Vše o mé matce

Důkladná sondáž do nitra ženské duše. Mužské postavy mají buďto ženská těla nebo prázdné hlavy. Již naprosto chápu, proč se Almodóvar věnuje raději ženským postavám, jednoduše jsou zajímavější a jak naznačuje i řešení závěrečných titulků – nevybarví se tak rychle jako muži. Pokud by nějaký režisér měl dostat patent na analýzu ženských duší, pak jedině Almodóvar. Můžete namítnou, že já, osoba mužského pohlaví a heterosexuální orientace, to nedokážu posoudit, ale mohu věřit, že se podobné ženy v podobných situacích cítí podobně. Vše o mé matce je filmařsky vyzrálou španělskou telenovelou, která se nebojí o věcech nejenom mluvit, ale také je - se vší maškarádou - ukazovat. 80% Zajímavé komentáře: Amarcord_1, NewManicK (27.09.2007)

Co se musí Almodóvarovi nechat, tak naprosto dokonale dokáže vidět do lidí, dokáže skvěle ztvárnit charaktery, které by jinak mohli divákovi vadit. A myslím, že některé i budou vadit, ale to jsou prostě jen předsudky. "Vše o mé matce" je snímek o tom, jak život může stát za hovno, ale stejně jsou zde momenty, které prostě nevyměníte. Je to příběh o tom, že život není vždy krásný, ale to neznamená, že by byl jen hnusný. Je jen na nás, jak to zvládneme a na co se budeme soustředit, jestli na minulost nebo současnost. Krásné, ale určitě to nesedne každému. (17.04.2014)

Pořádně cynická rána! Ten film není rozhodně "hluboce lidský" ani "dojímavý", naopak - paroduje všemožná latinsko-americká melodramata a telenovely (ale i třeba takový Playtime). Bohužel většinu své stopáže jen nudí dlouhými dialogy... Posledních cca 10 minut je ale opravdu legračních, a proto nakonec za neutrální 2*. Snad přístě... (08.10.2006)

Pedro Almodóvar jako svérázný znalec ženských duší, osudů i všemožných pohnutek, které jimi vláčí a smýkají. U Almodóvara si stále nejsem jistý, zda mám jeho filmy vnímat jako projev nezávislé, volné vlny, anebo zda se jedná pouze o zvláštně pokřivený kýčovitý obrázek podivného světa uvnitř samotného režiséra, který tu ventiluje své podivné duševní pochody, dávná traumata a všechen ten nepopsatelný zmatek, v kterém se jeho mysl musí zmítat. Tady se to projevilo až absurdním způsobem, kdy asi nemá smysl uvažovat o reálnosti postav ani o vysvětlení toho, proč se chovají, jak se chovají. Nicméně, film je to stejně dobrý a bezesporu dost zajímavý. (10.02.2005)

"Ta žena je jeho otec...". O filmu takřka všeříkající věta. Skvěle zrežírovaná i velmi slušně zahraná spletitá sonda do světa pohlavně obojetných, přemalovaných stvoření, míchaná se srdcervoucím příběhem o znovu nalezeném otci, s mými emocemi prostě nepohla. Prostředí, do kterého se Manuela vydává ulevit své duši, je natolik bizarní, že veškerá emotivní vážnost chvílemi dosti pokulhává. Jednoduše řečeno. Zmalovaná umělá žena, která je vlastně muž, plačící nad fotkou osmnáctiletého synka, kterého nikdy před tím neviděl(a) a jehož existence mu (jí) byla před pár dny velkou neznámou, mi jako vyústění zdlouhavého příběhu, s dosti ukvapeným začátkem, kterému se dokonce nevyhýbá ani kýčovité předpovězení děje (Estébanův první "střet" s autem) připadalo velmi podivné. Ostatně jako celá cesta zoufalé matky, která, ač osudem svého syna těžce zkoušená, z toho nakonec vyvázne ze všech nejlíp. Opět zjednodušeně. Rychle pozbyla, rychle nabyla. Zde hojně zmiňovaný pohled do ženské duše (ano Rosa či samotná Manuela), jsem si více užil v jiných snímcích než je tento. Zde se řeší v podstatě problémy z telenovely. Kdo, kde, s kým... (04.01.2015)