Král komedie

Při druhém zhlédnutí jsem prozřel. Tohle není o stand-up vystoupeních (i když to De Nirovo na konci je vážně famózní), tohle je o vrtkavosti showbyznysu. Neznám jiný film, kde by se v takové míře skloňovalo jméno hlavní postavy. De Niro opět předvádí svůj herecký koncert a potěšil i Scorsese. Z průměrného filmu se tenhle živelný majstrštyk stal jedním z TOP Scorseseho zářezů. Bylo mi totiž líto, že už končí a odsýpalo to zatraceně rychle. (12.01.2007)

Martin Scorsese nečekaně vyměnil mafiány a organizovaný zločin za svět estrádních bavičů a televizních show. Do hlavní role obsadil opět tradičně excelentního Roberta De Nira a zrodil se tragikomický příběh Ruperta Pupkina. Člověka, který se pro uskutečnění velkého snu neváhá opakovaně ztrapňovat, ponižovat a v zoufalství se neostýchá vzít osud do svých rukou a stát se třeba i únoscem. Legendární a dlouho nerozlučný tandem Scorsese/De Niro mě opět nezklamal a ukázal, že umí i filmy bez nadávek, pěstních soubojů a revolverů. I když si vzpomínám, že jedna pistole se ve filmu přece jen objevila, ale to byla myslím "špuntovka" :-) (12.01.2007)

Na podobně kritické filmy nejsem od Martina Scorseseho úplně zvyklý, na komedie už vůbec ne. Tohle zřejmě není úplně typickým Scorseseho počinem a možná proto se mi výjimečně líbí, mám rád filmy, které vedle zábavy na úrovni dokážou v druhém plánu ještě sdělit i cosi navíc, cosi proč nad viděným pak přemýšlím ještě nějaký ten čas po zhlédnutí... Král komedie mě zaujal svým černohumorným dějem včetně závěru i životním výkonem Roberta De Nira už nějaký ten rok zpátky a po opakovaném zhlédnutí mu přidávám i poslední hvězdičku. V mystifikačním závěru, který na první pohled působí čistě úsměvně, Scorsese dokonalým způsobem podtrhuje celou kritickou linii filmu v souvislosti se sžíravým obrazem médií a popkulturní zábavy. Masa lidí ani pořadatalé nevyžadují a nevyhledávají skutečné talenty, dávají přednost celebritám vyšlým z prvoplánovaných senzací a skandálů... proto také mladý bavič Robert Pupkin, svým postupně až nemocně posedlým zápalem dohnán k protizákonnému jednání, se nestává v závěru mediální hvězdou díky svému životnímu a tak dlouho vytouženému komickému výstupu (byť jím rozesmál celé publikum), nýbrž zejména díky svému skandálnímu činu s únosem, který zvýšil pozornost a teprve ho zařadil mezi „ty vyvolené“, jímž se na povel sborově tleská, a vlastně není už důležité, co pak na jevišti řeknou či předvedou... Coby komedie (byť hořká, černá a místy dramatická) sice Král komedie neoplývá úplně nejsvižnějším tempem, ale provází ho podmanivá atmosféra, výborná režie, má po celý čas atraktivní prostředí televizního studia, příběh se časem začne ubírat nepředvídatelným směrem a Robert De Niro coby smutně zábavný „král na jednu noc“ exceluje v komických částech svého výkonu naprosto přesně a stejně výborně jako i v hlubším, charakterním odstínu postavy posedlého Pupkina. [90%] (30.12.2021)

Nedoceněný, asi až moc jiný... Jízlivý snímek byl ze strany Martina Scorseseho v jistém směru hazardní podnik. Přiměl ho představit jinou podobu „špinavých ulic“ (špína není na ulici, kde se lidé ušpiní, neboť lidé ulici špiní) a pokaždé výrazný projev Roberta De Nira vést do vyloženě sebeshazujících poloh. Jeho Pupkin není odporný charakter v autoritářském významu toho slova, daleko spíše zoufalcem, u kterého provokuje hlavně neústupná tupost, s jakou prosazuje velikášské záměry. Scorsese podřídil vizuální stránku odlehčené stylizaci první poloviny, v níž průběh do té doby jednoznačné zápletky s přemírou dialogů nedovoluje ani pro autora tak typické hudební výplně. Experimenty však neopouští, kupříkladu Pupkinovo nacvičování výstupu zamrazí čistě subjektivním vstupem do jinak neuchopitelné mysli. Důležitý je moment Pupkinových objektivně prezentovaných představ, ukazujících se vzápětí jako liché (tj. subjektivní, zase tato hra). Souvisí to s náhlým přechodem do ještě vyhrocenější druhé poloviny, vystavující stále se rozšiřující konglomerát pokleslé zábavy na tak trapný odiv, že se té trapnosti nejde nesmát. To už nejsou toliko média, hvězdy a idoly, čili tvůrci, ale také konzumenti. Zásadní je divácký přístup – vcelku nečekaný závěr vychází s posedlosti kultem hvězd v určité míře. Nadto předestírá, jak laxní je v životě posuzování určitých lidí (ve filmu postav) na základě útržků a prvotních dojmů, vyplívajících zde s autorem předložených událostí. Divák má vlastně přejímat směrem k Pupkinovi rétoriku velkých šéfů obrazovky a mistrovství Scorseseho spočívá v několikerém přehazování „objektivního“ přístupu. Moc se mi líbí ono vrstvení, ve světě televize, kde vítězí okamžik, není vůbec nemístné. (01.12.2011)

Byl jsem opravdu zvědavej, jak se Robert De Niro s rolí neúspěšnýho komika vypořádal, takže jsem u televize vydržel až dlouho do noci. A rozhodně to stálo za to, protože Robert to zvládnul na jedničku. Král komedie Rupert Pupkin mě chvílema fakt dostával. Zejména části filmu, kdy si doma trénuje svoje výstupy a řve na něj jeho matka a nebo se snaží neodbytně sjednat schůzku se svym idolem, byly super. Jenom je škoda, že všechny vedlejší postavy byly naprosto nezajímavý. Jak neni na scéně Pupkin, je to nuda. Přesto dávám 4 hvězdičky, protože se mi líbilo motto "Lepší být za krále na jednu noc, než za blba celej život.". (26.08.2008)