Krvavá neděle

I can't believe the news today. Oh, I can't close my eyes and make it go away. How long...how long must we sing this song? How long, how long... 'Cause tonight we can be as one tonight... Kdo o Krvavé neděli říká, že je jednostranně podaná, ten nemá oči. Protestující jsou příliš odhodlaní a několikrát spolu mluví o tom, že by měli zaútočit a to ještě předtím než k osudovému zlomu dojde. A naopak vojáci jsou pod tlakem, ale to nic nemění na tom, jak neskutečně zbaběle a šíleně se zachovají vzápětí. Až zase někdy uslyším ve filmu frázi typu "Lidstvo si možná nezaslouží přežít", vyvstane mi v mysli výjev, kdy je stříleno do zad křičícím a bezbranným lidem. Je možné, že desítky let po druhé světové válce se může stát tohle? A že další desítky let po Krvavé neděli je tohle téma v nejrůznějších obměnách pořád tak bolestivě aktuální? And the battle's just begun. There's many lost, but tell me who has won.... (14.09.2007)

Greengrass natočil skvělé drama, které působí realističtěji, než všechny jeho následující snímky. Zde nejsme do dění pouze vtažení, zde jsme aktéry. Díky kameře umí tento režisér působit absolutně autenticky a v tomto případě některé záběry opravdu působí dokumentárně jako reportáže. Požitek z filmu je pak maximální. Zároveň si cením toho, že tvůrci se snaží o objektivitu, neukazují prostě prstem na konkrétního viníka a nechávají tvůrci na divákovi, aťsi udělá názor sám. Skvělou roli zde sehrál James Nesbitt, který si po tom plahočení v seriálech nějakou tu větší roli zasloužil. (10.02.2009)

Nemám rád režii a styl Paula Greengrasse. Roztřesená (a často rozostřená) kamera z prvního pohledu, jakoby se jednalo o pokračování hry Doom, mi prostě vadila. Vykecávání v prvních 45 minutách bylo asi potřeba, ale mě nebavilo. Rychlý střih působí až chaoticky a uspěchaně, jednotlivé části jsou napěchovány mnoha nedůležitými dialogy. Jednání hlavního organizátora Ivana, když se snažil onu stovku výtržníků uklidnit tím, že mezi nimi chodil jako mátoha a pod vousy si mrmlal ať toho nechají, místo aby použil třeba megafon, jsem nepochopil. Míra jednostranného pohledu na tyto události je na pováženou, dělá z vojáků vypatlance a z demonstrantů neskutečné chudáčky. Možná to tak fakt bylo, nevím, nemůžu soudit. Těch lidí je mi líto a nemám rád vojáky. Ale nemám rád ani Paula Greengrasse a jeho filmy. (28.06.2007)

P. Greengrass je v tomto naozaj majster. Snímok pôsobí až neuveriteľne autenticky, akokeby ste sa krvavo potlačenej demonštrácie priamo zúčastnili, alebo minimálne pozerali skutočný záznam. Asi najsilnejšie pôsobí samotný záver a prejav lídra: "Viete vôbec čo ste urobili? Dali ste IRA najväčšie víťazstvo, aké kedy mohli mať. Po celom meste budú mladí muži a chlapi vstupovať do IRA a vy zažijete búrku"...V závere pri čítaní titulkov vás zamrazí ako mohla anglická kráľovná niektorých vojakov za takéto niečo oceniť medailou. 100%. (19.08.2010)

Filmařsky působivě zpracovaný "dokument". Extrémně syrový a obrazově úsporně točený. Nedivím se, že po tomhle chtěli Greengrasse do Bourna. Narozdíl od Bloody Sunday však měl atraktivní filmový cover fiktivného hrdiny, takže bavil. Bloody Sunday z filmového hlediska nebaví. Je to úmorně dlouhé a extrémně těkavé. Jako sonda do historie impozantní a co se výpovědní hodnoty týče, tak není o čem. Ale dělat z toho téměř dvouhodinový film, kdy většinu času po placu poskakuje kameraman s nádobíčkem na rameni, to je docela peklo. (24.09.2017)