblíbenější a možná i nejvýstižnější hláška filmu: "Už vás nechci. Když věříte kousku plechu a pár elektronkám víc než sobě, tak se nechte vycpat!" (13.03.2013)