Vše o mé matce

Nevím, možná se mě to jenom zdá, možná jako kluk to vlastně nedokážu ani přesně posoudit, ale v každým případě mě přijde, že Pedro Almodóvar, jako jeden z mála chlapů rozumí ženské duši. To samo o sobě pro mě dělá film nesmírně poutavým, ale on umí navíc skvěle zkomponovat hudební i obrazovou složku a zasadit ji do nesmírně silného příběhu takovým způsobem, že jako celek mě to prostě rozebere na cimpr campr. U filmů Pedra Almodóvara se mě to zatím stalo vždycky a ani film Vše o mé matce nebyl vyjímkou. Dialog matky a herečky v šatně divadla či dialog na pohřbu považuji za extrémně emotivní zážitek. (06.07.2008)

Moje další setkání s Almodóvarem, a tentokrát dokonce snímek, který mnozí označují za jeho vrcholné dílo. A já se k nim přidávám, společně s Kůží, kterou nosím, se mi tohle ze všech jeho filmů zatím líbilo nejvíc. Herecký koncert všech žen, v hlavní roli Manuely fantastická Cecilia Roth, jako hvězda divadelních prken Huma charismatická Marisa Paredes a krásná Penelope Cruz v roli spanilé Rosy. Tenhle film vytrvale útočí na city, ale dělá to velmi dobře. Těžko se při jeho sledování lze ubránit dojetí. (07.07.2012)

Totálně nudná sračka. Sonda do života lepší spodiny společnosti. Divák sleduje celou stopáž dialogy otravných kurev a jejich nehezké osudy, které samozřejmě nebyly jejich zásluhou. Prostě k ním byl život nemilosrdný. Bohužel kurvy zřejmě sdílely málo motivačních citátů, a tak se nedokázaly postavit na vlastní nohy a stát se úspěšnými, tudíž jen tiše trpěly. Otřesný film plný nudných a otravných neherců. Tohle je tedy těžce nadhodnocovaná píčovina. (09.08.2018)

Moje první setkání s Almodóvarem a po tomto filmu už vím, že zdaleka ne poslední. Velmi, velmi zajímavé drama, u kterého jsem se cítil dost zváštně. Herecké výkony (mimo jiné souhlasím s názorem, že zde vypadala Penélope téměř jako anděl), emoce/pocity, které ve mně snímek vyvolával a hudbu bych vyzvedl jako hlavní vztyčné body, na kterém dílo stojí. Mnoho diváků by mi oponovalo tím, že jsem úplně zapomněl na specifickou psychologii/charakteristiku postav (nezapomněl), ale tu já osobně (alespoň prozatím) nedokážu plně docenit a sám v sobě zhodnotit, jak moc se režisér "trefil", nebo ne (možná, že tento faktor dokáže lépe posoudit spíše právě ženské publikum). Dávám 4* a už se těším na další dílo tohoto zvláštního Španěla. (17.07.2010)

"Ta žena je jeho otec...". O filmu takřka všeříkající věta. Skvěle zrežírovaná i velmi slušně zahraná spletitá sonda do světa pohlavně obojetných, přemalovaných stvoření, míchaná se srdcervoucím příběhem o znovu nalezeném otci, s mými emocemi prostě nepohla. Prostředí, do kterého se Manuela vydává ulevit své duši, je natolik bizarní, že veškerá emotivní vážnost chvílemi dosti pokulhává. Jednoduše řečeno. Zmalovaná umělá žena, která je vlastně muž, plačící nad fotkou osmnáctiletého synka, kterého nikdy před tím neviděl(a) a jehož existence mu (jí) byla před pár dny velkou neznámou, mi jako vyústění zdlouhavého příběhu, s dosti ukvapeným začátkem, kterému se dokonce nevyhýbá ani kýčovité předpovězení děje (Estébanův první "střet" s autem) připadalo velmi podivné. Ostatně jako celá cesta zoufalé matky, která, ač osudem svého syna těžce zkoušená, z toho nakonec vyvázne ze všech nejlíp. Opět zjednodušeně. Rychle pozbyla, rychle nabyla. Zde hojně zmiňovaný pohled do ženské duše (ano Rosa či samotná Manuela), jsem si více užil v jiných snímcích než je tento. Zde se řeší v podstatě problémy z telenovely. Kdo, kde, s kým... (04.01.2015)