Vrchní, prchni!

Další stará klasika, na kterou vždy rád podívám znovu. Pepa Abrhám podal excelentní výkon, který byl navíc podtrhnut skvělým Svěrákovým scénářem a Smoljakovým citem pro režii. Příběh nabitý spoustou nestárnoucích hlášek, humorných situací i emocemi – které z toho vyzařují pořád stejně i po tolika letech. V porovnání s dnešními komediemi je tohle prostě legenda. Jediný důvod proč tomu nedám plný počet je ten, že mám ještě oblíbenější československé klenoty. (03.04.2018)

Jedna z těch dnes již opravdu legendárních komedií. Důkaz toho, že z velmi jednoduchého příběhu se dokáže vytěžit maximum, aby byl divák spokojen a skvěle se bavil. Právě odsud víme pořádně jak vypadá Velorex, jak si dávat pozor na výběr šatů :-), hláška "Stěrače stírají, postřikovače stříkají" se cituje dodnes a písnička Severní vítr zlidověla u táboráků. Nestárnoucí klasika. (30.12.2005)

Rozhodně kvalitní film, ale k dokonalosti mu cosi chybí. Možná větší sevřenost? Nebo určitá nadčasovost? Jakési poselství? Kulový blesk v sobě skrývá spoustu hlubších motivů, třeba jenom to, že si člověk ke svému bytu vytváří určité pouto, nebo že stáří je neradostné a plné vzpomínek. Tohle tu není. Jistě, že film tepe do tehdejších nešvarů a že je velmi vtipný, ovšem nic víc... Ze Smoljakem režírovaných filmů, za mě, rozhodně ten nejslabší... Celkový dojem: 75% (10.09.2006)

Tenhle film byl mojí největší filmovou láskou počátku osmdesátých let... jsem asi magor, ale byl jsem na něm v kině sedmkrát... chodil jsem tam už jen proto, abych viděl ty řvoucí, smějící se šťastné diváky. Smoljak-Svěrák je duo geniálních a Vrchní, prchni! je jejich největším filmovým vzepětím. Zlatých a diamantových zrnek je zde celý pohár a mne osobně nejvíc uchvátila časovaná bomba..."Tak dneska mají vrchní sjezd....". Pouze při prvních pěti mnou navštívených projekcích na podzim... na jaře už byla tahle scéna vystřižená.... KSČ měla v květnu nevímkolikátý sjezd..... (17.08.2006)

Některé tuzemské filmy jsou moc fajn, jiné naprosto geniální. Asi netřeba vypisovat, kam patří tenhle Smoljakův a Svěrákův konzistentní klenot. Scéna za scénou baví, těší, nostalgicky vrací do let minulých, divák po letech vnímá detaily, které dřív třeba ani nezpozoroval, všímá si drobností, které ho vrací do dětství nebo dospívání. Scénář je vynikající, ač samotná zápletka spíš jednoduchá (a místy úsměvná), ovšem zatraceně účinná. Osudy fantoma českých pohostinství, v něhož se proměnil nenápadný knihkupec a nepoučitelný záletník Dalibor Vrána, vyvrcholí obří karlovarskou honičkou s pravými číšníky, což odkazuje ke známým honičkám hrdiny s policajty z němých grotesek. Do té doby zazní plno nezapomenutelných hlášek a vystřídá se plno skvělých herců. Josef Abrhám výtečný. (25.04.2021)