Smích se lepí na paty

Trochu obšlehnutý Kachyňovský styl o obyčejných lidech z odříznutých končin světa. Uvěřitelně líčený život na krkonošských samotách se spoustou zajímavých postav. Brodského Joska Platejz je člověk spoléhající na svůj nos, který podle jeho dokáže odhalit charakter lidí, ale během filmu zjišťuje, že vše je vlastně naopak než si celý život myslel. Film je proto mírně depresivní a tak není úplně lehce stravitelný. Nicméně natočený a zahraný je perfektně. Vedle Brodského, Kemra, Čepka jsou fajn i vedlejší role Vladyky a Nového. Exceluje i Bohdalová, kterou jsem kdysi kvůli této roli (no dobrá i kvůli jiným věcem) začal nenávidět... ale to jen proto, že svou mrchu zahrála fakt dobře. Klasika... (30.12.2014)

Smutný snímek o samotě. Takhle také jednou dopadnu. Doufám že budu mít alespoň přátele, klidně v podobě lesních dělníků. Kéž by se povedla i ta chalupa, třeba v nádherné Horní Malé Úpě jako tady, nebo ještě spíš v Orlických horách... Nechám si na zahradě postavit posed, do něj dám houpací židli a budu na něm trávit rána, koukat do luk jak se pasou srnky... ale to už sem nepatří... (13.10.2022)

Mě se na chodníku občas taky něco přilepí na paty, ale smích to teda FAKT není ! Vlastně on se smích nepřilepil ani do tohoto filmu. Osamělost ruku v ruce se stařím musí být asi hodně smutná záležitost. Jedinou radostí na tomhle filmu jsou opravdu vynikající hererecký výkony a nádherné záběry Krkonoš. (05.10.2009)

Klidný a pohodový film, čemuž pomáhá i krásná krajina Krkonoš. U snímku si odpočinete, ale stejně budete rádi, že jste ho viděli. Plejáda českých hereckých hvězd potěší, stejně jako jejich výkony. Humor filmu nechybí, určitě se zasmějete, ale čekal jsem ho více vzhledem k názvu filmu. Ve scénáři se nezapomělo ani na dramatičtější a vážnější okamžiky, které se taktéž povedli a možná jich je dokonce více, než těch humorných. (29.07.2014)

Nejbrodštější možný Brodský ve své obvyklé podobě a formě jako svérázný samotář s kupou nápadů, chutí do nových činností, přesvědčením o vlastních schopnostech, ale přesto též s těžko vysvětlitelnou a popsatelnou skepsí z osamělosti a také z nezastavitelného stárnutí. Člověk, který si většinu ze svých trablí zavinil sám, ale nebyl by to on, kdyby jimi netrpěl. Člověk, který se rozešel ze svou rodinou, a zařídil si svoji vlastní z lesních dělníků a hajného. Člověk, který by ještě rád nalezl velkou lásku, ale dobře si uvědomuje, že pravděpodobně je na ní příliš starý. Ale hlavně tato vlastně autobiografická postava pana herce Vlastimila Brodského netrpí žádnými ohavnými rádobysymbolizujícími rysy, které tak často úplně dělají z obyčejných lidí "hrdiny" a "velké lidi". Ani náznak nepřirozeného patetismu, falešné nostalgie a zastírajícího sentimentu! Jednoduchý, a proto tak složitý a pravdivý člověk! (01.01.2005)