Vůně zelené papáje

Púšťal som si tento film s obavou, čo mi asi prinesie. A bol som príjemne prekvapený. Je obdivuhodné, ako sa dá s minimalistickými prostriedkami nakrútiť film, ktorý síce má neeurópsky pomalé tempo, ale napriek nemu nenudí. Kamera čaruje a odkrýva nám detaily všetkého, čo si v bežnom uponáhľanom živote nevšímame. Citové prejavy sú tlmené, pohyby úsporné, všetko sa odohráva podľa ustáleného a nemenného poriadku. Ak má divák 100 minút k dispozícii a oddá sa pokojnému sledovaniu tohto filmu, nebude sklamaný. (29.10.2014)

Ve své formě je film krásný, ale děj si měl člověk asi domyslet sám. O to větší paradox je, že zajímavější je první polovina, kde se prakticky nic nestalo, ale zato jsem se nechala unášet krásnou poetickou kamerou. Druhá polovina je naopak zbrklá, uspěchaná a ten happy end jsem jim v tomhle případě vůbec nevěřila. (09.06.2011)

Anh Hung Tran umí nádherné poetické příběhy, kde zapomenete na čas a pomalinku necháte plynout myšlenky a proplouváte minutu po minutě krásným minimalistickým prostředím za doprovodu hudby. Jsem zvědav, jak si poradil s knižní adaptací Norské dřevo od Haruki Murakamiho. Vůně zelené papáje mě přesvědčila o tom, že je to látka přímo pro něj, jako dělaná. Ale na druhou stranu režisér dostal ode mně mínus s filmem Přicházím s deštěm, který se absolutně vymyká jeho předchozí tvorbě. Skvělý odpočinkový film, při kterém můžete vypnout a jen se unášet vůní zelené papáje... (12.12.2010)

Zajimave zpracovany film s velkym smyslem pro detail a nadhernou hudbou. Poeticky ladeny snimek, ktery dokaze zaujmout. Herecke vykony asijskych hercu se mi vzdy tezko hodnoti, nebot jejich chovani, mimika a pohyby jsou proste odlisne od tech nasich. "Papaya" neni film pro vsechny, sve divaky si ale bezesporu najde. (09.12.2014)

Jsou filmy, které jsem viděl několikrát a stejně si je pamatuju jen mlhavě. A pak jsou filmy jako je tenhle estetický skvost z časů pozdně koloniální Indočíny - viděl jsem ho donedávna jen jednou někdy v půli devadesátek (v rámci nějakého nekomerčního filmového cyklu v Ponrepu nebo kde) a natolik silně na mě zapůsobil svou meditativní atmosférou, jemnou poetikou a vizuální krásou, že některé jeho scény se mi úplně vpily do paměti (za všechny třeba rozkrojená papája a ten krásný žasnoucí dívčí/ženský úsměv). Nádherná a bohatá filmová výprava a skvělá a pomalá kamera nám nabízí desítky úžasných detailů z vnitřku tradičních vietnamských domů i z jejich dvorů plných zeleně a zvuků hmyzu a ptactva (lhostejno, že se natáčelo evidentně v uměle vytvořeném prostředí), jsme svědky přípravy jídel, kocháme se krásným nábytkem, nádobím, hudbou a tak dál a tak dál, zkrátka pastva pro oči i uši a balzám na duši (skoro tak dobrý jako teenagerské vyvražďovačky). (28.04.2013)