Šogun

Na Šogun si pamätám z detstva len matne, ako ho rodičia v 90. rokoch pozerali. Mne v spomienkach nijak výrazne neutkvel, takže buď mi ho zakázali pozerať (čomu by som sa nečudoval, na svoju dobu bol drsný), alebo ma nezaujal (v tom čase som vďaka videokazetám a satelitu paradoxne videl oveľa brutálnejšie veci á la Maniac Cop 2 alebo Kanibalov od Deodata). V roku 2021 som si povedal, že by mohol byť dobrý nápad skúsiť si ho pozrieť v kompletnej verzii v dospelom veku... a nakoniec to naozaj bol celkom dobrý nápad. Najviac tomu dáva jednak charizmatický Richard Chamberlain (na scény „tanec“ a „blázon“ tak skoro nezabudnem, fakt do toho išiel naplno) a jednak pútavá japonská poetika so zvláštnymi, ale zaujímavými pravidlami. Najviac ma na Šogune bavili práve tieto pokojné, civilné a „normálne“ momenty, v ktorých sa hlavný hrdina zžíval s cudzou krajinou. Bohužiaľ, po sľubnej prvej polovici sa seriál preklopí do druhej, kde už akosi niet čas na vzťahy a navyše skoro každá epizóda začne disponovať takmer až celovečernou minutážou, čo ma značným spôsobom nudilo a poviem úprimne, že ale dve tri časti pred koncom som to už celé fakt chcel mať za sebou. (22.04.2021)

S odstupem času a po dalších shlédnutích měním hodnocení na maximální. Samozřejmě se ani do seriálu nevejde celá kniha, v porovnání s japonskými filmy však Šógun vůbec nevyznívá hůř (až při aktuálním shlédnutí mi došlo, že Toranagu hraje Mifune a o to víc jsem si následně projekci užíval). Určitá rozvláčnost kamery už dnes působí archaicky, film však přesto funguje. Jediné, co mě mrzí, že nepoužili jazyky obsažené v knize - portugalštinu a španělštinu. Blackthorne s Mariko sice v knize mluví i anglicky (Mariko je jedním z mála Japonců té doby, který angličtinu ovládá, zatímco portugalsky mluví Japonců poměrně dost), přesto jsou však v knize přechody mezi těmito jazyky hojně využívány. Také mě mrzí, že se do filmu nedostal můj nejoblíbenější okamžik z knihy, kdy se Mariko-San a Kiku-San zeptají Blackthorna, jake je to u nich doma a on si v tu chvíli uvědomí se vší brutalitou rozdíl mezi čistými "porcelánovými panenkami", které proti němu sedí a "špinavou podlahou" středověké Evropy. A úplně nakonec - scházely mi "vnitřní monology" postav a iritoval mě souběžný anglicky hovořený překlad některých pasáží v japonštině. Přesto 5*. Výborné herecké obsazení, výborná výprava (spousta kimon nošených ve filmu vypadá naprosto úžasně), výborné exteriéry a interiéry, dostatečně autentické a "knihysedržící". (11.04.2009)

I přes, na svou dobu jedinečný, pohled do kultury feudálního Japonska, malebné záběry okolní krajiny a charisma ústřední dvojice mi připadá, že celkový potenciál námětu nebyl využit na maximum... Závěrečný díl je pětihvězdný, škoda že to samé se nedá tvrdit o dobré polovině těch předchozích. Absence jakékoliv akce není tentokrát vůbec na škodu. (30.10.2010)

Seriál vcelku povedenný, ale knižní předloze nesahá ani po kotníky. Bohužel, tedy spíš bohudík, jsem knihu četl jako první a seriál viděl až po tom, což můj pohled na něj značně ovlivnilo. Skvělou hloubku knihy seriál prostě obsáhnout nedokázal a musí se tak ve srovnání s ní jevit jako povrchní, byť není. (05.02.2008)

Nejde mi do hlavy, jak tento seriál může mít 85% a být 230. nejlepším? Zas tak něco převratného to tedy není. Možná že z mnohých mluví nostalgie, ovšem já to shlédl letos poprvé v životě, tak mohu být objektivnější. Celé je to o blbém Angličanovi, jenž poplete hlavu vdané Japonce, která kvůli tomu nakonec zemře a on (možná za trest) zůstane navěky uvězněn na japonských ostrovech bez možnosti návratu do Anglie. Mohl to být docela zajímavý seriál a historické patří k mým oblíbeným žánrům nebýt toho, že polovina dialogů se odehrávala v japonštině a mnohé z nich i bez překladu, což výrazně znehodnotilo divácký požitek. Těžko si mohu vychutnat seriál, v němž zhruba ze třetiny netuším, o čem se tam mluví. Dávám slabý průměr 40%. (23.10.2018)