Chobotnice

Povedené akční monster béčko s báječnými, leč digitálními,  potvůrkami či vzhledem k finále možná i jen jednou potvorou, rozhodně však ne chobotnicí. Bodycount je tu pak až neuvěřitelný, byť většina se odehraje mimo záběr, tak pohledu na výsledek pekelného řádění bestie/í nejsme ušetřeni, a to ani v případě útoků v pozornosti kamery. A pozor zde digitální efekty příjemně ustupují těm mechanickým s roztékajícím se latexem. Adrenalinová, přímočará a vlhce čvachtající kousavá a kluzká řežba. Čtyři chapadélka s Adélou na hrotu. (27.09.2022)

Horror? Tak na to zapomeňte. Sommers neumí vybudovat atmosféru strachu. Ale umí celkem pobavit...občas. Některé urážky a hlášky opravdu vzbudí úsměv, bohužel těch pár světlých momentů zadupe do země snůška nechutností, faktických hovadin a jiných vymyšleností, nemluvě o hereckých výkonech, které jsou přinejlepším nevěrohodné. Třeba filmu křivdím a neprokouknul jsem, že se nebere vážně a účelem je pobavit diváka...ale proč se potom hrdě hlásí k žánrovým škatulím akční thriller/horror? Zkrátka a dobře, i když nechápu jak zlomili Jerryho Goldsmithe, aby k tomuhle zakomponoval (a jako vždy složil aspoň nadprůměrné dílo), ani kdo vydíral Famke Janssen pornem ve kterém zamlada hrála, aby ji do tohohle kousku dostal, ale právě za tyhle dva elementy si dáme tu jednu hvězdu. Podíl Famke je ten menší, abyste si nemysleli:P PS: A Jossie nevěřte, je nejmíň od devětasedmdesátého zamilovaná do Treata Williamse:) (22.01.2006)

Blbina k nezaplacení. Je tu řada nelogičností, postavy jsou šablonovité až hanba a vůbec celý ten princip ohledně toho, jak a kde všude se chapadlatá potvora objevuje, vůbec nedává smysl. Ale Deep Rising je stejně hrozně zábavný akční úlet, který v atraktivním prostředí vynalézavě zužitkovává motivy z Dobrodružství Poseidonu a klasických béčkových monster fláků, ve výtahových šachtách, zatopených chodbách a strojovnách nabízí dostatek svižných atrakcí, umí skloubit krvavá úmrtí a úvodní záhadno s nadhledem a ležérně hláškujícím Treatem Williamsem a konečně má skvělou poslední scénu, která je v rámci žánru docela slušným unikátem (velká škoda, že nedošlo na pokračování). A Famke Janssen se svým sexappealem je k ošklivé chobotnici vskutku promyšleným vizuálním protikladem. Proč už tohle dneska čas od času nevzniká... (29.04.2019)

Režisér Stephen Sommers, který natočil dva celkem zábavné filmy o Mumii či lehce nadprůměrného Van Helsinga, má na pažbě i tento vyloženě mizerný zářez. Pro jeho filmy jsou typické okaté CGI efekty, jistá nadsázka a zároveň to, že Sommers neumí vybudovat skutečné napětí. Chobotnice si bere od každého něco. Efekty jsou na dobu vzniku opravdu mizerné, napětí nulové a jedna hvězda je právě za onen nadhled a sebeironii. Závěrečná scéna mě díky tomu aspoň pobavila. Jinak je to ale strašná blbost. (20.02.2023)

Příjemné devadesátkové béčko těží z podobných snímků, nejvíce z Vetřelce, jen místo kosmické lodi tu máme zámořskou. Některé scény jsou téměř citací z kultovního snímku, což vůbec nevadí. A samozřejmě likvidace jednotlivých postav je většinou předvídatelná, což umožňuje těšit se na jejich konec. Připomene se i Věc, Dobrodružství Poseidonu, kdy náraz je nelítostný, a možná naopak byl tak trochu inspirací pro Útok z hlubin. Goldsmithova hudba má správný říz, snímek má napětí i spád, krví se nešetří. Efektní je zčásti natrávený padouch. Triky jsou spíše průměrné, ale v bleskové akci se to dá přehlédnout. Konec je za samostatnou hvězdu a spokojen jsem možná více než kdysi, a tak jsem původní hodnocení zvednul o jednu. (23.02.2023)