Čas zabíjet

V dobách, kdy psal Akiva Goldsman dobré scénáře, Matthew McConaughey se nebál jít do těžké role a Sandra Bullock byla sexy, natočil Joel Schumacher jeden z nejlepších filmů z právnického prostředí, který se nebál řádně zakousnout do tématiky rozlišování barvy kůže a ještě u toho stíhal vykreslit zajímavou romantickou linku. Pro fandy žánru povinnost. P.S. Zajímalo by mě, kolik lidí žije v přesvědčení, že McConaugheyho manželka nechala dítě u rodičů :-) (24.07.2009)

Možná Grisham při psaní knižní předlohy měl dobré úmysly, ale z filmové adaptace číší kalkul, umělé emoce a uhlazenost. Film má být o přetrvávajícím rasismu v americké společnosti, ale tohle téma je tu podané tak černobíle a prvoplánově, až z toho měkne mozek. A není ani moc dobrým soudním dramatem, protože v soudní síni se odehrává menší část filmu, navíc tahle část není moc dramatická, všechno tu stojí a padá na staré dobré závěrečné řeči. Známých herců tu máte požehnaně, ale ani jeden ze sebe nevymáčkne nadprůměrný výkon, a třeba takový Spaceyho nádvladní je tu jenom za karikaturu. Na tohle nebudu znovu koukat ani za peníze. (16.08.2010)

Skvěle ztvárněný příběh ze soudního prostředí oblasti Mississippi. Obsazení je skutečně našlapané. Nejvíc prostoru mají Samuel L. Jackson, Matthew McConaughey a Sandra Bullock. Sam je po znásilněné své dcery obviněný z vraždy dvou násilníků. Přesto, že čin spáchal se cítí nevinný. Matthew mu jako jeho advokát pomáhá se dostat na svobodu. Nemá to ale v tomto rasisty nasáklém prostředí jednoduché. Násilí a výhružkám se nevyhne jak jeho rodina, tak ani jeho blízcí. Vše se vyhrotí až do neuvěřitelných rozměrů. Zaslouží si otec znásilněné dívky dostat svobodu? "Představte si, že je bílá." (19.07.2019)

Devadesátky byly zlatým věkem kinematografie. Téma rasismu se v amerických filmech objevuje hojně a v té době se mi zdá, že šlo spíše o dozvuky osmdesátých let a Vietnamu.  O tom se říkalo, že do džunglí na druhé straně světa byli odvedeni primárně černí kluci z amerických ulic se kterými si nikdo moc nevěděl rady... V devadesátkách co vím se už říkalo, že v Americe je nejlepší být svobodná matka se třemi dětmi ideálně Afroameričanka nebo Latinoameričanka, protože se sociální podporou pro takovou sestavu okolností se už dá slušně vyjít aniž by člověk musel chodit do práce. V té době začínal rasizmus naruby a i když určitě někde ještě zhusta přetrvával, pořád to bylo o level jinde než v šedesátkách nebo dokonce v třicátých a čtyřicátých letech. To ovšem nikdo netušil jak se to otočí v dnešních časech... Jak se bude v ulicích amerických měst klekat, jak se budou bourat sochy mořeplavců... Pokud mohl být hrdina filmu plně osvobozen, pak americký právní systém nechápu. Samozřejmě jsem mu tu plynovou komoru nepřál, ale že vraždil byl fakt. Samozřejmě člověk chápe jeho pohnutky obzvláště pokud je tátou. Ale jak by svět vypadal kdyby se spravedlnost brala do vlastních rukou? Jeho čin bych chápal třeba po mírném rozsudku těch dvou, ale ne ve chvilce kdy jdou k soudu. Film byl doslova prošpikován hereckými hvězdami, taková koncentrace se tedy hned tak nevidí. Závěr byl samozřejmě protirasistický a svým způsobem si píchnul i do chování Afroameričanů. Na mně to bylo až moc sluníčkové.. Celý soudní proces byl super, všichni hráli skvěle soudce nevyjímaje, ale pak došlo na závěrečnou řeč a bylo vymalováno. Scénka se špatným poldou ta tam snad ani být nemusela... Dávám tedy za 3 krevety a neskrývám zklamání. Mám rád hezké konce, ale nesmí se moc tlačit na pilu... Tady ke konci dost kvílela... * * * (15.07.2021)

Dnes, s odstupem let, už je jasné, že jde opravdu o jeden z nejlepších soudních thrillerů devadesátých let. Bez ohledu na to, že bez některých scén bych se obešel, a že některé momenty byly trošku chtěné, je to strhující drama, plné silných emocí, napětí a výborných hereckých výkonů. Soucítil jsem s Carlem a rozuměl tomu proč udělal to co udělal, běhal mi mráz po zádech při Jakevě závěrečné řeči, a i když už jsem při repríze věděl jak dopadne, přistihl jsem se, že jim stejně oběma držím palce. (13.03.2012)