Pýcha a předsudek

Dokonalé zpracování pojednání paní Austenové o pýše a předsudcích. Nechce se mi k tomu říkat víc, ale to by bylo vůči tomuto děťátku stanice BBC velice netaktní. Tak předně - díky stopáži je tu skutečně VŠECHNO, bez jakýchkoliv vynechávek či zkratek. Každá scéna, každý dialog, každá úvaha i každý pohled jsou přesně na svém místě a přesně takové, jaké by měly být. To je samozřejmě především zásluha VYNIKAJÍCÍCH herců a hereček. Colin Firth je skutečně jediným pravým Fitzwilliamem Darcym... a více mi ho jakožto muži nepřísluší komentovat:) Neustále vidlácky hysterčící paní Bennetová Alison Steadmanové, zvesela si zoufající a své starší dcery nade vše milující pan Bennet Benjamina Whitrowa, bezkonkurenčně nejtupější servilní paňáca v Anglii, jeho farářská prostota pan Collins hraný Davidem Bamberem, nechutně a nezadržitelně sympatický klučina Bingley ztvárněný Crispinem Bonham-Carterem, vševědoucí dobrá víla tetička Gardinerová, ti všichni a ještě mnozí další dělají z románových postav a jejich příhod živoucí svět, ve kterém by stálo za to žít - což je blbost, ale o to větší kredit to vteřinové přesvědčení Langtonově minisérii získává. A kdyby pak v takovém světě byla zaručena blízkost takové Elizabeth Bennetové, za kterou dýchala tehdy šestadvacetiletá víla jménem Jennifer Ehle, opravdu si myslím, že bych se té době mohl přizpůsobit. Znáte to - když se chce, všechno jde;) Nemůžu si pomoct, ale vzhledem k tomu, jakým výrazivem disponuje Keira Knightley, jsem přesvědčen, že Joe Wright hledal někoho pokud možno podobného Jennifer (ale mladšího) - a uspěl. Keira pro mě ovšem Tou Pravou Elizabeth byla v několika scénách...Jennifer jí byla od prvního záběru, a zřejmě jí už zůstane navěky. Okouzlení se tomu myslím říká;) Tato Pýcha A Předsudek má zkrátka a dobře vše, co si jen lze přát. Titulní melodii si asi budu pouštět ještě nějaký čas, takže prozatím všem přeji pevné zdraví a dávám uctivě pozdravovat paní matku a pana otce. A abych nezapomněl, dávám celých sto procent. (26.01.2010)

Moji velkou filmovou láskou je Pýcha a předsudek - verze zpracovaná BBC do šestidílného seriálu. První část jsem zakoupila zcela náhodně a pak jsem se nemohla dočkat každého dalšího dílu. Následně jsem zhlédla také velmi dobrou filmovou verzi příběhu a přečetla knihu. Četla jsem článek, v němž Colin Firth jmenoval tři osudové ženy svého života a to svou matku, svou ženu a Jane Austenovou. Vystihl to, jeho pan Darcy je určitě přesně ten, jakého si autorka předlohy vysnila. Také ostatní postavy jsou osobité, nezaměnitelné a skvěle zahrané. Pokud se seriál odchýlil od literární předlohy, tak jenom ku svému prospěchu. Také dabing z roku 2009 se povedl. Vyprávění se před vámi zvolna rozvíjí takovým pohodovým způsobem, že by si člověk přál alespoň na chvíli se ocitnout ve viktoriánské Anglii té doby. Fascinující je ztvárnění milostného příběhu bez jakéhokoliv fyzického kontaktu ústřední dvojice. Odhlédneme–li od polibku do závěrečných titulků, tak veškeré milostné jiskření se odehrává jen v pohledech, slovech a gestech. Mnohý režisér by se mohl u Simona Langtona přiučit. (16.05.2011)

Tyhle romantiky nemám rád, nerad koukám na film kde se lidi, pusinkujou pak se spolu vyspěj a pak se řeší kdo koho miluje více, neříkám že jsem na ně zasedlej, ale je to asi můj nejméně oblíbený žánr. No a nastal čas abych zkoukl i tohle, a nemůžu říct že je to nějak extra špatné, ale nic převratného. (11.09.2011)

Tohle je snad nejlepší zpracování Jane Austen vůbec. Konkurovat mu může snad pouze Rozum a cit z roku 2008 také podle scénáře Andrew Daviese a z produkce BBC. Opravdu velmi těžce bych tady hledala nějaké chyby. Herecké výkony byly vynikající. Obzvlášť mistr Darcy v podání Colina Firtha a Elizabeth Bennet v podání Jennifer Ehle jsou nepřekonatelní. Nepředstavila bych si je lépe. Kromě těchto dvou musím poukázat i na vynikajícího Davida Bambera jako pana Collinse, Juliu Sawalhu jako Lydii a Annu Chancellor jako miss Bingley. Ani bez nich by to nebylo ono. Snad jenom Jane Bennet, starší sestra Elizabeth, mi tam moc nesedí, představovala bych si ji trošku více subtilnější. V tomto případě bych dala více přednost představitelce Jane z filmu Joe Wrighta z roku 2005. Ale jinak všichni excelentní. A produkce BBC si je toho určitě velmi vědomá, protože zatím, co obvykle přetáčí každou knihu Jane Austen maximálně po patnácti letech, tady to bude za chvíli let 20 a nová verze se nechystá. Dnes by ji zřejmě přizpůsobili rychlejší době, tak jako Rozum a cit z roku 2008, což by nemuselo být úplně na škodu, protože stejně kvalitní seriál ve stejném duchu znovu neudělají, musí být jiný, aby to stálo za to. Dokud nebude, tak se dál několikrát za rok, neřkuli jednou měsíčně budu dívat na tento :) (24.05.2014)

S touto sérií budu pravděpodobně často srovnávat se stejnojmenným filmem z roku 2005 s Keirou Knightley a Matthewem MacFadyenem v hl. rolích. Nicméně v obou verzích lze nalézt odlišnou strukturu a odnést si tak různé poznatky. Tato o mnoho rozsáhlejší skladba klasické předlohy pomůže více postavy rozpoznat, poněvadž je jich nemálo. Takže díky oné filmové verzi jsem měla jakousi výhodu vyznat se v tom nepřetržitém chrlení nových a nových postav. Představitelka Elizabeth (Jennifer Ehle) má sympatičnost v krvi, neboť její úsměv Mony Lisy je nepřehlédnutelný. Colin Firth je mnohem více "darcyovský" než jeho filmový protějšek, což také shledávám o něco přínosnější, jak pro tuto sérii tak pro diváka, kterému se dosud román nedostal do rukou. Dále bych si na paškál vzala matku sester Bennetových, opravdu věrohodně nesnesitelná oproti té méně otravné filmové. Také zde barvitě vylíčili Darcyho odpor počáteční i ten přetrvávající k sestrám Bennetovým, které jsou otravné jiným, a to zhýčkaným způsobem. A samozřejmě abych nezapomněla jednoho anti-hrdinu v podobě pana Collinse, který je v této adaptaci echt slizák - je mu dáno více prostoru, vykazuje tak mnohem větší oddanou nadutost (než šviháčtější následník v podobě Toma Hollandera). V každém případě rozvětvený příběh (6 dílů je hojný počet, když povážím, že kniha není tolik listy objemná) s velice košatými a hbitě prezentovanými dialogy (především pak Lizzy contra Darcy) se nemusí stydět nebo bát sentimentálního klišé - konverzace díky velmi kvalitně napsané předloze jsou pokaždé inteligentní, vkusné a mají šmrnc i dnes, o téměř dvě století dále. Angličané opět, už po několikáté, ukazují jak se chovat k národnímu (knižnímu) dědictví. (26.05.2012)