Štěstí

Tak tohle je naprosto demolující pecka, na první zběžný pohled krásná rodina, ovšem při nahlédnutí pod tu rodinnou pokličku se jedné okamžitě obrátí žaludek.. Otevřenost a upřímnost snímku mě po pravdě posadila na zadek a k tvůrcům chovám neskonalý obdiv, uchopení a zpracování tématu formou satiry je velmi obtížné a tady se to povedlo na jedničku s hvězdičkou, tedy v mých očích.. (20.06.2020)

Tento film by moh kandidovat na rekord v počtu divnejch a úchylnejch postav na metr čtvereční. Mam pocit, že tam snad nebyla jediná normální postava. A divák musí bejt asi taky trochu úchyl a hlavně musí mít smysl pro hodně černej až zvrácenej humor, aby si to užil. Já jsem si to teda vyloženě vychutnával. Ani mi nepřišlo, že film trval skoro 2,5 hod. Uteklo to jako voda. Možná bych měl vyhledat nějakou odbornou pomoc, když se vyžívám v takovejch zvrácenostech. Ale radši jdu hledat další filmy od režiséra Todda Solondze :-) (07.01.2014)

,,Neboj se, jednoho dne se uděláš". Stěžejní věta filmu, které bych tolik, tolik chtěl věřit! Štěstí je bizár, v němž se k pointám musíte propracovávat delší cestou, než si v padesátých projuchali bývalí elektrikáři ze Sibiře zpět domů k mamá, do NSR. Chcete-li tedy nasávat pocit, že ti nafrnění bývají nejvíce gogo, obrňte se svatou trpělivostí a nějakou tou lajničkou fetaminů. (31.05.2015)

Nelze než pět hvězd. Velmi vydařený - ba skvělý inteligentně bizarní filmek o vcelku normálních lidech, potýkajících se více či méně úspěšně se všemi těmi svými normálními úchylkami, trýzněmi, obssesemi, choutkami, tužbami a jinými věcmi lidskými... A že jsou všude kolem nás... A že mohou být i šťastní... :-) . . . A co je vlastně normální, že...(?!) . . . A naučení nakonec? Nepusinkujte se se svými pejsáčky... %-] (21.10.2005)

Tak nevim co v tomhle snimku mam vlastne najit a popravde ani me nebavi neco hledat, protoze jsem se pronudil do 3/4 filmu a pak jsem to jednoduse vypnul. Mozna jsem jen neporozumnel co nam tvurci chteli rict, jestli teda vubec neco. Vim z vlastni zkusenosti, ze svet je plny jeste horsich a podivnejsich zivotnich osudu, ale tohle pochmourno bylo i na me depresivni a nudne. Pri sledovani jsem mel neutuchajici touhu nacpat si svoje ponozky do pusy a soucasne prelozit celeho Hamleta do klingonstiny, jen abych nemusel dal pokracovat ve sledovani tohohle nekonciciho pribehu co nikam nevede a tahne se jako smrad nedelnim ranem jednou malou jihoceskou vesnici. (03.10.2009)