Právě začínáme

"Jak se máš?" "Zeptám se doma, jak se mám a pak Ti to napíšu!"                                                                                  Pozor na malé brýlaté holčičky!!                                                                                                                                                              "To Ti byl hroznej život ... dyť já u ní byl až za vopicema! Hada, toho měla pojištěnýho! Ale já nejsem ani v nemocenský pokladně!" (23.11.2014)

Někdy se sama sebe ptám, proč mám stejně jako mnoho jiných, ráda staré pamětnické komedie, přestože jejich tvůrci i první diváci, pro které byly natočeny, už tady nejsou. Je s podivem, že se promítají stále dokola a žádná televize se bez nich neobejde. Příběhy mají zvláštní pohodovou atmosféru, dobrý konec a herci podávají ne vždy dobré, ale vždy nadšené herecké výkony. Tento film je zajímavý jak námětem, tak jeho realizací. Duo Marvan - Plachta byla skvělá volba. I když jsem tento vtipný snímek viděla už několikrát, tak až ho budou v televizi dávat, podívám se znovu. (09.12.2011)

Laskavý a dobrácký příběh v němž v popředí jsou persony vyzařující dobrotu a pohodu. A díky tomu zvládnou každičký problém, který nastane, ať už se jedná o vynález lepidal, tak i jeho prodej. Mají štěstí, ež v té době žádné pozoruhodné lepidlo nebylo na trhu, díky čemuž doma v kuchyni rozjeli velkovýrobu. A přitom se veselili, i když kolem moc podnětů k dobré náladě nebylo. (09.09.2011)

Slavínský nám jako filmař vyzrál. Dvojice Plachta Marvan se ukázala jako mimořádně dobrá volba. Marvan zde předvedl svou komickou stránku, a to na jedničku. Příběh je zcela banální, zcela vyplněný dialogy ústřední dvojice. Pro milovníky Plachtova humoru povinnost . Fanoušky Jaroslava Marvana film příjemně potěší, neboť v této herecké poloze Marvan mockrát viděn nebyl...90% (19.06.2012)

Divácká popularita i nesporný komediální potenciál Jaroslava Marvana a Jindřicha Plachty, kteří se společně objevili již v několika protektorátních filmech, poskytoval Slavínskému dostatečnou záruku na každý pád. V atraktivním prostředí jarmarků, trhů a pouťových lákadel rozehráli oba komici veselý příběh o mužské ješitnosti, ženské pýše, ale také o laskavosti, upřímnosti a dětské vynalézavosti. Bezprostředně poválečné období, kdy se český národ jen pomalu a trpce vzpamatovával z věčného strachu a nejistoty, bylo složité i pro filmovou dramaturgii. Přednost získávaly scénáře, které se vracely k nedávné minulosti, k okamžikům hanby i odvahy. Vyčítat Slavínskému jeho upřímnou snahu vrátit lidem jejich úsměv by nebylo správné. Protože smích, jak známo, je nejlepší lék na bolavou duši. To je definitívní. (14.04.2009)