Akira

Ani opičí ksichty některých postav (samotný Tetsuo má na stupnici ošklivosti jasnou desítku) a notný zmatek v postavách a ději (chvílemi jsem musel film stopnout a srovnat si v hlavě, co jsem právě viděl) mi nedokázaly pokazit silný filmový zážitek z naprosto úžasně animovaného a zrežírovaného filmu, ve kterém sice veškerá filozofie působí jako záminka pro rozehrání velkolepých akčních scén, ale i tak jsem ani na vteřinu nezapochyboval o jeho smysluplnosti a nepodezíral jej z laciné líbivosti. (25.07.2008)

Epic has a new dimension. Do posledního puntíku propracovaná scifi manga. Oslňuje nejen akčními sekvencemi, ale i složitým existencionálním příběhem, psychedelickou hudbou a především dechberoucím a velkolepým závěrem. Zároveň se stává filosofickou esejí do budoucna. Jistě, ze začátku začne pro diváka jistá dezorientace, ale po čase se naladí na správnou strunu a už to s ním jede jak na horské dráze. Nedá se uniknout, Akira vás totiž totálně pohltí.... (25.01.2009)

Věřím, že na svou dobu to muselo být nevídané dílo nejen po grafické stránce a do té doby, než byl uveden o sedm let později Ghost in the Shell, to asi bylo pro Japonce něco jako Avatar pro diváky doby současné. A musím říct, že narozdíl od Avatara, který u mě asi už po měsíci od zhlédnutí pořádně vyčpěl, mi připadá Akira stále jako velmi živé dílo, jež za ta léta ze své působivosti rozhodně neztratilo mnoho. Působivá akce, mysterie a příběh, co mě zaujal hned od prvního obrázku a krásně stupňoval na své zajímavosti. Jasně, menší výhrady mám, ale po zhlédnutí to ve mě zanechalo opravdu veliký zážitek, navíc jsem si krásně rozšířil obzory v tom, jak má vypadat takový pořádný filmový hajzl. Závěrem jen vyjádřím svou víru v duševní zdraví amerických kolegů, kteří tak zoufale touží do hrané verze zadaptovat (čti: posrat) tenhle japonský originál. Co na tom, že roli Miyako nabídli mé milované Heleně Bonham Carter, když scénář píše ten nenapravitelný člověk jménem Steve Kloves? Ano, ten exot, který psal s výjimkou pátého dílu scénáře ke všem dílům Harryho Pottera, má v plánu vzít do svých pazourů tuhle japonskou klasiku a svou klávesnicí ji znásilnit. Boha jeho, i když pomineme spolupráci tohohle individua na projektu, nevěřím tvůrcům, že z Akiry chtějí udělat něco více než stoprocentní blockbuster, kde o nic jiného než akci nepůjde. Protože jestli mi tvůrci budou chtít tvrdit, že z toho plánují udělat film, který se bude smrtelně vážně tvářit jako filozofické drama, pak bych to s dovolením vyhlásil jako vtip roku. (22.01.2012)

Upřímně jsem trochu zklamanej... Akira je bezesporu vizuální klenot. Řekl bych že každej frame filmu podobně jak u Mijazakiho je kompoziční skvost a to myslím se vším všudy - paleta barev, hravost, nápaditost a v tomhle případě i taková ta líbivá surovost. Něco na tom filmu je extrémně cool, díváte se na to a říkáte si panebože tohle je tak super, tohle bych chtěl vidět v nějaké hrané adaptaci. Ne vážně, jestli se skutečně bude točit Waititiho verze tak mám adept na nejočekávanější film roku. No. A teď asi k tomu proč jsem byl lehce zklamán. Myšlenka filmu je dost silná, ale je na můj vkus podána tím způsobem kde se hraje na minimalistiku a nějakou čistou prezentaci bez snahy o nějaký citový zásah. A jsou filmy kde tohle žeru neskutečným způsobem (třeba cokoli od Scorseseho), ale tady z nějakého důvodu jsem měl po konci takový prázdný pocit. Musel jsem se dokonce podívat na ostatní komentáře, což před hodnocením moc nedělám, abych se ujistil, že jsem skutečně pochopil podstatu snímku a byl jsem opravdu smutnej, že jsem ji pochopil správně. (19.11.2020)

Kolem roku 88 se muselo v japonsku dít asi něco fakt divného, když paralelně vedle Akiry vznikl např.Tetsuo:Iron Man a určitě pár dalších podobných projektů(mechanicko-biologicko-fyzické transformace, bolestivá a skoro neomezená síla myšlenky...).. Akira není z dnešního pohledu asi zase až takový zázrak- vyniká hlavně promakaným designem, atmosférickou industriální hudbou(!) a efektními efekty. Přiběhově je to zdlouhavé a lehce překombinované. Kresba asi nesedne každému(já mám s tímhle stylem trochu problém).Ve výsledku trochu hůře interpretovatelné ale o žádnou revoluční filosofii tu nezakopnete-Spíš jde o jakousi studii určitých fenoménů, založenou (bez debat) na zkušenostech s japonským LSD.. Že je to ale velkolepá podívaná o tom není sporu. (23.05.2012)