Zlaté dno

Vše podstatné bylo již v komentářích řečeno, s většinou souhlasím. Zlaté dno považuji já osobně za jeden z nejzdařilejších Burianových filmů, pravda, je méně známý a zastíněný legendami jako Hadimrškou nebo Ducháčkem. Scény při prodávání mě vždycky spolehlivě pobaví. Škoda, že to byl opravdu poslední Burianův "majstrštyk". Z poválečných filmů stojí za zmínku jen Nejlepší člověk a Byl jednou jeden král, ale Burian v nich nedostal tolik prostoru, jako ve svých filmech za první republiky a protektorátu. (14.01.2009)

Toto vždycky byl a bude jeden z mých nejoblíbenějších filmů s králem komiků Vlastou Burianem v hlavní roli. Není to ani tak komedie, jako spíš sladce dojemná, příjemná melodie a oslava poctivosti a skromnosti. Vskutku nádherné to dílo. Žádné zlaté dno, ale zlatý klenot české kinematografie první poloviny 20. století. 90% (29.12.2011)

Nezdieľam všeobecné nadšenie nad málo známym filmom s Vlastom Burianom. Väčšinu Burianových filmov som komentoval prakticky rovnako - Burianove výstupy skvelé, všetko ostatné skôr trápne. Z výnimiek si spomínam na Revízora a teraz videné Zlaté dno. Zatiaľ čo Revízor má klasickú predlohu a Burian sa v ňom uplatnil aj v inej polohe, než vo svojich komických skečoch, Zlaté dno má narýchlo spichnutý scenár s naivným vyznením a plytkým obsahom. Je pochopiteľné, že ani štandardný výkon Vlastu Buriana nemohol zachrániť tento film pred mojim nepriaznivým hodnotením. (16.10.2012)

Výborná komedie a rozhodně jeden z vůbec nejlepších filmů Vlasty Buriana. Není to úplná taškařice jako jiné jeho komedie, ale to rozhodně není na škodu. Právě naopak. Zlaté dno místy hraje na trochu vážnější notu, přehlídka gagů ustupuje zajímavějšímu ději a velmi příjemně se na to kouká. Jen mě trochu iritovala mluva všech těch dětí, ale to je detail. Etuda s žehlícím prknem je naprosto geniální. 85%. (21.06.2021)

Loučení s Burianem. Poslední film Krále komiků před jeho nedobrovolným sesazením z trůnu hraje na o poznání vážnější strunu než jsme u tohoto výjimečného klauna zvyklí, přesto v něm nechybí jak typické ekvilibristické hrátky se slovy a slůvky, tak vrcholná čísla jeho zavedeného komediálního repertoáru – bezesporu nejslavnější a dnes už vpravdě legendární je souboj s žehlícím prknem, který je dokonalou ukázkou "němé" grotesky se vším všudy, následovaný pánskou anekdotou, vycizelovanou do nejmenších detailů, a několika drobnými vtípky v interakci s paní prezidiální (Šlemrovou). Ale ta pravá pastva pro diváky přichází až v okamžiku, kdy to Burianův venkovský papírník, toho času bez práce a bez života, rozbalí za pultem neprosperujícího obchůdku, v němž nakonec najde, co hledá. Včetně sličné vdovy (šmrncovní Kabátová), která po krátkém zaváhání ráda přenechává starost o byznys svému budoucímu muži – Burianovi. Ten se nakonec neloučil sám, společně s ním vyklidila království filmového humoru i jiná velká hvězda té doby, Věra Ferbasová. Na oba čekají zlé časy, roky plné bídy, ústrků a opovržení. Nutno ale dodat, že film je to nadmíru sympatický a dívá se na něj opravdu dobře, s hřejivým pocitem na srdci i v duši. Protektorátní filmy, jakkoli zatížené dobou, v níž vznikaly, zůstávají do dnešních dnů okouzlující vzpomínkou na staré dobré časy protkané útulnou atmosférou babiččina mládí. (30.12.2008)