New York, New York

Těžce nezvládnutý Scorseseho ústřel, kterého zachraňuje paradoxně jeho nekoherentnost, díky které se skutečně nedá odhadnout o čem bude další scéna, jak bude vystavěná a čí hledisko zrovna přejme. Tak alespoň okusíme situaci Minnelliny postavy, kdy prakticky nikdy nevíme, zdali nás někdo pohladí nebo nám jednu vrazí. Stříhat tenhle film musel být také dobrý večírek. Krom toho, že některé záběry na sebe moc nenavazují (sklenička v ruce/sklenička na stole), tak scény jsou k sobě lepeny bez jakéhokoli tonálního pojiva. Ikonické stylizované záběry teskně hrajícího saxofonisty na střeše nočního New Yorku sousedí s uřvanými, syrovými hádkami, často improvizovanými do úplného rozmělnění. Není divu, že Lisa Minelli téměř v každé scéně vypadá jakoby do ní byla nečekaně právě teleportovaná (mimo to, že připomíná oživlou postavičku z Looney Tunes). "Tohle je Tina a Deanna, seznamte se." "Pýčo, tohle je stopětapadesátá minuta filmu, seznam se. Proč nám představuješ nový postavy?!" Na milost tohle nakonec beru, protože, přesto že vypráví o hrozivých, příšerných věcech (jazz a muzikál), tak mě oproti očekávání neuspal, protože mozek vyhodnotil, že zdejší vyprávění má přibližně podobnou stabilitu jako horečnatý sen, takže se nemusí vyčerpávat usínáním. (16.09.2023)

Po Taxikáři Scorsese opět zcela změnil námět a natočil vynikající muzikál ve stylu 40. a 50. let. Hudba je perfektní, De Niro v další své výtečné kreaci bezchybný, Liza Minneli je také perfektní. Tradičně skvěle vykreslil Scorsese atmosféru New Yorku a celkově si se snímkem dokázal poradit tak dobře, že ani přes velmi dlouhou stopáž nenudí. (23.02.2010)

Retro "novohollywoodske" iskrenie páriku Evans/Doyle v službách muzikantského "showbizu" je (aj vďaka zohratosti ústrednej dvojice) nesmierne nestrojené a veru (až doteraz) nedocenené. Pozornosť sa obracia predovšetkým k muzikálovým číslam, ktoré hlavne v druhej polovici vystupujú do popredia a svojím obstojným prevedením im Martyho poklona určite prináleží. Lenže mne imponuje hlavne počiatočný vývin a neskorší nesúlad onoho zauzleného pomeru dvoch talentovaných umelcov rozbiehajúcich nádejnú kariéru. Nebolo im súdené byť spolu, ale aj tak si dokázali zachovať vlastnú tvár, rešpektovať jeden druhého a nakoniec si priznať, že tadiaľto cesta nevedie. Trefná štúdia málokedy trvácnych, tzv. "zamestnaneckých lások" (nezáujem, zblíženie, vzťah, dieťa, rozpor, rozchod) pri ktorých (skôr či neskôr) práca predčí city. Napadajú mi len 2 vady-kvôli iným spektáklom nepriaznivé nasadenie do kinodistribúcie a z toho vyplývajúce väčšinové odignorovanie návštevníkmi kín+akási tu neprimeraná rozvláčnosť slepo prosperujúca na úkor ešte dôslednejšieho prepracovania patálií Francine a Jimmyho, ale inak je "New York, New York" bezoblačnou ukážkou perfekcionistického remesla pána s veľkým S. P.S. Jazzové formácie a ich saxíky sú honosné... (03.11.2011)

Pro mě to ani není muzikál v pravém slova smyslu, kdy jsou hudební čísla nedílnou součástí děje a posouvají ho dále, tady se prostě odvíjí nějaký příběh a vedle toho se tam ještě hodně zpívá (většinou na pódiu). Liza Minneli je sice fantastická zpěvačka a já mám jazz hodně ráda, ale ne zrovna v té unylé mainstreamové podobě, který tady reprezentuje ona, takže jsem vzala spíš za vděk těmi několika málo našlapanými výstupy s Jimmyho odvázaným saxíkem. Co se týká příběhu, tak mnohem lepší je první polovina filmu, která je naprosto perfektní romantickou komedií, kterou táhne především temperamentní a skvělý Robert de Niro, když jim to pak v druhé půlce začne skřípat, začne se hrát spíš na vážnější notu a ztrácí to maličko šťávu, za to úplný závěr se mi svou neotřelostí moc líbil. Celkově by snímku asi neškodila kratší stopáž, ale zase z něj dýchá ta pravá scorseseho atmosféra a o průměrnosti tady nemůže být ani řeč. (18.10.2015)

Nezaujali ma ani postavy, ani hudba. A možno aj keby išlo o životopis a milostné patálie člena niektorej mojej obľúbenej kapely, tak by ma to nebavilo tiež. Scorsese je opäť perfekcionista a všetko prispôsobuje dobe, kedy sa film odohráva, respektíve spôsobu točenia charakteristického pre túto dobu. Takže keď kulisy, tak priznané kulisy. De Nirovi a Minnelli to spolu sekne, ale ešte viac som si ich užil v Kráľovi komédie. No ak keď je film, ktorý nie je mojou šálkou čaju, dlhý značne cez dve hodiny, tak ho pri ňom aj chytajú mdloby... (21.12.2020)