1492: Dobytí ráje

Nepříliš divácky atraktivní zpracování obrovské historické události. Mám takový neblahý pocit, že na tomto snímku je bezpochyby nejlepší Vangelisova hudba, která naprosto převyšuje všechno ostatní a bez ní by byl snímek úplně někde jinde. Kdykoli jsem uslyšel božskou ústřední melodii, tak se mi objevila husí kůže. Vzhledem k obsahu mi přišla stopáž snímku k uzoufání dlouhá. Ani ten Depardieu mi v roli Colomba úplně neseděl. Většinu stopáže jsem se tedy pouze lehce nudil. Několik působivých míst celkový dojem vyloženě nespasí. Žalostně mi zde scházely jakékoli emoce. Lepší 2 kousky. (07.07.2018)

,,ŽIVOT MÁ VÄČŠIU PREDSTAVIVOSŤ, AKO SI NOSÍME VO SVOJICH SNOCH..." __ Jeden z mojich najobľúbenejších filmov, ktorý bol pre mňa paradoxne pri prvom pozretí skôr sklamaním. Vtedy by som ho ohodnotil na 3*. Až keď som si ho pozrel druhý krát a následne znovu na videu, spoznal som výnimočnosť tohto diela, ktorého mimoriadnosť netkvie iba vo výročí pre ktoré bol nakrútený. Neviem, prečo je tu viacerými toľko odsudzovaný, veď podľa mňa sa jedná o jeden z vrcholov tvorby Ridleyho Scotta. ,,1492" oplýva množstvom prekrásnych, zarámovania hodných obrazov (vyplávanie, dvíhanie zvona...) a také stretnutie Kolumba a Beatrix po rokoch má v sebe toľko romantiky, že by mu ho mohol ktorýkoľvek slaďák závidieť. Depardieu hrá postavu slávneho moreplavca naozaj zanietene, škoda len jeho hrozného prízvuku (možno sa to podpísalo pod prepad filmu a zrejme mal radšej byť predabovaný), čo sa však kompenzuje v českej verzii dobre nahovorený Pavlom Soukupom. Hudba? Nepovedať aspoň niečo o nej by bolo barbarstvo a zároveň nosenie dreva do lesa. Poznal som ju už ako malý chlapec, dávno predtým, než som film videl, pretože vysielanie v TV je priam sviatkom (čo je vlastne dobre). Azda najlepšou hudbou, aká bola pre film zložená dosiahol Vangelis genialitu a zabezpečil si nesmrteľnosť nielen medzi poslucháčmi soundtrackov. Svojím štýlom by sa do historickej snímky pritom vôbec nemala hodiť, čo by mohlo byť odpoveďou na otázku, prečo nebola nominovaná na Oscara. (30.08.2007)

Rok 1992 byl stejně rozporuplný jako moderní evropské objevení Nového světa o pět set let dříve . Ve srovnání s jinými obdobnými díly s podobným obsahovým zaměřením (napadá mne REVOLUCE nebo MISSION) je tu více autorského fandovství na straně bílých objevitelů. Zkusili-li bychom aplikovat podobný přístup v indiánském prostředí, odezva, které by se nám dostalo, by v lepším případě byla rezervovaná, v horším výrazně odmítavá. Není divu: součástí evropského kulturního dědictví v obou - nebo vlastně ve všech třech - Amerikách je etnocida původního obyvatelstva, barbarské vraždění válečníků, kteří v přímých konfrontacích s evropskou vojenskou silou byli všestranně bez šance, ničení původních kultur, zavlékání pandemických chorob, proti nimž imunitní indiánské systémy byly bezmocné, neskrývaná hamižnost a posléze zavlečení afrických a zčásti i indických obyvatel, když Indiáni byli i pracovně "absorbováni" (srv. nádherné Sládkovy verše jeho proslulého básňového cyklu NA HROBECH INDIÁNSKÝCH). Až do konce XIX. století lze na evropské počínání položit spíše mongolská než občanská měřítka. Pojetí Kolumbovy postavy, atmosféra na jeho lodích i první kontakty s domorodým autochtonním obyvatelstvem nesou znaky těchto budoucích forem "multikulturních" vazeb svého druhu, v mnoha ohledech připomínajících holokaust, které zcela nevymizely ani dnes (etnocida amazonských Indiánů). Z hereckých výkonů se i mně vybavují skvělý Depardieu a Weaverová. Rozporuplnost obrazů, které jsem mohl načrtnout, má pochopitelně i nečerná místa a převažující "vícebarevný" ráz. Konstatovanou rozporuplnost to ovšem nepotlačuje; naopak jí to dává až příliš velké oprávnění. Nejsilnějším pocitem, který se zmocňuje současných i někdejších čtenářů VINNETOUA nebo POSLEDNÍHO MOHYKÁNA, jsou lítost, stud, soucit a pokora. Oprávněně. (30.03.2008)

Nedávno som dočítal Zweigovu biografiu Magalhaesa a dostal som chuť na objaviteľský veľkofilm. Áčkový som nenašiel, tak že sa konečne dokopem aspoň ku Kolumbusovskej klasike. V rámci Scottovej tvorby jedna z najkrajších prác a ten kultový Vangelisov soundtrack určite jeden z najepickejších, človek sa pritom cíti ako boh. (21.02.2022)

Mohlo to byť lepšie? Samozrejme, že mohlo, vždy to môže byť, a to obzvlášť, keď ide o snímok so stopážou 150 minút, kedy sa tvorcom naskytlo dostatok priestoru na plnohodnotnú realizáciu príbehu o človeku s dobrým úmyslom, no zlým dopadom. Boh vie, prečo je tak málo (dobrých) filmov o Kolumbovi, no možno si henta čvarga mocenská odmieta pripomínať pravdu o tom, ako sa dostala k svojmu bohatstvu. Kolumbus bol prvý krok po ktorom sa následne roztrhlo vrece s výpravami, ktoré okrem množstva bohatstva, priniesli veľký množstvo obetí, čo je aj pomerne dostatočne vyobrazené v druhej polovici snímku. Kolumbus sám seba vnímal v prvom rade ako bádateľa, moreplavca, zasneného idealistu, dobrodruha na vode, no rozhodne nie dobyvateľa, opierajúceho sa o radikálne rozhodnutia za hranou ľudskosti, pričom táto myšlienka, je v tomto snímku podaná divákovi viac než slušne. Spokojný .. (10.12.2021)