Krvavá neděle

Úžasně natočený sled údálostí, který následoval během jedné zdánlivě obyčejné neděle v severoirském Derry. Hodně přesvědčivě natočené a maximálně syrové. Paul Greengrass se pro mě stává jedním z géniů filmového plátna. Poněvadž mi připravil menší šok, nečekal jsem totiž že mi v mém filmovém vzdělání chybí takovýto snímek. Britská armáda je naprosto odporná a zavrženíhodná, ať už se jedná o vojáky, kteří střílí na bezmocné lidi jak se jim zlíbí, nebo ať se jedná o velení, které tuto událost zamete pod kobereček s odůvodněním že vše proběhlo naprosto v pořádku a podle pravidel. Závěrečná slova poslance Ivana Coopera, že Britové zaseli bouři, mě naprosto odrovnala! 90% (03.02.2010)

I can't believe the news today. Oh, I can't close my eyes and make it go away. How long...how long must we sing this song? How long, how long... 'Cause tonight we can be as one tonight... Kdo o Krvavé neděli říká, že je jednostranně podaná, ten nemá oči. Protestující jsou příliš odhodlaní a několikrát spolu mluví o tom, že by měli zaútočit a to ještě předtím než k osudovému zlomu dojde. A naopak vojáci jsou pod tlakem, ale to nic nemění na tom, jak neskutečně zbaběle a šíleně se zachovají vzápětí. Až zase někdy uslyším ve filmu frázi typu "Lidstvo si možná nezaslouží přežít", vyvstane mi v mysli výjev, kdy je stříleno do zad křičícím a bezbranným lidem. Je možné, že desítky let po druhé světové válce se může stát tohle? A že další desítky let po Krvavé neděli je tohle téma v nejrůznějších obměnách pořád tak bolestivě aktuální? And the battle's just begun. There's many lost, but tell me who has won.... (14.09.2007)

Některé filmy vás neuspí, ani když se na ně díváte po půlnoci v televizi, již trochu unavení. Tohle nebyl ten případ. Především to neustálé smýkání kamerou sem a tam, což mělo patrně dostat do snímku jakousi nervozitu či napětí, paradoxně spíš unavovalo. Podobně jako u Greengrassova pozdějšího Letu č. 93. A podobné to bylo také s postavami, nebo spíš s herci - působili podivným dojmem, že myslí především na to, aby se hlavně náhodou nepodívali do kamery. Nevím, čím to je - u mě prostě autenticita veškerá žádná a po stylizaci, která by film posouvala jinam, ani stopy. Tak jsem to asi po půlhodině vypnul. (16.09.2008)

Z dnešního pohledu už možná typická Greengrassovka. Jsou zde totiž poprvé přítomni jeho současné prvky jako je rozklepaná kamera, dokumentaristický styl natočení apod. To opět vyvolává sugestivní a autentistické pocity podobným těm z Letu č.93. Ovšem zde možná ještě navíc jedná o jeho nejosobitější film a je to na tom docela znát. Greengrass popisuje postoj a postup obou táborů a i když se o to místy snaží neutrálně, tak je jasné kdo za tuto památnou událost má největší zodpovědnost. Budete mít po skončení filmu zkrátka hodně pocitů a tento film ve mně bude asi hodně dlouho rezonovat. A po závěrečných titulcích jsem měl husí kůži. (16.09.2008)

Inteligencia a postavenie britskej potiticky u mňa po tomto filme značne klesla. Naopak Greengrass a jeho dokumentárno-autentický štýl v hranom filme je ukážkou perfekcionizmu. A dúfam, že sa tento štýl uchytí aj v inom žánri, nielen vo filme mapujúcom skutočné udalosti. Vnútorné znepokojenie u diváka je počas (a hlavne po sledovaní) filmu akousi samozrejmosťou. Roztrasená kamera, perfektní herci, majstrovsky vyškolený a zdirektovaný komparz a jedna ďalšia veľká čierna bodka v histórii súčasných, civilizovaných (!) dejín. Škoda, že veľká časť takýchto príbehov sa svetu ukáže len prostredníctvom filmu. 90%. (28.09.2008)