Cyklo

Popravdě řečeno byl jsem připraven tenhle film rozcupovat na kousky v komentáři, ale naštěstí jsem se vydržel dívat do konce a můj negativní dojem zmizel. Je to jednoduchý příběh. Mladému chlapci ukradnou v Saigonu let. 90tých rikšu a je nucen pracovat pro svoji šéfku jako člen gangu. Není to práce pro lidi se slabým žaludkem. Hlavní hrdina pracuje seč mu síly stačí, jeho sestra se nechá dobrovolně zneužívat pasákem, prasákem a morálně rozvrácenou osobností, kterou hraje Tony Leung, jinak šéf sekce prostituce/násilí v gangu. I když se o něm nedá napsat nic dobrého, ke konci ukáže pokud ne svědomí, tak minimálně znechucení svou osobou a to co dělal. Mladík, který přesedlal do gangu, má čím dál těžší úkoly a jeho osud je propleten se šéfkou gangu. Příběh je vylíčen velmi syrově a realisticky, prostředí Saigonu tehdejší a tamější chudoby na Vás doslova dýchá. Hudba se vyskytuje jen v pár scénách přednost má přirozený provozní hluk prostředí. Nicméně, na rozdíl od Kim Ki Dukových filmů, tento snímek ukazuje nejen problémy, bolest, špínu a rány světa, ale nabízí i určitou katarzi. Poetické momenty jako v prvotině režiséra tu moc nehledejte, šel zde za něčím jiným. Chtěl ukázat jak se lidé dají zneužívat, akorát si nejsem jistý zda chtěl ukázat, že za to může prostředí, určitá doba, nebo jsou k tomu chování hrdinové neodvratně předurčeni svou povahou. Poznámka na závěr: Jak rozdílně Saigon vypadal a vypadá teď, to mě ke konci dost šokovalo. (11.08.2009)

Z odstupu doby, kdy filmografie Trana Anh Hung čítá již pět titulů, se jeho druhý snímek ukazuje v novém kontextu. Pokud můžeme z doposud vzniklých titulů vyvodit nějaké zobecnění, pak že Tranh pravidelně střídá až eskapistické okouzlující intimní portréty každodenního života a emocionálních výkyvů obyčejných postav s ponurými a destruktivními reflexemi soudobé společnosti a jejích temných stránek. Přírodními motivy a každodenními rituály protkaná "Vůně zelené papáje" tak souzní s "Na vertikále léta" a principielně i s "Norským dřevem", zatímco urbánní špína, existenční i existenciální marasmus "Rikši" nachází svou mocninu v postkoloniálním eposu "Přicházím s deštěm". V "Rikšovi" Tran předkládá obraz organizovaného zločinu v dobovém Ho Či Minově městě (Saigon), při čemž se zaměřuje na to, jak v daném prostředí berou za své osobnost a emoce jednotlivce. Základem vyprávění jsou dvojice, které se vzájemně doplňují jako dvě strany jedné mince. Hlavní hrdina, mladý rikša, jenž je proti své vůli vtažený do světa kriminality, de facto zosobňuje minulost citově sklíčeného mafiána ztvárněného Tonym Leungem, jenž zase značí hrozbu, kam až by mohlo působení na hraně zákona hrdinu dovést. Podobně hrdinova křehká a nevinná sestra má svůj protipól v šéfce gangu. Tran jakoby mimoděk naznačuje, že základem kariéry v organizovaném zločinu je oproštění se od emocí, ale že současně lidé ze své podstaty toho nejsou schopni. Počínaje šéfkou upínající se ke svému synovi přes likvidátora zpívajícího svým obětem ukolébavky po citlivého básníka delegovaného do role nelítostného pasáka a gaunera, všichni v sobě mají emoce, které ale v jejich prostředí představují slabost, jež jim může být osudná. Film se pak stává metaforickým i přímým svárem o duši hlavního hrdiny, který tomuto prostředí střídavě propadá i odolává. To vše Tran podává ve vizuálně strhujícím zpracování, které ale nesklouzává k prázdné manýře. Plovoucí kamera např. jakoby mimoděk od násilí či kriminálních praktik zahlédne tu z okna či přes hranu střechy, aby ukázala, že vše zobrazované se děje nikoli v nějakém fikčním světě, ale doslova hned vedle rušných ulic a každodenního života. (16.09.2013)

Chudoba a snaha o jej prekonanie je jeden zo základných elementov tohto filmu. Hrdinovia potrebujú peniaze aby živili svoju rodinu a aj seba. Jeden z nich je člen gangu, ďalší vlastní cyclo- taxi a potom je tu jeho sestra ktorá sa zase snaží ukojiť rôzne perverzné fetiše za peniaze. Táto trojica sa preplieta ulicami Saigonu a snaží sa nájsť nejaký oporný bod. Je samozrejme jasné že ho nenájdu, pretože spôsob akým sa snažia prísť k peniazom nie je práve najistejší a nesie zo sebou veľa nebezpečenstiev - dievča je znásilnené, vodcu gangu vyženie otec a on sám zabije človeka, čo ho doženie k tomu aby sa za živa upálil a čo sa týka vodiča cyklo taxíku, ten sa pomstí a z pocitu viny sa pokúsi o samovraždu. Anh Hung Tran opustil striedmy priestor panského domu a vybral sa do ulíc Saigonu. Vizuálne úchvatné zábery, ktoré sú veľmi zručne zostrihané sa striedajú s tými, ktoré rovnako ako v prípade Vône zelenej papáje plynú priestorom a umocňujú v jednozáberovkách výpovednú silu danej scény - napríklad vražda násilníka na streche domu. Film nie je ľahko uchopiteľný a je dôležité neustále sledovať čo sa na plátne deje. Len tak dokáže film vyvolať potrebný emocionálny presah. Vyhýba sa žánrovým klišé a od úvodu po záver si ide svojou vlastnou cestou. Rozhodne zaujímavý film, ktorý sa oplatí vidieť. (16.04.2011)

Opäť som sa raz nechal unášať filmom do vzdialených a mne neznámych končín sveta, v ktorých by som až takto pokročilú filmarčinu rozhodne nečakal. Tentokrát som sa ocitol v Ho Či Minovom meste. V ľudskom mravenisku, pulzujúcom životom, na jednej strane možno odpudivom svojou špinou, hlukom, zločinnosťou, na strane druhej ale zároveň aj istým spôsobom príťažlivom. Skvelá kamera nám servíruje úžasnú obrazovú nádheru, hoci to, čo ukazuje je špinavé a silne znepokojivé (predovšetkým spôsob života hrdinov filmu). A robí to spôsobom nesmierne autentickým, doslova diváka vtiahne do diania, aby si všetku tú hnusobu prežil spoločne s postavami filmu. Jednotlivé obrazové výjavy sú prekladané akoby bez ladu a skladu (scénu brutálnej vraždy vystrieda scéna malých školáčikov rozkošne spievajúcich detskú pieseň), lenže táto rôznorodá mozaika je mimoriadne dômyselná a ako celok funguje perfektne. Podobne ako slová básne recitované jednou z postáv, ktoré sú jednotlivo ako asociácie bez hlbšieho významu, ale ako celok tvoria krásu. Akýmsi hlavným motívom filmu je strata nevinnosti v džungli, v ktorej vládne zločin. (17.09.2021)

Pokiaľ ste videli v Spároch Manily, mohli by ste tušiť, do čoho idete. Samozrejme oba filmy majú svoje odchylky, pre Európana ale asi nie až tak zrejme viditeľné. Anh Hung Tran mal pred sebou látku, na ktorej si mohol vyskúšať všetky formulky gangsteriek a zavŕšiť dej napríklad prestrelkou v uliciach mesta. Lenže film v konvenčnom ponímaní negraduje, ale skôr sa začína postupom času viac ponárať do myslí a pocitov postáv a snaží sa ich vyjadriť najmä obrazom. Atmosféra tohto veľkomesta je prenesená na plátno tak, ako len bolo možné, vrátane záverečnej kamerovej "odbočky" do bohatej štvrte, i keď možno trochu lacnejšej. Spočiatku si myslíte, že príbeh má jedného hlavného hrdinu, potom začnete podrobnejšie vnímať aj chlapcovu sestru a nakoniec budete rovnako premýšľať aj o Básnikovi. (02.08.2019)