Volný pád

Nejlepší film Joela Schumachera, nejlepší film Michaela Douglase. Geniální scénář. Navíc je tento skoro psychothriller o člověku, kterému rupne v bedně a s arzenálem zbraní kráčí městem, obohacen o velkou dávku černočerného humoru. Douglas neudělal z postavy D-Fense karikaturu, divák mu fandí, i se ho bojí, i s ním soucítí. Mistrovská je i práce Františka Němce, který ho netradičně, ale skvěle daboval. Svou roličku neonacisty si vychutnal Frederic Forrest a nenápadnou, ale kvalitní práci odvedl i Robert Duvall. (31.07.2003)

Super film. Každému, kdo někdy zažil stav, kdy má člověk všeho až po krk a velkou chuť někomu pěkně namlátit, se nejspíš bude líbit. Na mne místy (tedy po určitou dobu) působil docela inspirativně :D Až zas někdy budu mít podobnou náladu, určitě si na tenhle film vzpomenu. Každopádně D-Fens to tak trochu přehání a dojde tak daleko, že veškeré chutě jej napodobit člověka rychle přejdou. Přecijenom řešit věci s chladnou hlavou je pořád výhodnější. (31.08.2008)

No, tajně jsem doufal, že to bude něco ve stylu Telefonní budky, bohužel ale moc nebylo. Ne snad, že bych se nudil (tempo bylo vcelku dynamické a podporovala ho ještě suprová hudba), či snad nefandil hlavnímu hrdninovi (ikdyž postupně sledujete, čeho všeho se dopouští, pořád mu tak nějak přejete, aby se dostal "domů"), ale momentu, kdy se něco ve Fosterovi zlomilo, prostě moc nevěřím (každý toho má určitě už někdy plné zuby a vybuchne, ale ikdyž Foster nebyl tak úplně normální, nezačne přece střílet zbraní do vzduchu, když mu chtějí dát oběd místo snídaně, nevystřelí bazukou na silničářský auto, když nemůže projet přes opravovanou silnici). Což je docela škoda, protože kromě toho motivu hrdinova počínání byl Douglas dobrý a tahle role mu fakt sedla. Jinak se mi ale snímek líbil a hodnotím ho 4*. Výstižný komentář: Tosim (05.07.2009)

Nedávno jsem si vyslechl krásný dvouhodinový monolog všech firemních nedostudovaných menedžrů na téma: sundáme vám prachy, přihodíme pracovní náplň a především zodpovědnost, radujte se, loajalita je krásná věc, veselte se, přece sem nelezete pro peníze, volejte halelůja, šroubci vykurvený. Cestou k příbytku jsem si potrénoval výměnu kola u přibližovadla, neboť pražské ulice připomínají předpolí kdesi u Verdunu. Náladu mi prudce zvedla hodinka na poště, kde ten čupr systém prostě přeskočil moje vylosované numero (fakt, já na tu tabuli zíral celou dobu jak Somálec na paštiku), abych se od mužatky v kukani dozvěděl, že to prostě není možné, protože se to nikdy nestalo, jenom každý den si pár blbečků vymýšlí podobné kravinky, aby jí zhnusili službu národu (a práskla knírem tak, až mě odvála ze dveří). Do toho mi zavolala nějaká prodejkyně snů s dotazem, mám-li čas na monitorovaný hovor. Na mé suché ,,Ne!" mi sdělila, že můžu své úspory narvat do pařátů fungl nové finanční skupiny bla bla bla...Po zavěšení to klidně zkusila ještě dvakrát. V masně se mi snažil prasobijce vnutit údajně extra čerstvé kotletky, no celý páchl podezřele jarem až přes pult, zatímco na mase byla sem tam vidět bublinka. Na parkovišti před nákupákem jsem načapal u vozidla pár sympatických tmavočechů. Jeden nenápadně zandal šroubovák a na přímý dotaz mě ujistil, že ,,nhíc nesthíhli, théď théprf přííšlí, né", zatímco druhý parazit se v klidu pokusil vysomrovat cigáro. V mírně rozrušené formě jsem dorazil za dveře místa klidu, lásky a relaxace, útočiště těžce zkoušených, zkrátka domů. A stará ječí z obýváku - ,,kde seš? Si někde chlastáš a já tu furt jenom čekám jako ....". Přesně v tomto okamžiku se mi vybavil momentálně komentovaný film. Udržel jsem vodiče nervových vzruchů na uzdě. Zatím. Neserte mě, kurva! (16.07.2012)

Právě v tomto okamžiku se venku čerti žení - lije, fouká a je tam zima. Sahám na topení a zjišťuji, že hřeje, takže ten silný, mrazivý pocit můžu mít jen z dnešního Volného pádu. Michael Douglas se pro tuhle roli snad narodil, všechno jsem mu věřila. Ta beznaděj, kdy sedíte v nekonečné zácpě, je dusno, vedro zákonitě musela na labilního Fostera zapůsobit, že se jednoduše sbalil a pěšky se vydal městem domů. Měl fakt smolný den ... co se mohlo podělat, se podělalo. Lepila se na něj jedna pochybná existence za druhou a bylo jen otázkou času, kdy se v něm naplno probudí potlačované psychopatické sklony. Bylo uklidňující, že se kontroloval natolik, aby cíleně někomu ublížil. Taky zjišťuji, že si nemůžu vůbec vzpomenout na hudební doprovod, měla jsem pocit, že ve filmu je víc hudebního ticha, což bylo super! Člověk takhle mohl víc vnímat dialogy a různé jiné zvuky městských ulic. (15.05.2014)