Olověný chléb

Na jednu stranu odstrašující případ manipulace, ať už s divákem či nevědomými dětskými herci, na druhou zase obraz něčeho, co můžeme vidět i v jednadvacátém století. Drak Fabrikancius stále nespí a proto se i v roce 2016 stávkuje za lepší pracovní podmínky, dále se vykořisťuje (korporace stahující z kůže muže, ženy i děti na dálném východě v honbě za svým ziskem) a stále hledá dělník, na kterém ve většině případech stojí každý podnik, své skutečné místo na trhu práce. Velebení sovětských partyzánů a stávková pohotovost, do které se zapojí celá rodina, hlavně děti, do kterých prvorepublikoví četníci rádi stříleli. Za skvělý debut 13tileté Brejchové, jedinou hereckou roli Hynka Bočana a jako vždy precizní režii soudruha Sequense dávám dvě. (16.08.2016)

Film „Olověný chléb" zaujímá v československé filmové tvorbě pro děti a mládež zvláštní místo. Je to první politický film pro děti; jsou v něm ukázány poměry za buržoasní republiky a vysvětlena podstata boje dělníků za právo na práci. Těchto problémů se dosavadní filmy pro mládež buď vůbec nedotýkaly, nebo je zjednodušovaly (na př. „Zelená knížka" v režii Josefa Macha, natočená podle dětského románu Václava Řezáče). Autoři filmu vycházeli z konkrétních událostí: vylíčili jednu ze stávek, jimiž se dělníci bránili proti továrníkům, a vylíčili jednu ze srážek dělníků s četníky. Byla to srážka v Radotíně v dubnu 1930 při slavnosti komunistické mládeže „Rudých letnicích", kde výstřely četníků poranily dvě děti a tři komsomolce. Film nechce být ovšem historickým dokumentem této události, ani rekonstrukcí radotínského případu; je volným uměleckým zpracováním fakt, charakteristických pro buržoasní republiku. Velkou pozornost věnovali autoři filmu kresbě prostředí, ve kterém dělnické děti na periferii vyrůstaly; správně zdůraznili pozornost, s jakou komunistická strana pečovala o dorost. — Film „Olověný chléb" nejenže řekne mnoho našim dětem a pionýrům, neboť v něm poznají skutečnost, kterou sami nepřežili a o které již dnes málo slyší, ale dospělým divákům připomene období hospodářské krise, období nezaměstnanosti, stávek a krvavých srážek dělníků s policií v buržoasní republice. ... POZNÁMKY: Alena Bernášková byla za svůj první román „Cesta otevřená" vyznamenána v r. 1951 státní cenou. Druhý její román „Děti velké lásky" byl napsán pro mládež a byl současně zpracován jako filmový námět. — Jiří Sequens je prvním z generace mladých českých režisérů, který přistupuje k filmové práci připraven odborným studiem na sovětské filmové škole VGIK. Prvním jeho dlouhým hraným filmem byl příběh jedné traktoristky „Cesta ke štěstí"(1951). Filmový přehled 16/1954 (08.01.2009)

Vypravěč je určitá přidaná hodnota. Film o mezigenerační (politické) soudržnosti. O tom, že jednota a charakter jsou nejvíc cool. Démon Besser opět úřaduje, no a pan Nedbal je prostě boreček. Jinak se zde objevili v mladém věku známý herci (Sovák, Kopecký, Tříska, Brejchová). Závěr v Rudých Letnicích, kde se střílelo do dětí - to je proč se člověk na padesátkové československé filmy dívá :) . 38%. (22.10.2017)

Dle předlohy našeho druhého dělnického prezidenta - prezidenta "spisovatele" Tondy Zápotockého – vznikl film, který vypráví dramatický příběh hospodářské krize. Dělník měl v těchto těžkých časech ještě tvrdší chléb něž obvykle. Zlí továrníci propouštěli a neměli kapku pochopení pro hladové krky dělnických dětí. Tak tomu mělo být i v Kodymce. Zde se ale dělníci nedali, narovnali své hřbety a pánům se postavili. Dostalo se jim také podpory z nejcennějších. Sám soudruh Koutecký je přišel podpořit! Nikdo ovšem ještě netušil, čeho všeho je ta masarykovská fašistická chátra ( a všichni jejich pomahači - výborný Miloš Kopecký) schopná. Olovem zhořkl chléb dělnický! Odpad!!! Bylo mi z toho zle od žaludku! Nad budovatelským nadšením se bavím, traktoristky, úderníci, horníci, to je všechno náramná sranda, ale ne tohle. Hrůza hrůz! Bolševické vidění světa v té nejzhoubnější podobě. Je třeba dodat, že film je špatný celkově. Těžko hledat jediné pozitivum. Snad jedině připomenout, že se jedná o herecký debut Jany Brejchové. (04.01.2006)

Dvě hvězdy za exteriéry a Miloše Kopeckého jako šik policejního velitele v padnoucí peleríně. K historickým událostem samotným viz tento článek z LN: Rudé letnice – správně proletářský název (04.07.2020)