Ta chvíle, ten okamžik

František Němec neměl moc velkých rolí a po dvou taškařicích s Tomášem Holým dostal počátkem 80. let dvě výborné lékařské postavy z války. Ta chvíle, ten okamžik až na závěr neoplývá akcí ani napětím, i dialogy trochu kulhají. Ale spousta výborných herců tady exceluje v různorodých miniportrétech různých typů lidí, co spolu za války museli koexistovat. Výborná atmosféra, ale protože jsem starej šťoura, tak jsem si aspoň vyguglil, že v prosinci 1944 nebyl sníh. (08.04.2015)

Vyhraban ze zapomeni a prinesen na obrazovky.Psychologicky pribeh, ktery asi komunistum nevonel prevazne tim ,ze hlavni hrdina mel jine nezli rude myslenky na povalecne usporadani nasi zeme.A presto, nebo prave proto neodmitl pomoci kamaradovi , s kterym se rozesel kvuli politickemu presvedceni.Tim si vlastne sam vlezl do pasti, z ktere uz bohuzel neunikl.Frantisek Nemec jak ho mnozi z nas neznaji.Pan Vinklar opet zahral na urovni to co se od nej chtelo.Film nam mimo jine ukazuje vztahy mezi lidmi,ktera za protektoratu panovaly. Ve filmu se objevi v roli maleho Karlika Jiri Strnad,znamy predevsim roli Fandy ve filmu Indiani Z Vetrova. (07.09.2008)

„Proč to neudělám? Stačí jediný pohyb k mým vlastním žilám a všechno skončí včas. Ale kdo zachrání ostatní? Odpovědnost, zbabělost, odvaha, čest…které z těch slov platí právě v této chvíli, v tomto okamžiku? Ještě byl čas toho osudného dne poslední válečné zimy zabránit všemu, co se potom stalo. Neustále se na to ptám. Sám sebe se ptám od okamžiku, kdy mě ten člověk oslovil.“ Poměrně těžká psychologická látka plná morálních dilemat. Bavilo mě vciťování se do hlavního hrdiny, který se musí neustále pohybovat na tenkém ledě, strachovat se o život svůj i ostatních, a přitom u toho přemýšlet, jestli je ještě schopný se sám sobě podívat do očí. Ale ještě víc než na myšlenkách, film stojí na hereckých výkonech Němce, Kolářové a (démonického) Munzara, všichni 3 byli výborní. Na druhou stranu, ideologický podtón tu cítit je (i když nijak zvlášť otravně), ovšem hlavně mě dráždilo, jak se tu některé postavy veřejně a bez strachu vysmívají okupantům a kolaborantům, to mi příliš uvěřitelné nepřišlo. Celkově dám slušné 4*. (14.03.2021)

Dost stručný oficiální text... V podstatě šlo spíše psychologické drama než o vlastní příběh a o to, jak nakonec dopadl. Nabídl totiž zásadní otázky: jak snadno lze nezaviněně ztratit důvěru lidí, jak je možné rafinovaně připravit člověka o čest, jak takovou situaci ustát a důvěru zase získat zpět. To je nadčasové a prostředí, kde se kolem primáře stále ometá velitel gestapa, bylo výbornou možností, jak se nad těmito otázkami zamyslet. Všudypřítomný strach doháněl lidi do situací, které řešili třeba i zradou. Mladá sestřička se chtěla zachránit před totálním nasazením, když udala svého dobrodince poté, co její úkryt objevil velitel gestapa... Ať hodí kamenem, řeklo by se... - Film musel mít samozřejmě svůj ideově-výchovnou složku, kterou byla účast příkladného komunisty v partyzánské jednotce. Jeho větší slabinou však bylo několik nepravděpodobností, zvláště ten únik se zraněním z německého obklíčení a pitomí Němci, kteří se po ztrátě stopy pochopitelně všichni dali na opačnou stranu, než utíkali naši hrdinové. Ale výborné výkony F. Němce, L. Munzara i R. Jelínka - čtyři hvězdičky filmu patří. (18.02.2015)

Na filmu je nejcennější způsob jeho podání, i přesto, že komunistická agitace je zde znát, tak jde věru o slušné dílo. Za doby socialismu nebylo lehké ve filmu vyzdvihnout člověka nekomunistického smýšlení. Proto považuji film za jeden z těch lepších od Jiřího Sequense. A připočtu-li k tomu skvělé herecké výkony, v nichž nejvíce exceluje Luděk Munzar a František Němec, ale jednu malou výtku bych přeci jenom měl. Transport zraněného komunistického odbojáře ve sněhu v dějství působí hodně nevěrohodně. (07.04.2012)