Taxikář

Vzpomněl jsem si na filmy Volný pád, Klub rváčů a čerstvě Harry Brown, vzpomněl jsem si na knihu Srovnáno se zemí, vzpomněl jsem si na štětky z Domažlické výpadovky z Plzně, vzpomněl jsem si na křik v nočních Pražských ulicích, vzpomněl jsem si na posprejované dveře metra, vzpomněl jsem si na vagabundy vysedávající v parcích, vzpomněl jsem si na neutěšená městská ghetta. Na New York sedmdesátých let minulého století jsem si nevzpomněl, protože jsem ho nezažil, nicméně tomuhle filmu uvěříte, že to tam moc košer nebylo. Taxikář je humus a znovu ho hned tak vidět chtít nebudu. Nezbývá než přemýšlet, kolik takových Travisů přešlapuje doma před zrcadlem a asi bychom si všichni měli dát velkýho majzla na to, jak odpovíme na otázku, zda je dobře, že nakonec nic neudělají. Či spíše na to, co si pod takovou otázkou přesně představíme... (04.07.2011)

Dolar měl v polovině 70. let sice prokazatelně větší sílu než dnes, ale i tak zní fakt, že snímek stál pouhých 1,9 milionů v dnešní době neuvěřitelně. Přesto se peníze na projekt sháněly těžko a trvalo dlouhé 3 roky, než si ho Scorsese a De Niro prosadili. Scénárista využil skutečného případu úspěšného atentátu na prezidentského atentáta George Wallace, který se odehrál v roce 1972. Film ale kriminálkou v běžném slova smyslu není, spíš jde o psychologické drama o veteránovi vietnamské války, který po návratu domů nedokáže zapadnout zpátky do společnosti. Postupně se stává protipólem zakladatele Klubu rváčů Jacka z Fincherova slavného filmu. Ten v sobě koncentroval nespokojenost radikální městské intelektuální levice a myšlenku anarchistické vzpoury proti systému. Travis má naopak blízko k postojům radikální pravice, se znepokojením a vzrůstajícím opovržením sleduje život v dekadentním velkoměstě plném uvolněné sexuální morálky, zločinu a existenční nejistoty. Oba antihrdiny nespojuje jen chronická nespavost, ale i protest proti světu, který chtějí zbavit nepravostí. Kdyby Travis dotáhl svůj plán až do konce, byl by z něj v očích veřejnosti ukázkový padouch. Scorsese ale svou postavu nechává žít a dokonce ho v očích veřejnosti proslaví. Ironicky tak zesměšňuje dvojí morálku měšťácké společnosti. Několikanásobná vražda příslušníků městské galerky z Travise dělá nikoliv teroristu, ale odvážného bojovníka proti podsvětí. Své schytávají i příslušníci liberální městské elity. Aktivistka Betsy představuje ukázkového snoba a prezidentský kandidát Palantine je typický příklad profesionálního žvanila, který hovoří v mlhavých frázích. Scorsesemu hodně pomohlo, že nezaujal jednoznačný aktivistický postoj. Kolem snímku se v době vzniku vyrojilo spoustu polemik a vášní. Z Taxikáře se během pár let stal kult a narozdíl od mnoha jiných kousků myslím zcela oprávněně. Rozhodně nezestárl, postava Travise Bickla zneklidňuje diváky dodneška. Z mého pohledu je to nejzásadnější životní role Roberta De Nira. Bonus pro dnešního diváka představuje fakt, že z aktérů vedlejších rolí vyrostli v průběhu následujících dekád herci první ligy. Celkový dojem: 95 %. (02.03.2016)

Hm, hm chutnalo a moc. Prostředí ve kterým vyrůstáme formuje nějakým směrem každýho z nás a způsobem jakým to podal Scorsese sem uvěřil úplně lehounce. DeNiro, tenhle hereckej dinosauří mazák opět dokazuje ono telefonické pravidlo s Martinem Scorsesem. Když se těmhle dvoum prostě zdá, že už dlouho nebyl natočenej žádnej filmovej klenot, cinknou si a DeNiro jen řekne " Hele Márty uděláme zase něco skvělýho, ty si sedneš na stoličku pro rejžu a mě plácneš před kameru a bude to pecka." No a vznikne pecka..... třeba Taxikář. Ještě bych se jedním slovem zmínil o Jodie Foster - užásná. Světlo v temnotě zahrála fantasticky. No tohle musejí taxikáři z Prahy, schopný vnímat pouze peněženku zakázníka, čumět z otevřenou držkou a nechápajícím výrazem. (03.12.2007)

Z počátku ten film vypadá nevinně. Je to film, ve kterých jsou dva rozdílné příběhy. Den a noc, bílá a černá, láska a nenávist. V kavárně si chlapi vyprávějí jejich příběhy, to co by se nedalo natočit a tak záleží jen na vaší fantazii. Scorsese si rád hraje s divákami. Líbila se mi scénka s výběrem zbraní a hned od ní začíná nový příběh. Najde se tam i pár výbornejch hlášek (Bude to fungovat?-Už jsem to dělal stokrát.-Ty už jsi to někdy dělal?- Jo, neboj se.-Kdy naposledy?- Ještě jsem to nedělal.). Robert de Niro vypadá z určitých pohledů jako Tobey Maguire z Spider-mana. Scénka v obchoďáku mě zcela překvapila. Travis je teď zcela jinej posedlej zbraněma a touhou vyčistit město špíny. V určitých místech mi to připomíná film Leon. A posledních 10 minut už je z Travise vykonavatel spravedlnosti. (09.03.2004)

Jednou přijde skutečnej déšť a smyje z ulice všechnu tu špínu. Špínu, hnus a strach. A taky hodně násilí. Jeden z nejstylovějších snímků, co znám, z nočních ulic New Yorku. Scorseseho pozoruhodná sonda, do duše válečného veterána, který trpí nespavostí, prožívá post-vietnamský syndrom a je pro něho čím dál těžší zařadit se zpátky do společnosti. Taxikář dýchá neopakovatelnou atmosférou, je doprovázen asi nejlepší hudební linkou slavného skladatele Bernarda Herrmanna (Psycho) a výkon (a také účes!) hlavního představitele, zde nelze nazvat jinak, než výjimečným (skvělý je i Kouzelník (Peter Boyle) s vynikajícím dabingem Jana Přeučila). Nezapomenutelný film, De Nirova ONE MAN SHOW! (18.11.2009)