Fraška

Bez roucha (pod tímhle názvem film běžel na ČT) je komedie o jedné divadelní hře. První půlka filmu ukazuje generálku před premiérou. Hercům to docela jde, jsou sehraní, má to spád, ale občas to zvořou. Na to z hlediště vyskočí režisér (Michael Caine) a rozvine se debata. Tahle část filmu má grády, čemuž napomáhá fakt, že hra samotná je velmi vtipná. Občasné přerušení a následná velice vtipná debata to ale ještě víc nakopává (100%). Pak se děj přesune o pár týdnů dopředu, kdy se koná tentokrát už regulerní představení pro veřejnost. Tentokrát ale hru vidíme ze zákulisí, kde probíhá neskutečnej zmatek a divák si jen může domýšlet, jak hra vypadá na jevišti. Toho se ale záhy dočká, protože další představení už sleduje z pohledu diváka v hledišti. A tentokrát to herci zkopou tak, že sami po chvíli nevědí co vlastně hrají a komplikovaný děj hry nedává žádnej smysl. Ovšem diváci v hledišti se baví... Druhá půlka už mě zdaleka nebavila tak, jako první. Asi to na mě bylo až moc crazy (60%). Bez roucha je přesně ten případ, kdy nezáleží na tom CO, ale JAK. První půlka skvěle, druhá spíš průměrně. Jako celek je to velice slušná komedie s famózními herci. (11.10.2010)

[2019-11-06] * Intenzivní. Velice intenzivní. V první polovině sledujeme generálku divadelního představení. Hra sama o sobě má spád a přesné časování, jedny dveře se zavírají a druhé už otvírá jiná postava, která nemá tušení, co se před chvílí odehrálo. A tak pořád dokola. Do toho občas někdo vypande z role, a to vše v ohromném tempu. Ve druhé, ještě zběsilejší části sledujeme reprízu téhož představení, tentokrát ovšem ze zákulisí. Herci mají menší krizi, a tak si dělají naschvály. Před notorikem ukrývají lahev, která se k němu každou chvíli zase zakutálí. A to vše stíhají v těch několika vteřinách, kdy nejsou na scéně, a zase běží se svou replikou otevřít ty správné dveře. Stíháme je sledovat jen díky tomu, že už hru známe, a tak se jí nemusíme tak zabývat. Do třetice vidíme reprízu, kdy už toho mají všichni dost a představení úplně vykolejí. Opět si to můžeme vychutnat jen proto, že už jsme hru dvakrát viděli. Geniální. Neumím si představit, jak se to dá zahrát v divadle naživo. (01.11.2010)

Viděla jsem kdysi tuto divadelní hru v Činoherním klubu v Menzelově režii s Petrem Čepkem v hlavní roli (režiséra), přičemž je to pro mě dosud nezapomenutelný divadelní zážitek. Divadlo z toho dýchalo každým coulem... Režiséru Peteru Bogdanovichovi se hru podařilo převést do filmové podoby značně zdárně, i když přece jen v konkurenci s tím pocitem z divadla se ten filmový přece jen těžko srovnává, i proto jen čtyři hvězdičky... Asi mi u toho chyběl ten osobnější kontakt s herci i to, že jsem to tenkrát viděla v divadle na stojáka, aniž bych u toho vůbec pocítila bolest nohou... :-) (06.05.2012)

Šílené tempo při kterém zaručeně ztratíte nit ale to nic nemění na tom že jsem se dlouho takhle nezasmál. Hlavně představení ze zákulisí při probíhající hře je nezapomenutelné. Ta souhra včech herců a gagy a to všechno dokonale pospojované, to jak se to začíná pomalu celé hroutit to byl prostě balet. Konec byl sice trošku na hraně aby to byla opravdu fraška ale i tak stále dokonalý. Ještě mě zaujalo stáří filmu, myslel jsem že je starší. (11.08.2013)

Tempo srovnatelné snad jen s tím nejlepším Wilderem (Rad, dva, tři nebo Někdo to rád horké) dává tomuto "mladistvějšímu" snímku punc nezapomenutelnosti. Film se dělí takřka rovným dílem na třetiny, z nichž nedovedu vybrat tu nejlepší a na rozdíl od některých mi závěr nepřišel přehnaný. Některých vtipům jsem se zasmál opravdu hodně, je to sympaticky obsazený a klidně bych si ten film pustil znovu._____ EDIT: Pustil jsem si to znovu a musím zvednout na pátou hvězdu, protože obdivuju scénář, který je v jednotlivostech k popukání a jako celek neuvěřitelně soudržný. První část (poslední zkoušení divadelní hry) představuje podklad pro část druhou, která se odehrává za kulisami a může tak divák nahlédnou do zákulisí herců, kteří jsou při hraní zaměstnaní svými spory, které vznikly ze žárlivosti. Brilantní načasování každého gagu v druhé části je však překonáno částí třetí, kdy sledujeme celou divadelní hru z pohledu diváka - hru, která se v základu pokazila. Prostě na prknech, které znamenají svět, zavládne neskutečný zmatek a v té chvíli začíná opravdová fraška a třeskutě vtipná podívaná. Doporučuji dvakrát, teprve potom vynikne, jak skvěle je to vše promyšlené a hlavně načasované. 95% (25.09.2013)