Monsieur Vincent

[2,5*]     "Vy ste dosť divný kňaz! Hrobár, doktor!"     Historická dráma o známom svätcovi Vincentovi de Paulovi. Téma je to určite zaujímavá a film je aj z informačného hľadiska celkom prínosný, lenže po stránke dramatického spracovania mi pripadá dosť fádny (a nepomôže, ani keď prižmúrim oči vzhľadom na rok vzniku). Minimálne to platí pre väčšinu filmu, s výnimkou zhruba poslednej štvrtiny, ktorá konečne prináša aj silnejšie dramatické momenty (Vincent sa v noci v biednej izbe dozvedá životné príbehy biednych susedov, umierajúci sa bijú o smrteľnú posteľ). Proste si myslím, že sa z témy dalo vyťažiť podstatne viac, napríklad už len z tých morových epidémii, ktoré sa vo filme takmer nespomínajú (ak nerátam ten jeden falošný prípad). Ani to rozprávanie Vincentovho životného príbehu v priebehu času nie je spravené príliš šťastne, keď niektoré časové prestrihy pôsobia dosť mätúco. Čo sa hereckých výkonov týka, Pierre Fresnay v hlavnej role je výborný, ale z niektorých hereckých prejavov som bol v rozpakoch (vážna dráma a herci sa "pitvoria" ako v nejakej komédii s Funèsom). Celkom pôsobivo je podaný ten kontrast medzi honosnými priestormi palácov s promenádujúcimi sa boháčmi v prepychových kostýmoch a špinavými dierami, v ktorých umierajú bedári. Vincentovi de Paulovi slúži ku cti, že sa mu svojou charizmou podarilo strhnúť ľudí z "vyšších kruhov", najmä z radov znudených bohatých paničiek, ktoré brali charitu ako módnu kratochvíľu a namýšľali si pritom, aké sú to cnostné ženy. Aj vďaka ich finančnej podpore sa mu v jeho snažení podarilo dosiahnuť veľké veci.     "Za dva dni v Paríži nebude jediný chudobný, pán Vincent." "Ako to, pane?" "Je to jednoduché, môj milý, zatknem ich." (04.07.2023)

Příběh Vincenta de Paul vyprávěný s odzbrojující prostotou, jež odpovídá knězově nevědomé cestě k ztracenému ráji, ležícímu na předměstí, na periferii, mezi nejchudšími, podněcuje svým skromným apelem, vnitřním kynem, k zhodnocení vlastního díla a k novým splátkám za duši. Tíživý dluh za ni je tím, co všechny lidi spojuje, a je dokonce tím nejspolečnějším, protože se splácí jen splátkou dluhu cizího – tedy bližního. Pěkný příklad ilustrující tezi Grahama Greena, že „spojení konservatismu s katolictvím by mělo být stejně tak nemožné jako spojení katolictví s národním socialismem.“ Dílo vyzyvatelské! (10.12.2015)

"Zdravý rozum a pošetilost nás vedou ke stejnému množství hříchů. Jsou to jen různé hříchy." - Film se rozbíhá pomalu, nenápadně, postupně vás ale vtáhne a "nepustí". Uvědomíte si, jak málo děláme pro druhé, pro lidi okolo a jak jsme povětšinou sobečtí a pohodlní. Přesně jak se uvádí: čím blíže je člověk Bohu, tím citlivější (a sebekritičtější) je jeho svědomí. - "Myslíte, že dělám příliš mnoho? Myslím, že nedělám dost." Kéž si tyto dvě věty opakuji co nejčastěji. (16.03.2015)

Dobrý portrét sv. Vincence z Pauly, černobílý, s podobnými prvky dialogů filmů 40. let ve stylu Čápovy Babičky. Zde jde ovšem o kruté období 1/2 17. stol. s morem, bídou a válkou. Ve filmu jsou pominuty poměrně důležité pasáže Vincencova života, jako např. jeho otroctví v Tunisku, na úkor charity byly zcela vynechány jiné stránky kněžství a víry aj. Z dnešního pohledu již překonaný styl, nicméně film má stále co říci i dnes. (12.04.2014)

Výborne zahraná hlavná postava, škoda ale, že to stojí iba na nej. Presviedčanie o humanizme je silné, viackrát teologicko-filozoficky podkuté - z čoho plynie, že film je dosť ukecaný. To, aké obete a strádanie musí podstúpiť človek pre dobro iných, je síce úctihodné, ale aj sebazničujúce. Na plátnach kín to ide, tam sa väčšina dôsledkov, hlavne zdravotných, ale i duševných, neprejaví, skutočnosť je však často opačná. Film nesie silné a jasné posolstvo, ktoré však vyznieva trochu do stratena. Škoda, že do filmu nebola prenesená viac doba 30-ročnej vojny. (15.10.2018)