Tichá noc, krvavá noc

Iba nudný triler s nedotiahnutým záverom, ktorý má naviac slabší a ťažkopádnejší vizuál. Nízkorozpočtovosť z neho len tak srší a všetky postavy sú nejakým spôsobom divné. Občas sa vydarí nejaká tá scéna, sem-tam atmosféra, ale žeby toto malo kompezovať nedostatky, hlavne celodejovú nudu, to ani náhodou. A pritom taký záujímavý názov. (20.12.2019)

Já mám prostě tyhle staré slashery rád. Pár postav, malé městečko, skvělá kamera (pohled očima vraha byl jistě inspirací pro budoucí Halloween), pěkná práce sekerou, banda magorů připomínajících sedláky u Chlumce nebo vzbouřené Chody a parádní hudba (Gershon Kingsley). Hudební doprovod je mnohem strašidelnější u starších snímků, kde stačí temné tóny basy, než u řady novodobých. Sníh, noc, hřbitov a rýč v akci. Jednou z nejhezčích scén je asi vydloubnutí oka napůl rozbitou skleničkou (ne sice tak hezké jako u Andaluského psa, ale roztomilé). Mizerná kvalita obrazu je zčásti vyvážena obstojným dabingem. (02.09.2015)

Občas některé věci v životě nechápu ... Třeba to, že mají všichni plnou pusu keců o prvním průkopnickém slasheru Black Christmas (1974), přitom ve stejném roce vznikl film, který je stejně tak průkopnický a se skutečně úžasným závěrem... "Tichá noc, krvavá noc (1974)" se odehrává také na vánoce, v jednom městečku se dějí divné věci, neznámý vrah zabíjí místní důležité lidi, do toho návštěva záhadného cizince, který se spřátelí s místní dívkou (která je až neuvěřitelně podobná J. L. Curtisové z Halloweenu (1978)). Film má naprosto špičkový scénář!!! Tak úžasnou zápletku a rozuzlení jsem opravdu nečekal. Všechno je nakonec na ruby, ale ne nesmyslně. Má na dobu vzniku překvapivě brutální a krvavé goreefekty!! Výbornou atmosféru a celý závěr v podobě asi 10 minutového flashbacku (vyprávění, jak to všechno bylo) posouvá film někam úplně jinam (výtvarně až noirově/expresionisticky vyjádřené vzpomínky ...). Navíc film nevyužívá jen chladných "slasherských" klišé, ale také klišé o "jedné velké pomstě" a dokonce témata z literatury Edgara Alana Poea, zde myslím konkrétně povídku: "Metoda doktora Téra a profesora Péra". Při čemž jsem jako nadšenec do jeho literatury chrochtal blahem. Film měl akorát smůlu v produkci, nikdy nebyl pořádně remastrován a i na dvd je v otřesné "kinokvalitě". Ale to vůbec nevadí, alespoň ne mě (má to svoji atmosféru...). Průkopnický, atmosférický a odvážný počin!!! Tak z kterých filmů si ten Carpenter vlastně bral inspiraci? Podívejte se a sami zhodnoťte ... (29.01.2009)

Yes. Toto je presne ten druh filmu, pre ktorý sa oplatí brodiť bažinami proto-slasherového filmu a neuspokojiť sa so sledovaním (inak majstrovského) Powellovho Peeping Toma. Medzi ním a Halloweenom sa deje veľa malých posunov. Stojí to za moment prekvapenia, kde vidíte, ako sa vo v podstate tendenčných béčkovch krimi-thrilleroch vynára nový subžáner a jeho stále viac vykryštalizované postupy. Navyše v tomto vynáraní zachytíte zaujímavú identifikáciu medzi odhaľovaním nového subžánru a odhaľovaním vraha samotného. Samotný film, resp. jeho filmová reč totiž v kľúčových momentoch personifikuje vraha aj nový, vznikajúci (sub)žáner. V Silent Night Bloody Night máte pomedzi povinnými a režijne stále topornými krimi-jazdami subjektívne POV zábery, explicitnú vraždu, širokoúhle objektívy a silné atmosférické pasáže, vyskladávajúce napätie a des z koláží reálneho prostredia. S postavou vraha tu skrátka prichádza aj niečo nové, tajomné a plíživé, opradené mystériom, čo naplno odhalíme v druhej polovici 70. rokov. Tento kinematografický kontext dodáva filmu to správne čaro a napätie - rozmer metafilmovej detektívky. (09.11.2022)

Ztrácí se stopy skrze chlad střepů sněhových, pulzující horkost krve, chladnou těla co žila ještě prve, ticho protíná zlověstný smích. Byl už pokročilý večer, vyhladovělý žaludek zaplňovala asijská polévka, jejíž složení mě v danou chvíli znepokojovalo víc, než kdejaký horor a v přehrávači se pomalu roztáčela Silent Night, Bloody Night. Pohnutá historie starého sídla umocněná podivínskostí malého města a zašlými charaktery jeho obyvatel, uprchlý maniak, ponuré počasí a pomalu se snášející noc. Toť náležité ingredience, které přetavil Theodore Gershuny do (dnes už nanejvýš oldschoolově) atmosférického hororu syceného konstantní porcí napětí při vší poutavosti klasických časů strašidelného řemesla. Vše je podpořeno skličujícím, démonicky prostým hudebním doprovodem Gershona Kingsleyho a mile podivínskou roličkou hororového klasika Johna Carradinea. Navíc vše ještě koření lehce avantgardní, groteskně bizardní pohledy do minulosti, které příjemně doplňují slušně napsaný příběh (vyvedený v celkem překvapivou pointu). Ten však (pro mě) přeci jen poněkud otupovaly nepřístupné, chladné charaktery jednotlivých postav, trochu unylý začátek a přiznejme si, že v případě téhle nahrávky se na její obrazové kvalitě zub času značně podepsal. Rozhodně jí však neubral nic ze znepokojivého, nitro škádlícího kouzla, svébytné temné osobitosti a upřímné strašidelnosti. Trochu neprávem pozapomenutý kousek. [7/10] (31.10.2008)