Betty Blue

Francouzská kinematografie a její pojetí o lásce a životě v tom nejkrásnějším možném světle. Není žádným tajemstvím, že Francouzi mají značně odlišné vnímání a chápání lásky jako takové, prožívají ji mnohem intenzivnější a hlouběji a je nádherné vidět, že dokážou toto chápání přenést do filmu a stvoří tak dílo, které nabídne kouzelnou a podmanivou atmosféru, která ohromí a uchvátí každého. Tohle prostě žádná jiná světová kinematografie v žádném případě nedokáže a za tím si jednoznačně stojím. 37°2 le matin je výtvor jako z jiného světa, ze světa kde je vše nádherné, barevné a naprosto kouzelné, máte sto chutí se v tomto světe aspoň na chvilku ocitnout, nejlépe zde zůstat napořád a prožít zde zbytek svého život. O životě dvou lidí, kteří v tomto světě žijí vypráví 37°2 le matin . Jean-Hugues Anglade a Béatrice Dalle mají mezi sebou nádherný a těžko popsatelný vztah, ale v hloubi duše moc dobře víte, že se jedná o něco výjimečného a kouzelného. Máte pocit, že jste s nimi, společně propojení a prožíváte s nimi jejich společný život a užíváte si každou společnou vteřinu, závidíte jim, protože přesně takhle by jste chtěli, aby váš život vypadal. V těhle momentech by jste svůj dosavadní život za ten jejich ihned vyměnili, protože něčemu tak nádhernému nelze odolat. Básnicky pojato a odvyprávěno, máte pocit, že každá scéna je jakýmsi veršem, který za doprovodu nádherné a klidné hudby, která podkresluje celou atmosféru filmu a ještě ji mnohokrát zvětšuje, zní naprosto úchvatně. Máte pocit, že sledujete něco, co napsal sám život, vše působí tak skutečně a reálně, zároveň příjemně a zcela přirozeně. Emoce se střídají jako na houpačce, jednou jste nahoře a užíváte si nádhernou atmosféru, vzápětí jste dole a společně s hlavními hrdiny prožíváte jejich osobní problémy, především psychické problémy hlavní hrdinky, poté se ocitáte zase nahoře a ke konci by jste byli ochotní dát cokoliv za to, aby jste se podívali znovu nahoru, aby jste se podívali tam, kde to všechno začalo, kde bylo všechno nádherné. Vše působí barevně, ale zároveň temně, vše působí nádherně, ale zároveň smutně a ačkoliv film skončí tak jak skončí, i když o jeho významu by se dali vézt všemožné diskuze, nikdy nezapomenu na všechny ty scény, ve kterých se oba dva objevují, to jak se navzájem milují a respektují a na momenty, kdy byli navzájem pro sebe to jediné, co měli. Nikdy nezapomenu na společné natírání chatek, nikdy nezapomenu na žlutý Mercedes a na scénu, kdy Zorg ukazuje Betty místo, které jí koupil k narozeninám. Nikdy nezapomenu na Betty, která byla tak nádherná, hravá, sexy a plná energie, její pohled na svět byl vskutku jedinečný stejně tak jako Zorg, jehož charisma bylo ohromující. Nikdy v životě nezapomenu na tenhle film, protože ve mě dokázal vyvolat tolik pocitů, které jsem během něj prožíval a těžko se popisují. To jak dokázal Jean-Jacques Beineix přenést knižní předlohu na plátno a vyobrazit lásku mezi dvěma lidmi takovým stylem, je něco neuvěřitelného. Tenhle film si mě získal a já se do něj bezmyšlenkovitě zamiloval. Jednoduše nádhera a jasný důkaz toho, proč miluji francouzskou kinematografii, protože jejich pohled na svět je něco zcela odlišného od ostatních. (14.08.2019) (méně) (více)