Tichá noc, krvavá noc

Iba nudný triler s nedotiahnutým záverom, ktorý má naviac slabší a ťažkopádnejší vizuál. Nízkorozpočtovosť z neho len tak srší a všetky postavy sú nejakým spôsobom divné. Občas sa vydarí nejaká tá scéna, sem-tam atmosféra, ale žeby toto malo kompezovať nedostatky, hlavne celodejovú nudu, to ani náhodou. A pritom taký záujímavý názov. (20.12.2019)

Yes. Toto je presne ten druh filmu, pre ktorý sa oplatí brodiť bažinami proto-slasherového filmu a neuspokojiť sa so sledovaním (inak majstrovského) Powellovho Peeping Toma. Medzi ním a Halloweenom sa deje veľa malých posunov. Stojí to za moment prekvapenia, kde vidíte, ako sa vo v podstate tendenčných béčkovch krimi-thrilleroch vynára nový subžáner a jeho stále viac vykryštalizované postupy. Navyše v tomto vynáraní zachytíte zaujímavú identifikáciu medzi odhaľovaním nového subžánru a odhaľovaním vraha samotného. Samotný film, resp. jeho filmová reč totiž v kľúčových momentoch personifikuje vraha aj nový, vznikajúci (sub)žáner. V Silent Night Bloody Night máte pomedzi povinnými a režijne stále topornými krimi-jazdami subjektívne POV zábery, explicitnú vraždu, širokoúhle objektívy a silné atmosférické pasáže, vyskladávajúce napätie a des z koláží reálneho prostredia. S postavou vraha tu skrátka prichádza aj niečo nové, tajomné a plíživé, opradené mystériom, čo naplno odhalíme v druhej polovici 70. rokov. Tento kinematografický kontext dodáva filmu to správne čaro a napätie - rozmer metafilmovej detektívky. (09.11.2022)

Občas některé věci v životě nechápu ... Třeba to, že mají všichni plnou pusu keců o prvním průkopnickém slasheru Black Christmas (1974), přitom ve stejném roce vznikl film, který je stejně tak průkopnický a se skutečně úžasným závěrem... "Tichá noc, krvavá noc (1974)" se odehrává také na vánoce, v jednom městečku se dějí divné věci, neznámý vrah zabíjí místní důležité lidi, do toho návštěva záhadného cizince, který se spřátelí s místní dívkou (která je až neuvěřitelně podobná J. L. Curtisové z Halloweenu (1978)). Film má naprosto špičkový scénář!!! Tak úžasnou zápletku a rozuzlení jsem opravdu nečekal. Všechno je nakonec na ruby, ale ne nesmyslně. Má na dobu vzniku překvapivě brutální a krvavé goreefekty!! Výbornou atmosféru a celý závěr v podobě asi 10 minutového flashbacku (vyprávění, jak to všechno bylo) posouvá film někam úplně jinam (výtvarně až noirově/expresionisticky vyjádřené vzpomínky ...). Navíc film nevyužívá jen chladných "slasherských" klišé, ale také klišé o "jedné velké pomstě" a dokonce témata z literatury Edgara Alana Poea, zde myslím konkrétně povídku: "Metoda doktora Téra a profesora Péra". Při čemž jsem jako nadšenec do jeho literatury chrochtal blahem. Film měl akorát smůlu v produkci, nikdy nebyl pořádně remastrován a i na dvd je v otřesné "kinokvalitě". Ale to vůbec nevadí, alespoň ne mě (má to svoji atmosféru...). Průkopnický, atmosférický a odvážný počin!!! Tak z kterých filmů si ten Carpenter vlastně bral inspiraci? Podívejte se a sami zhodnoťte ... (29.01.2009)

Tohle vůbec není špatný ,vše začíná smrtí pana Butlera. Pak se děj posune o 20 let dál ,kdy jeho vnuk se rozhodne prodat jeho dům ,který zdědil. Přijíždí najatý advokát s přítelkyní a ty ho místním lidem nabízí nebot po tom prahnou za velice nízkou cenu ,jenže se rozhodne do druhého než dostane peníze v onom domě přenocovat a ani na naléhání místních obyvatel si to nedá vymluvit. Dobře mu tak zanedlouho je někdo rozseká sekerou v posteli a už to jede jeden po druhém je lákán do domu a zavražděn. Následná pointa je poměrně slušná a vše vysvětlí. Vše podtrhuje poměrně ponurá děsivá atmosféra. (22.10.2008)

Další film, který přinesla společnost Řitka a tentokrát se trefila přesně do toho, co už jsem delší dobu hledal. Režisér Gershuny představil své zatím nejlepší dílo, které natočil a protlačil do podvědomí diváka. Spojil tajemný strašidelný dům s ponurou a smutnou historií a psychopatického vraha, který utekl z léčebny a jeho vraždícím nástrojem je sekyra. Podobných filmů jsme už měli možnost pár vidět, ale tento bude zřejmě jedním z otců tohoto tématu.Vánoční hudba, která se postupem času prostřídá s tajuplnou hrůzu nahánějící melodií hlavně při scénách s vrahem, dokázala navodit tu správnou atmosféru, o kterou se tento film hlavně opírá. Dalším velkým plusem je střídání černobílých a barevných scén, ve kterých se střídá minulost a historie domu se současností a úmrtím postav. Scény, kde se odehrávají mordy, jsou sice plné napětí, ale vadilo mi mimo záběrové zabíjení a my jsme byli odkázáni jen na křik postav a po chvíli zkrvaveným tělem. To nám ovšem nahradili při postelové scéně a hlavně při sekání ruky. (29.04.2010)