Režie:
Vladimír SlavínskýScénář:
František Vlček st.Kamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Josef DobešHrají:
Jindřich Plachta, Jana Romanová, Jiří Blahník, Lumír Blahník, Jaroslav Marvan, Raoul Schránil, Antonie Nedošinská, Zdeněk Podlipný, Karel Dostal (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Rudolf Bartoš, majitel statku, kamenolomu a továrny na zpracování kamene, je nejen velmi bohatý, ale také popudlivý, vzteklý, nerudný a hypochondrický. Je postrachem služebnictva a zaměstnanců. Jednoho dne se však zraní při pádu ze srázu na břehu řeky. Najde ho dobrácký skalák Fábera a dopraví ho do své chudé chalupy, kterou obývá s pohlednou dcerou Anči a dvěma malými osiřelými synovci, dvojčaty Tondou a Vaškem. Dny strávené v neobvyklém prostředí znamenají zásadní zlom v továrníkově životě. Laskavý, moudrý a dobromyslně nesmlouvavý skalák ho léčí zdravou stravou a slivovicí. Dny prožité ve společnosti chudých, ale láskou a dobrem naplněných lidí zcela změní Bartošův přístup k životu a jeho chování, zejména když od Fábery vyslechne řadu nelichotivých poznámek na adresu starého Bartoše. Po návratu do vily šokuje nejen služebnictvo laskavostí a nebývalým životním elánem, ale také zaměstnance, kterým zvýší výplatu. Rád a často se vrací do Fáberovy chalupy. Chvíle štěstí však pokazí sám, když zjistí, že jeho synovec Oldřich se chce oženit s Fáberovou dcerou Anči. Rozejde se se skalákem ve zlém, a dokonce ho vyhodí z práce. Když si uvědomí, že udělal chybu, a začne psát omluvný dopis, dochází v kamenolomu k neštěstí. (TV Nova)
(více)Recenze (322)
Prostý prostinký příběh o tom, kterak namyšlený a mrzoutský velkokapitalista (Jaroslav Marvan) přijde mezi chudou rodinou dělníka Fábery (Jindřich Plachta) znovu na chuť životu. Film stojí a padá s výtečnými hereckými výkony, které udržují sentiment v rozumné míře – zejména až překvapivě civilní Plachta a roztomilá dvojčata (že by prefigurace dvojčat Homolkových? :o)). Ozdobou filmu je samozřejmě i Marvan, který dokázal s přesvědčivostí sobě vlastní spojit mrzouta s roztomile bodrým dědulou. Sentimentální film pro pamětníky, na který se dá dívat i bez chápavého úšklebku... ()
Oblíbenost filmu daleko přesahuje jeho kvality. Poměrně naivní příběh dostane každého jinak. Někdo se rozplývá nad hereckými výkony hlavních hrdinů, jiného dojmou dvojčata Bahníkova s harmonikou, jiný zamáčkne slzu dojetí nad vteřinovým záběrem jílovišťského Hubertusu, kam chodil s rodiči na nedělní merendu. Já to mám tři v jednom a nestydím se za to. ()
Myslela jsem, že se pod tou hřejivou tíhou sentimentu rozteču jako máslo. Kolikrát viděný příběh o nápravě mrzutého staříka pomocí lásky jedné chudé rodiny, ale tak nějak mě to dostihlo. Možná kvůli vynikajícím výkonům Marvana a Plachty, možná kvůli roku výroby, kdy lidé v kině potřebovali věřit tomu, že může být a bude líp. ()
V současnosti koukám na televizi opravdu málo, jelikož jako distribuce titulů mi v jejím omezeném měřítku už nedokáže nabídnout potřebnou variabilitu, jenže okolnosti tomu chtěly a jedno odpoledne jsem ji zapnul a náhodou začínal tento snímek. Prvně jsem mu nevěnoval moc pozornosti, po chvíli jsem se však zakoukal a ke konci jsem nevěřil, co jsem vlastně viděl. Víte, sentimentální kýčovitost v kinematografii povětšinou zastává status negativního aspektu díla, ale samotný kýč může být dobrý, když se dobře udělá a tohle je ten případ. Příběhová kostra typu zlý člověk se po určité události a pár zjištěních změní k lepšímu je stará jako lidstvo samo, je promítána skrz kulturu po staletí, jen stejně jako u kýče se prostě musí udělat dobře, aby diváka dokázal zaujmout, bavit a v konečné fázi i dobře emocionálně zlomit. Nebe a dudy jsou založeny na kombinaci těchto dvou prokletých základech a vykonává výbornou práci. Zdeněk Troška o svých snímcích populisticky hřmí k lidu, že to je lidová podívaná a jejich kvality dokazuje vysoká návštěvnost. Je to hloupý blábol, všichni to víme a od teď budu na tyto výroky argumentovat právě tímto snímek, nýbrž vyjadřuje vše, co Troška snaží namluvit svému žebřiňáku hnoje. Lidovost, podstata lidské dobroty, lámání předsudků a mnoho dalších základních morálních zásad v krásně prostém příběhu a v tažení hereckých klasiků staré školy (hlavně samozřejmě duo Marvan-Plachta) je krystalická definice srdečnosti. Mnoho lidí ten kýč a sentiment asi tak dobře nepřijme, ale ty, co mají srdíčko, to výrazně dojme. 9/10. ()
Jeden z mála českých starých filmů, které si zaslouží monimálně tu jednu pozornost. Zde je dobrý příběh a především skvělé herecké výkony. To opravdu musím uznat. Divák se zde dost zasměje. K dokonalosti toho přeci dost chybí. Nejsem fanoušek starých českých filmů, ale přeci je tohle nadprůměrný snímek. Mé hodnocení je 73% = **** ()
Galerie (4)
Photo © Národní filmový archiv
Zajímavosti (18)
- Název odkazuje na české úsloví „Nebe a dudy“, tedy něco, co nemůže být od sebe už více vzdáleno, něco, co je naprosto odlišné. (sator)
- Fáberova (Jindřich Plachta) chaloupka byla filmařskou rekvizitou postavenou v ateliérech. (pornogrind)
- Kostelík, kam chodil Fábera (Jindřich Plachta) s dcerou Aničkou (Jana Romanová), se nachází v obci Trnová. Kostel se od čtyřicátých let minulého století prakticky vůbec nezměnil. Přestože zvenku působí trochu pošmourně, je stále zachovalý a dokonce se v něm každý měsíc konají nedělní bohoslužby. (pornogrind)
Reklama