1941

Co vznikne když se sejde Toširó Mifune, Christopher Lee, Dan Aykroyd a John Belushi ve filmu Stephena Spielberga a Roberta Zemeckise? Bolest, vznikne bolest. Už dlouho jsem u filmu necítil takové utrpení jako teď, je to strašlivá křeč, a ohromující plýtvání talentem. Těžko uvěřit že tohle Spielberg stvořil ve svém nejsilnějším období - ale sám si za to může, jen na scénář ten tragický festival trapnosti, hlouposti a nevkusu hodit nejde. Musel mít totální výpadek soudnosti a schopností, i ten timing gagů je mimo a ještě to slapstickové šaškování opakuje do zblbnutí pořád dokola. Kdyby to nebylo od něj, nedám to dýl než do třetiny. Ani jednou jsem se nezasmál, zato jsem dvakrát usnul. Řemeslně brilantní, vizuálně a výpravou to za Indym nijak nezaostává, taky to mělo rozpočet velký jako tehdejší Indy, E.T. a Čelisti dohromady... ale všechno ostatní je bolest. (30.04.2020)

Pro Ameriku byl Pear Harbor historicky černým dnem, ale přesto se na to dokázali filmový tvůrci podívat optimisticky a po letech si z toho už jen udělat legraci. Pro nás krapet nepochopitelné, neboť je to v podstatě to samé, jako by Barrandov natočil parodii (žánr, který vůbec neumíme) o obsazení Československa německými nacisty v roce 1938. Hollywoodu však parodie vždy šly a na vtípky měli dobré nápady. I tento jich má přehršel, obzvlášť  v o půl hodiny prodloužené verzi. Mnoho scén je delších a mnoho také přidaných. Celkově mají některé scény daleko větší smysl k pobavení. Netypický je režisérský post, kterého se ujal Steven Spielberg, jehož tvůrčí rukopis je setsakramentsky znát a kterému to do dnes má kde kdo za zlé. A přitom není důvod. Jedná se o parodii zdařilou a vlastně jedinečnou, neboť je historická událost zároveň prokládána různými, samozřejmě parodovanými, scénami z jiných snímků, které se na dané místo hodí a prostě pobaví. A tak je tu různých ztřeštěností a groteskních situací více než dost a ve stopáži téměř dvou a půl hodiny je to docela slušná palba. Divákovi v tom vidícího pouze nepatřičný chaos a nerozum, tedy nemohou přijít na chuť ani pozdější parodie, jako jsou ´Připoutejte se prosím´, ´Žhavé výstřely´ a mnohé další, neboť jsou zcela na stejné úrovni. a že to natočil Spilberg? No a co? Proč neustále hledat problém, kde není? (31.12.2018)

V kontextu Spielberga-perfekcionisty a mikromanažera zajímavě nekoherentní a neohlídaný screwball, ze kterého daleko více jde cítit ten Zemeckis s Galem. Spielberg se svými víceplánovými záběry a schopností pro vizuální komiku (na úkor jakékoli jiné) není pro takovou látku vůbec špatný režisér, ale problém je ten trochu rozblemcaný scénář s nekonečnými camei a přetaženými epizodami. Director's Cutu pak nebylo skutečně třeba, protože delší stopáž tomu vážně nepomáhá, nehledě na to, že jsou v něm zakomponovány i scény, na něž zbytek filmu pak nenavazuje (honička skrze barvírnou), takže je to ještě větší nonsens. A bacha, Zemeckis sem protáhnul Eddieho Deezena a Wendie Jo Sperber. Brrr. (21.11.2021)

Spielberg si v prvních minutách zparoduje svůj vlastní film za použití pěkné nahaté bábovky. A to je tak všechno, co stojí za zmínku. Tedy.. Až na velmi dobré filmařské řemeslo jako vždy a Ch. Lee v roli nácka. Jestli ten Jack Nicholsnon nekecal o tom, co říkal Stanley Kubrick o tomhle filmu přímo Spielbergovi, tak to vystihl opravdu dokonale. "This film was great, but not funny..." (12.01.2012)

Totálně zběsilý a velkolepý úlet Spielberga a Zemeckise, který mě ale po celou dobu dost bavil a vlastně ani nechápu proč, možná to hvězdné obsazení, možná že to vypadá krásně draze a technicky to nemá moc chybu a že typický hravě juchavý a groteskový „spielbergovský“ humor, který byl tady opravdu za hranicí, mi sedl, takže asi proto. Další guilty pleasure, i když i na mě občas vykouklo hluché místo nebo né zrovna podařený vtip, ale řekl bych, že jich na tu délku nebylo tolik. 80% (02.05.2010)