Welcome to the Dollhouse

Nikdy bych nevěřil, že mě může nějak výrazněji zaujmout film o cca 11-letý holce a jejích starostech, prvních láskách a podobně. Tento film to dokázal. Dawn Wienerová neni žádná hodná roztomiloučká holčička, ze který bude jednoho dne roztleskávačka. Je to takovej prototyp outsidera. Ale zároveň taky tak trochu svině. Nejspíš by z ní vyrostlo za pár let něco jako Daria Morgendorfferová. Jinak já jsem se k Welcome to the Dollhouse dostal díky tomu, že jsem se někde dočet, že prej to je trochu podobný jako Ghost world. A na tom taky něco bude. Minimálně to, že obě hlavní postavy jsou poněkud asociální a nosej divný brejle. Respektive všechny tři (včetně Darii). (05.01.2014)

Ve Woodsmanu prohlásí v jedný krátký, ale pro vyznění příběhu důležitý scéně 11letá Robin, že jedenáct je ten nejblbější věk. A tenhle film je o nejblbějšim věku celej - a fakt dobře natočenej. Dneska by některý scény a dialogy producenti nedovolili, protože jsme zdegenerovaný snahou předstírat za každou cenu, že mezi dětma neexistuje šikana, rasismus, xenofobie a sexualita. I díky tomuhle časovýmu (rovná se společenskýmu) odstupu je ten film dneska tak osvěžující. (06.08.2015)

Ani drama, ani komedia. Jednoznacne je to ale vyborna studia a nahlad do jednej navonok obycjanej rodiny. Todd Solodz este naraba s citlivymi socialnymi otazkami opatrnejsie a svoju otvorenost a odvahu pusta z klietky az pri Happiness. Troska menej vycibreny scenar je prekryty vydarenym obsadenim - specialne hlavna hrdinka (Heather Matarazzo) je dievca, ktoru nenajdete hocikde. P.S: Dalsie velke plus prinasa soundtrack. Titulna skladba sa mi velmi dlho drzi v hlave. (08.12.2008)

Moc jsem od toho nečekal, a prefabrikovaný oběd pojídaný plastovou vidličkou - to už byl docela silný úvod. A Down, ta se mi celkem líbila, až ovšem, na tu chůzi. Snažím se k ní přirovnat nějakou holku ze základní a střední, ale moc se mi to nedaří. Spíš nějakýho kluka. Down ('Wiener-Dog' nebo by spíš mělo být 'Wiener-Hotdog') se možná v jízlivém označení "lesba" cítila dobře, ale i jinak je na sedmačku dost odvážná a jako provozovatelka klubu pro Special People stejně tak. Rozebírat její rodinný a pracovní (zde škola) kolektiv by bylo nejspíš jen nošením dříví do lesa. Ze sociálního hlediska mě zaujala skladba nadávek jakou se pubertání mládež častovala, padesát na padesát: slova odvozená od duševních nebo sexuálních poruch, zatímco u nás je to tak na třetinu: u nás se tato sklaba doplňuje navíc označením pohlavních a vyměšovacích ogránů. (08.12.2019)

Tak to je jedna z nejčistokrevnějších tragikomedií, co jsem měla v poslední době možnost vidět. Welcome to the Dollhouse má šťávu a není to žádný prázdný a bezduchý snímek. Možná, že jsme se v nějakém byť jen malém momentu našli také, když jsme byli ve věku jako Dawn a tak jsme se dokázali do její zmatené, rozervané, naivní a nepochopené dušičky vcítit, včetně jejího jednání. Jó, základka, pár situací bych určitě ráda změnila, ale vrátit čas jde zatím jen ve sci-fi.. (30.07.2015)