Ta chvíle, ten okamžik

„Proč to neudělám? Stačí jediný pohyb k mým vlastním žilám a všechno skončí včas. Ale kdo zachrání ostatní? Odpovědnost, zbabělost, odvaha, čest…které z těch slov platí právě v této chvíli, v tomto okamžiku? Ještě byl čas toho osudného dne poslední válečné zimy zabránit všemu, co se potom stalo. Neustále se na to ptám. Sám sebe se ptám od okamžiku, kdy mě ten člověk oslovil.“ Poměrně těžká psychologická látka plná morálních dilemat. Bavilo mě vciťování se do hlavního hrdiny, který se musí neustále pohybovat na tenkém ledě, strachovat se o život svůj i ostatních, a přitom u toho přemýšlet, jestli je ještě schopný se sám sobě podívat do očí. Ale ještě víc než na myšlenkách, film stojí na hereckých výkonech Němce, Kolářové a (démonického) Munzara, všichni 3 byli výborní. Na druhou stranu, ideologický podtón tu cítit je (i když nijak zvlášť otravně), ovšem hlavně mě dráždilo, jak se tu některé postavy veřejně a bez strachu vysmívají okupantům a kolaborantům, to mi příliš uvěřitelné nepřišlo. Celkově dám slušné 4*. (14.03.2021)

Skutečně nečekaně dobré zamyšlení nad hrdinstvím a vlastenectvím, aneb každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán. Jsou tací, kteří mají svalnaté řeči v hospodě a ve chvíli, kdy nic nehrozí. Takoví lidé, jako byl zde Vinklář, ti určitě v první den po osvobození začali vyhledávat a lynčovat skutečné i domnělé kolaboranty, aby ukázali, jací jsou hrdinové. A pak jsou tací jako je hlavní hrdina filmu, který musí každý den svádět souboj odvahy, svědomí a odpovědnosti za další lidi, rodinu, zaměstance, pacienty. Též dobrá studie české povahy, nerad přiznávám, ale je to tak. Když tak vezmu ten první typ, skoro mi ani nepřijde tak obludná postava gestapáka Munzara, ten alespoň bojuje za svoji stranu. (06.06.2020)

Na filmu je nejcennější způsob jeho podání, i přesto, že komunistická agitace je zde znát, tak jde věru o slušné dílo. Za doby socialismu nebylo lehké ve filmu vyzdvihnout člověka nekomunistického smýšlení. Proto považuji film za jeden z těch lepších od Jiřího Sequense. A připočtu-li k tomu skvělé herecké výkony, v nichž nejvíce exceluje Luděk Munzar a František Němec, ale jednu malou výtku bych přeci jenom měl. Transport zraněného komunistického odbojáře ve sněhu v dějství působí hodně nevěrohodně. (07.04.2012)

Velice silný a mocný zážitek!! Nebál bych se říci, že pro Františka Němce by to klidně mohla být životní role. S Danielou Kolářovou spolu tvoří manželský pár, který je v tíživé protektorátní době vystaven převelice těžké zkoušce. Z šéfa gestapáku v podání Luďka Munzara přímo čiší obludná hrůza. Atmosféra by se dala krájet, napětí se stupňuje s každou přibývající minutou. Hudbu Karla Mareše snímek zlověstně podbarvuje tísnivým a skličujícím dojmem, ta klavírní melodie je úchvatná. Tohle je drámo s velkým D. Kvalitativně srovnatelné s nejlepším filmem Jiřího Sequense a tím je Atentát. Jiří Sequens naštěstí vynechal bolševickou propagandu a staví zejména na budování strachu a vykresluje psychologii a charaktery jednotlivých postav. Kromě zmíněných herců se bezchybně předvedli i Vilém Besser, Josef Vinklář, Rudolf Jelínek, Ladislav Frej, Libuše Geprtová. Mazec!! (03.03.2020)

František Němec neměl moc velkých rolí a po dvou taškařicích s Tomášem Holým dostal počátkem 80. let dvě výborné lékařské postavy z války. Ta chvíle, ten okamžik až na závěr neoplývá akcí ani napětím, i dialogy trochu kulhají. Ale spousta výborných herců tady exceluje v různorodých miniportrétech různých typů lidí, co spolu za války museli koexistovat. Výborná atmosféra, ale protože jsem starej šťoura, tak jsem si aspoň vyguglil, že v prosinci 1944 nebyl sníh. (08.04.2015)