1492: Dobytí ráje

Úvodní třetina filmu vrcholící epickým došlápnutím Columbovo holínky na pevnou půdu je opravdu zábavným velkofilmem, ve kterém Scott bez problému mísí své megalomanské choutky s pro něj přirozenou minimalističností (nezapře se jeho zkušenost ze Soupeřů), zatímco děj je zajímavý a má spád. V momentě kdy je však ráj dobyt, říkal jsem si, co se proboha může další hodinu a půl dít. A říkám si to i teď. Osidlování džungle a dost nepřirozeně našroubovaný záporák byla bohužel voda na mlýn nudy a čekání na konec snímku. Střídmější stopáž by tak možná mnohé zachránila. 5/10 (25.05.2017)

Výstavba děje si zřetelně říkala o chronologické dobrodružné drama, ovšem Ridley zalomením syžetu převedl film na psychologii tzv. prvního světového humanisty. Muže věřícího, spíš než ve víru, ve své síly a ve vlastní rozum. Mořeplavce, skrz kterého postihl Ridley všechny prazákladní témata lidství – středověk vs. renesance (rozkošná scéna s nevěřícím prelátem vedle glóbu), realita vs. ideál, zlořád vs. humanismus, fantasie vs. pragmatismus. A zejména paradox humanismu a renesance, nesměřující od středověku ke spáse, alegoricky od peklu k ráji, ale obráceně. Ano, ta věčně vychvalovaná renesance byla doba, kdy se všechno zvrtlo a my lidé posledních století za to neseme následky. Neseme si s sebou ztrátu romantiky a iluzí, ztrátu rytířů a hrdinů... renesance kupříkladu zapříčinila vznik konvencí, norem, nebo podvojného účetnictví - příšerná ustanovení a doslova voda na mlýn byrokratické a sešněrované Evropě dneška (a tuhle ideu Ridley kulantně podchytil). Jak vidno, středověk měl mnohé co do sebe. 1492: Dobytí ráje je tedy vpravdě dílem pro poslední romantiky, vizionáře a snílky současnosti, dílem mainstreamově filozofickým, v němž Ridley objevil sám sebe, a to přesně mezi Novým světem Malicka (utínání scén před klimaxem, askeze a zkratka, „herzogovské" rozvíjení děje skrze obraz) a svými pozdějšími pop-historickými konstrukty v čele s Gladiátorem (starosvětsky doslovné a formálně vytuningované dobrodružství). Ridley si sice k suverenitě dopomáhá famózní hudbou Vangelise, která si film místy zcela přisvojuje (pokud se tvrdí, že dobrá hudba = 70% kvality filmu, zde je třeba ještě takových 20% přidat), ale to nemění nic na tom, že je 1492: Dobytí ráje vrcholně odvyprávěné dílo, které řadím co do pohnutí divákem vedle Alexandra Velikého (2004) a Posledního Mohykána. Korunuje to shakespearovský dialog v závěru, kde Sanchéz (Armand Assante) s Kolumbem polemizuje o tom, kdo parazituje na systému a kdo skutečně popohání svět kupředu („You're a dreamer..."). Geniální film - pro mnoho režisérů by znamenal vrchol tvorby, pro Ridleyho je kupodivu jen jedním z mnoha. (21.02.2008)

Snad každý záběr z tohoto spektáklu by mohl posloužit jako obraz do galerie. Ridley Scott prostě nezapře svůj cit pro kompozici. Pastva pro oči i uši, která na televizní obrazovce hodně ztrácí. Scott prohlásil, že by si nedovedl představit jako Columba nikoho jiného, než Depardieua. Nezbývá, než souhlasit. Ovšem američani měli jiný názor, neboť si v recenzích utahovali z Depardieuovi angličtiny a film tam propadl...Jinak nuda to není ani omylem, ovšem kdo chrochtá blahem nad klipovitou režií Michaela Baye, toho bude pomalejší tempo vyprávění asi nudit... (24.05.2002)

1492 je dátum, kedy sa stala veľká vec. Prvý Európania sa dostali na nový kontinent. 1492 je dátum, kedy vševedúca cirkev na čele s neomylnými sektármi dostala ďalšiu ranu od zdravého rozumu. Avšak 1492 nieje veľmi výpovedný film, čo a ako sa stalo. Ridley Scott nevie, čo chcel natočiť, akú myšlienku chcel filmom vyzdvihnúť. Zo začiatku to vyzeralo na logisticky zameraný snímok. Aké páky trebalo potiahnuť, aby sa výprava vôbec uskutočnila. V strede to je samozrejme plavba, ktorá sa vedome, nevedome časovo pretiahla a záver je čistý dopad konfrontácie rôznych civilizácií. Ani v jednom ohľade nešiel režisér do hĺbky. Preto vyzerá celý film strašne plytko a povrchne. Pravdepodobne to je priveľké sústo na jeden film. Aby som však nebol zlý, tak mi nedá nevyzdvihnúť geniálny soundtrack. Inštrumentálne veci od Vangelis sú tak notoricky známe, že sami o sebe pridávajú filmu hviezdu navyše. Celkovo je film pozerateľný, avšak pre nejedného diváka strašne zdĺhavý s množstvom hluchých miest. (29.05.2011)

Nechápu, proč jsem si nechal tenhle film tak dlouho proklouzávat mezi prsty. Je to totiž přeci jen úžasný zážitek, jaký se jen tak nevidí. Ridley je neskutečně komplexní a perfektcionistický tvůrce, který se dokáže mazlit doslova s každým záběrem a i zdánlivě nudnou a upovídanou pasáž umí podat velkolepým a podmanivým způsobem. Zde mu k tomu navíc výrazně dopomáhá jednak skvělý Depardieu, který byl pro roli Columba jako stvořený, a potom také Vangelis na vrcholu své kariéry, který chrlí na diváka jeden překrásný hudební motiv za druhým. Pomalé tempo Ridleymu nahrává a ten s ním umí perfektně pracovat, krásné prostředí a celková výprava lahodí oku každého diváka a velké téma myšlenkového střetu se zcela odlišným světem dotváří monumentálnost a epičnost celého filmu. Dvě a půl hodiny je sice dost brutální stopáž, ale užil jsem si je tak moc, jak by to s daným příběhem snad žádný jiný režisér (a skladatel) nedokázal.. 85% (02.03.2013)