New York, New York

Těžce nezvládnutý Scorseseho ústřel, kterého zachraňuje paradoxně jeho nekoherentnost, díky které se skutečně nedá odhadnout o čem bude další scéna, jak bude vystavěná a čí hledisko zrovna přejme. Tak alespoň okusíme situaci Minnelliny postavy, kdy prakticky nikdy nevíme, zdali nás někdo pohladí nebo nám jednu vrazí. Stříhat tenhle film musel být také dobrý večírek. Krom toho, že některé záběry na sebe moc nenavazují (sklenička v ruce/sklenička na stole), tak scény jsou k sobě lepeny bez jakéhokoli tonálního pojiva. Ikonické stylizované záběry teskně hrajícího saxofonisty na střeše nočního New Yorku sousedí s uřvanými, syrovými hádkami, často improvizovanými do úplného rozmělnění. Není divu, že Lisa Minelli téměř v každé scéně vypadá jakoby do ní byla nečekaně právě teleportovaná (mimo to, že připomíná oživlou postavičku z Looney Tunes). "Tohle je Tina a Deanna, seznamte se." "Pýčo, tohle je stopětapadesátá minuta filmu, seznam se. Proč nám představuješ nový postavy?!" Na milost tohle nakonec beru, protože, přesto že vypráví o hrozivých, příšerných věcech (jazz a muzikál), tak mě oproti očekávání neuspal, protože mozek vyhodnotil, že zdejší vyprávění má přibližně podobnou stabilitu jako horečnatý sen, takže se nemusí vyčerpávat usínáním. (16.09.2023)

Spojení umělého světa muzikálů 40. a 50.let s realistickým příběhem o nesnadném (nemožném?) vztahu dvou umělců může projít snad jen Scorsesemu. Temný charakter De Nirovy postavy je odrazem tehdejšího rozpoložení samotného režiséra, příznačná je pak scéna, v níž manažer radí saxofonistovi, že bez drog dojde dál. Tehdy propadák, dnes jasná "příprava" na Zuřícího býka. (15.06.2014)

Film se skvělou atmosférou a ještě lepším hudebním doprovodem. O Lize Minnelli jsem si obrázek jako na herečku díky tomuto snímku bohužel neudělala, ale zpěvačka je to skvělá. Robert De Niro byl samozřejmě perfektní. Na jednu stranu lump a vtipálek k pomilovaní a na stranu druhou jsem ho někdy nemohla přes jeho nelogické chování vystát. Co ještě musím pochválit, tak kameru, protože to musel natáčet fotograf, jak to bylo geniálně natočené, alespoň to tak vypadalo. U mě trochu slabší čtyři hvězdičky... (08.11.2012)

Povedal by som, že Letec (2004) z New York New York čerpá mnoho. Napríklad dynamiku, spôsob ostrakizovania hlavnej postavy a jeho perfekcionistického sebazaprenia po základných a materiálnych potrebách. Inak je ale silne nezávislý feelingovo, a to hlavne, nízkorozpočtovo ladený, čím vzdáva hold žánru a dejinám kinematografie (a ukazuje, akú znamenitú vášeň u autora umenie vzbudzuje). Nabáda na to, s akým zanietením a odovzdaním svojho maxima sa dá dosiahnuť kvalitný osobnostný profil vychádzajúci z auto-biografických prvkov bez nutkajúceho prikrášľovania a so silnou dávkou mrazivej irónie. Priebeh filmu až vedecky stupňuje únavu života a zabehnutie významovosti zabehnutých stereotypov a detronizáciu stúpajúcej slávy na postupný duchovný rozklad. Hudobné čísla sú precítené a pôsobia medzi spomínaných konfliktami ako akási nárazníková zóna, ktorou sa čiastočne darí problémy hasiť a naopak, vyostrovať. V celku príjemné prekvapenie pre milovníkov režisérovej tvorby a úctyhodným nenápadným prierezom medzi jeho dvoma najslávnejšími filmami. (12.03.2016)

Jedna je za skvělou hudbu a za posledních dvacet minut filmu, kdy to opravdu vypadalo jako muzikál (scény z muzikálových vystoupení Francine Evans jsou výtečné). Snad jsou za tím jenom ty opravdu příšerné dialogy (dabing pro MGM studio Bear, 2009), anebo celkové nepochopení, ale ještě před půlkou jsme to doma chtěli vypnout. (25.04.2010)