Čas zabíjet

Nejprve klady. A Time to Kill určitě vyčnívá mezi právnickými dramaty, nejen díky érám Ku-klux-klanu a pohledu na rasismus celkově, ale skvěle těží z nadprůměrné herecké plejády, ze které je nejvíce působivé jiskření mezi Bullock a McConaugheym. Zkrátka nepřijde i syrovější atmosféra amerického jihu a úvodní pomsta. Zápory: (spoiler) Finální rádoby emotivní projev mne nechal bohužel zcela chladným, ačkoliv chápu, že v dané chvíli hlavnímu hrdinovi ve zdánlivě prohraném případu nezbylo nic jiného, než porotě zahrát na city. Nicméně bych asi ocenil spíše klasickou rivalitu mezi právnickými esy, jaká byla k vidění např v  A Few Good Men. Tzn. více prostoru pro Spaceyho a alkoholika Sutherlanda. V součtu Joel sestrojil svižný, zábavný a syrový snímek s několika hollwoodskými neduhy, který si však s sebou nese své charakteristické aroma let devadesátých, pro které mám jednoduše slabost. 80% (09.06.2021)

V dobách, kdy psal Akiva Goldsman dobré scénáře, Matthew McConaughey se nebál jít do těžké role a Sandra Bullock byla sexy, natočil Joel Schumacher jeden z nejlepších filmů z právnického prostředí, který se nebál řádně zakousnout do tématiky rozlišování barvy kůže a ještě u toho stíhal vykreslit zajímavou romantickou linku. Pro fandy žánru povinnost. P.S. Zajímalo by mě, kolik lidí žije v přesvědčení, že McConaugheyho manželka nechala dítě u rodičů :-) (24.07.2009)

Dobré právnické drámy si stavajú hlavne na tom, že taktiku, problematiku, všetky opletačky a advokátske finty okolo pozná len málokto. Ale s pohľadu laika ide veľmi kvalitnú a napínavú drámu. Na 'Rainmaker' síce nemá, no svojou problematikou sa mu určite aspoň vyrovná. Obsadenie potvrdilo, že sa oplatilo ich dosadiť a Joel sa im za to odvďačil skvelou prácou. Kto by to povedal. 80%. (04.11.2006)

Devadesátky byly zlatým věkem kinematografie. Téma rasismu se v amerických filmech objevuje hojně a v té době se mi zdá, že šlo spíše o dozvuky osmdesátých let a Vietnamu.  O tom se říkalo, že do džunglí na druhé straně světa byli odvedeni primárně černí kluci z amerických ulic se kterými si nikdo moc nevěděl rady... V devadesátkách co vím se už říkalo, že v Americe je nejlepší být svobodná matka se třemi dětmi ideálně Afroameričanka nebo Latinoameričanka, protože se sociální podporou pro takovou sestavu okolností se už dá slušně vyjít aniž by člověk musel chodit do práce. V té době začínal rasizmus naruby a i když určitě někde ještě zhusta přetrvával, pořád to bylo o level jinde než v šedesátkách nebo dokonce v třicátých a čtyřicátých letech. To ovšem nikdo netušil jak se to otočí v dnešních časech... Jak se bude v ulicích amerických měst klekat, jak se budou bourat sochy mořeplavců... Pokud mohl být hrdina filmu plně osvobozen, pak americký právní systém nechápu. Samozřejmě jsem mu tu plynovou komoru nepřál, ale že vraždil byl fakt. Samozřejmě člověk chápe jeho pohnutky obzvláště pokud je tátou. Ale jak by svět vypadal kdyby se spravedlnost brala do vlastních rukou? Jeho čin bych chápal třeba po mírném rozsudku těch dvou, ale ne ve chvilce kdy jdou k soudu. Film byl doslova prošpikován hereckými hvězdami, taková koncentrace se tedy hned tak nevidí. Závěr byl samozřejmě protirasistický a svým způsobem si píchnul i do chování Afroameričanů. Na mně to bylo až moc sluníčkové.. Celý soudní proces byl super, všichni hráli skvěle soudce nevyjímaje, ale pak došlo na závěrečnou řeč a bylo vymalováno. Scénka se špatným poldou ta tam snad ani být nemusela... Dávám tedy za 3 krevety a neskrývám zklamání. Mám rád hezké konce, ale nesmí se moc tlačit na pilu... Tady ke konci dost kvílela... * * * (15.07.2021)

Fim o rasizme, ktorý je postupom času stáva filmom o pomste, ktorý sa neskôr utopí v motívoch a zvratoch, ktoré postavy menia viac a viac na karikatúry a to všetko preto, aby na záver deepdivoval v tom najklišeovitejšom pátose. Majstrovstvom ostáva, že napriek tomu si udržiava charizmu a aký-taký náboj. každopádne viac sa oplatí Horiace Mississippi. Alebo Gavrasov Betrayed. (07.01.2024)