Smrt na Cukrovém ostrově

Československý film, jenž obsahuje do značné míry tehdejší tendenční politický schematismus, avšak přece jen v sobě nese jisté zajímavé prvky, jež stojí za zaznamenání. Sequensův dobrodružný snímek se odehrává na exotické Kubě a je kromě domorodých představitelů kvalitně obsazen českými herci. V podprůměrném scénáři se český lodní lékař Trojan v podání J. Valy seznamuje s rodinou emigrantů, jíž tvoří starý otec Pirner, mající problémy se srdcem (F. Smolík), jeho dcera Kateřina v podání M. Tomášové a její sobecký a bezcharakterní manžel Kadlec, jehož představoval jako vždy vynikající J. Holý. V dalších rolích jsme mohli sledovat mistra Z. Štěpánka v roli arogantního magnáta Gilbertiho, jenž zbohatl na vývozu cukru a jeho špicla, bývalého fotografa V. Lohniského. Tito pánové se mezi sebou dorozumívali německy, což naznačuje jejich podivnou minulost. V menší roli místního policejního komisaře se objevil R. Hrušínský, jehož tvář byla k divákově úžasu nabarvena na černo a působila tak velmi směšně. Během pomalého odkrývání charakterů jednotlivých postav a po smrti jejího otce nastane situace, kdy se musí M. Tomášová rozhodnout, zda setrvá na onom Cukrovém ostrově či odpluje s uvědomělým lékařem zpět do socialistické vlasti. K mému překvapení se na největším ostrově Velkých Antil používala mezi domorodci ke komunikaci francouzština, což by bez titulků, které naštěstí byly ve snímku obsaženy (nebývalo ve filmech z počátku 60.let vždy zvykem), byl pro diváka fatální problém, neboť by polovině dialogů nerozuměl. Dobrodružný snímek zaujal i zvučnou exotickou hudbou a netradičním prostředím, kterým byl dozajista inspirován jeden z dílů majora Zemana Rukojmí z Bella Vista. Nevýrazná dějová linie mi naopak připomínala Brynychovo o rok starší dílo Smyk, v němž se taktéž objevil J. Vala v hlavní roli. Po dlouhých úvahách nakonec hodnotím dvěma hvězdami, neboť se obávám, že ani přední čeští herci a exotické prostředí nezachránili rozpačitý pocit nad nezáživným scénářem. (08.12.2017)

Menší bizár.  1)  Ostrov Port Phillippe, kde se mluví francouzsky, platí rupiemi a 41letý Rudolf Hrušínský (policejní komisař Appawou) je tam za černocha. Hm... tak takový neznám... 2)  Zlotřilí či zatrpklí poúnoroví emigranti tvoří protiklad reprezentantu socialistického Československa, usměvavému, zdvořilému, vzdělanému, elegantnímu a hrdému 35letému Jiřímu Valovi (lodní lékař Trojan)._____ 3)  Zaznamenal jsem i jazzující černochy, přímé letecké spojení se Singapurem a 41letého Václava Lohniského (fotograf Hagen) v roli německého uprchlíka (tvůrci podsouvají výklad, že jde o bývalého fašistu). 4)  Natáčelo se v Bulharsku a maličko taky v hlavním městě Guiney, Konakry. (16.10.2023)

Už to tady bylo zmíněno, ale i mě film Smrt na Cukrovém ostrově nejvíc připomínal epizodu seriálu Třicet případů majora Zemana Rukojmí z Bella Vista. Příběh je docela nudný a celé napětí stojí především na dialozích. Samozřejmě je zde představen majitel plantáže jako ta záporná postava a západní prostředí oplývá zkorumpovanou policií a mnohými prospěcháři. Vůbec je základní dějová linka docela zmatená a nebylo snadné pro mě udržet pozornost. Za zmínku stojí snad právě jen to rádoby exotické prostředí, které ale poskytlo Bulharsko a také účast zahraničních herců, byť asi úplně neznámých. Závěrem dodám, že Rudolfa Hrušínského, který měl představovat černocha, jsem poznal až po delší době a teprve pak mi došlo, že celý ten make-up asi nebyl úplně podařený... (16.10.2023)

Samozřejmě, že záleží na úhlu pohledu. Já jsem ten úhel měla patrně velmi zúžený, protože mě ten film přišel strašně ubijející a tím pádem nudný. Byli dost těžké udržet bdělost a pozornost. Ano, Rudolf Hrušínský mě co by černoch docela překvapil. Musel si s maskéry pěkně užívat, když ho natírali na černo. Doufám, že to nebyl krém na boty nebo něco podobného. Domorodá hudba si mělo navodit jakousi atmosféru. Nicméně, byla pořádně šílená. Tohle poslouchat od rána do večera, tak asi zblázním. (31.05.2012)

Smrt na cukrovém ostrově je stejně politicky odporný film jako Brynychův Smyk, přes tento ideologický balast je ale vcelku podařeným dobrodružným filmem. Náhodná rozhodně nebude ani výrazná žánrová podobnost s 27. a 28. dílem seriálu 30 případů majora Zemana, na jehož námětu se rovněž podílel Jiří Svetozár Kupka. Příběh se vyvíjí pomalu, jako v 30PMZ předcházelo závěrečnému akčnímu konci poměrně dlouhé "oťukávání" všech zúčastněných. Každý ze zúčastněných věděl, kdo je čí protivník, hlavní napětí pak spočívalo v tom zda se dcera novináře Pirnera Kateřina podvolí manželovi Kadlecovi nebo odjede s kladným hrdinou Trojanem. Jelikož je toto jeden ze dvou širokoúhlých filmů Jiřího Sequense v 60. letech, tak se přímo podbízí srovnání se stylovou stránkou toho druhého - Atentátu. Délka záběru se v průměru pohybuje na 13,2 sekundy, tedy o celé dvě sekundy výše než u o tři roky mladšího Atentátu, oproti tomu se mezi různými délkami záběrů objevují mnohem delší intervaly. Dlouhé záběry pak téměř do extrémů uvádí to, co bylo na Atentátu po stylové stránce prakticky nejzajímavější - přenášení pozornosti kamery z jedné postavy na druhou. V některých případech se ale záběry díky své délce stávají téměř statickými a dynamická pohyblivost záběrů, jak je divák zná z Atentátu se vytrácí. Oproti Atentátu zde mnohem častěji Sequens využívá při snímání dialogů metodu záběrů a protizáběrů, které tak ale tvoří naprostou většinu těch nejkratších záběrů a většina dramatických záběrů je delších než tyto dialogové. Naprostým překvapením byla vysoká hloubka ostrosti u barevného filmu. Barevný materiál dříve neposkytoval takové možnosti pro kompozici obrazu hloubky, kdy jsou ostré postavy jak v detailním záběru, tak i v dáli na pozadí obrazu. A už jen třešničkou na dortu byl Rudolf Hrušínský namaskovaný jako černoch se svítivě modrýma očima. (31.03.2010)