Po zavírací době

Duchem dílu Franze Kafky natolik blízký film jsem dosud neviděl. Slovo „blízký“ už snad ani není na místě, vystřižení atmosféry a údělu hlavního hrdiny je dokonalé a některé scény (dveřník u baru) pocházejí přímo z Kafkova pera. Jen absurdita zde má více humorný podtext, to ale vůbec nevadí. Ústřední postavou je rovněž uředník, ovšem pracující v srdci New Yorku, a během noci, již s ním prožijeme, poznáme – jak je u Scorseseho zvykem - jeho temnější a v tomto případě i neobvyklejší tváře, protože „po zavírací době platí jiná pravidla“. Paul má jediný – a na první pohled snadno dosažitelný – cíl: dostat se domů. V New Yorku 80. let přece nemůže být žádný problém dostat se ve 2 ráno do svého bytu. Jenže na zdánlivě přímou cestu padá kámen za kamenem a sotva Paul jeden obejde, objeví se před ním další. Už mnohokrát to vypadá, že konečně našel záchranu a vše se v dobré obrátí, ale chvíli naděje okamžitě vystřídá obrat, který jeho postavení ještě zhorší (v tomto nacházím největší podobnost s Nezvěstným, jenž se ostatně ztratil ve stejném městě). Nikdy nedospěje až do stavu úplné bezradnosti, jeho dům je vzdušnou čarou stále nedaleko, stačilo by nasednout na taxík nebo na metro a musel by přece být doma hned... ale jakmile něco podnikne, vždy se přihodí – ať už náhodou nebo přičiněním někoho jiného - něco, co jeho úsilí zhatí. Důležité je, že se v každé situaci chová a rozhoduje víceméně racionálně (jak by divák očekával) a nepředstavuje pouze panáka vláčeného scénářem. Jeho jednotlivé příhody jsou navíc navzájem provázány a míru absurdity tak ještě zvyšují, až si člověk říká, jak je i ten New York vlastně malý. Plus nádherná hudba. (19.02.2008)

První půlka utahaná, druhá hustá a solidně paranoidní. Bláznivina, kde většími šílenci jsou ženy - ani jedna z nich není normální a všechny se tváří, že touží po hlavním hrdinovi, který je postupem noci čím dál tím víc uválenější a vyšinutější. To spíš chlapi se mu snaží tu a tam nezištně pomoct. Prostě absurdita o tom, že by si člověk měl vážit své nudné práce, protože za zdmi šedé kanceláře číhá život barevný a nebezpečný jako džungle plná divokých zvířat. ____ Scénář musel určitě napsat chlap. /7. 8. 13./ (07.08.2013)

Podivuhodný příběh z ranku: podivuhodná noc plná setkání s podivuhodnými lidmi. Nejdřív jsem si říkal, proč jsem vlastně do toho filmu šel (kromě toho, že je to z osmdesátek), ale pak mi to osvěžila jména herců v úvodních titulcích. Taková podivně smutná komedie se zvláštně černým odstínem. Škoda, že tomu ke konci už notně dochází dech. Ta sochařka - jo, přesně proto miluju osmdesátky. Linda Fiorentino je v její roli božská. (23.01.2022)

Zažil jsem několik hodně mizerných dní, ale za Paulovu noc bych žádný z nich nevyměnil. Paul se ve své noční můře totiž dokázal vymáchat tak svědomitě, že mi nezbývá než konstatovat, že to celé bylo divné, ale jistou dávku zábavy jsem v tom taky našel. Zejména se sochařkou Kiki bych si patrně docela rozuměl, ale sympatičtí mi byli i barman Tom či "neúplatný" vyhazovač z klubu. A navíc jsem si potvrdil, že čím je umělecké dílo hnusnější, tím je cennější a to je informace k nezaplacení. (27.10.2015)

jeden z menej známych scorseseho klenotov o malých životných náhodách/nehodách, o jednej naozaj dlhej nepokojnej noci a o osude; film obsahuje citáciu známej pasáže z nedokončeného románu Franza Kafku Proces; výborné tempo a skvelý scenár plný bizarností na hrane uveriteľnosti no stále veľmi presvedčivých; (21.02.2008)