Blízká setkání třetího druhu

Mágia v púšti za zvukov opantávajúco jednoduchej hudby. Spielbergova slávna nadpozemská sci-fi, ku ktorej aj napísal scenár, čo sa uňho nestáva často. Pre niekoho klasika, pre iného (napr. pre Terryho Gilliama, ako som zachytil) trápna, detsko-detinská rozprávka so svetielkami v tme. Ja, ak príde reč na mimozemšťanov, mám radšej agresívne krváky á la Votrelec. Ale aj toto sa mi páčil. Každopádne, ak je pravda, že kvôli tomuto Spielberg odmietol (spolu s Richardom Dreyfussom) návrat do Čeľustí 2, potom troška ľutujem. Radšej by som si v ich podaní pozrel návrat do Amity, aby som pravdu povedal. Možno by to napokon bol o dosť lepším horor. (01.11.2004)

(1001) "Oh, it's waterproof, it still works!" Film jsem poprvé viděla u babičky na prázdninách a pamatuji si, jak jsme potom se sestrou a sestřenicí komunikovaly pomocí xylofonu a během stanování na zahradě po sobě pořvávaly: "Pojď si hrát dveřmi!" To je konec nostalgického okénka. Na filmu oceňuji to, jak široký a epický záběr má, kolik postav svádí dohromady, kolik linek v průběhu slétá, kolik triků to všechno dotváří a jak PŘIROZENĚ to působí! Civilní přístup přes lidské postavy, jejich vztahy a emoce, nikoliv žádná pomatená exhibice naplněná scénářovým prázdnem a pózujícími modely a manekýnkami. A takových krásných her se světly a stíny! I dneska skáču nadšením jako malé děcko, když s Dreyfussem laškují světla při bloudivé noční cestě pustinou. A obraz, kdy Dreyfuss háže cihly oknem do kuchyně by měl speciálně být vyhlášen nějakým významně významným obrazem. Já tedy Spielberga nemám ráda, mám najednou dojem, že by to mělo být řečeno, ale tenhle film je dokonalý. Spolu s Červeným trpaslíkem (epizoda Výměna těl) také definoval můj vztah k bramborové kaši. (15.02.2015)

Nikdy mi nebylo jasné, proč se z tohoto filmu stal takový hit. Filmu se sice nedá nic moc vytýkat, snad jen trošku zdlouhavé tempo, ale já absolutně nemám co bych mohl vyzdvihnout. Viděl jsem to sice již opravdu dávno a vybavuji si jen ten světélkující létající talíř, ale zároveň si pamatuji, že mě to moc nebavilo. (05.02.2006)

Reziser Steven Spielberg mal nominaciu na Oscara za najlepsieho rezisera, avsak v tejto kategorii zvitazil Woody Allen za romanticku komediu ANNIE HALL (1977). Aj herecka Melinda Dillon bola nominovana za najlepsiu herecku vo vedlajsej ulohe, avsak Oscara si prevzala Vanessa Redgrave za dramu od Freda Zinnemanna JULIA (1977). __________ Richard Dreyfuss - (Roy Neary) +++ François Truffaut - (Claude Lacombe) +++ Teri Garr - (Ronnie Neary) +++ Melinda Dillon - (Jillian Guiler) +++ Bob Balaban - (David Laughlin) +++ Lance Henriksen - (Robert) +++ Shawn Bishop - (Brad Neary) +++ Adrienne Campbell - (Silvia Neary) +++ Justin Dreyfuss - (Toby Neary) +++ Josef Sommer - (Larry Butler) +++ Carl Weathers - (Vojenský policajt) +++ Produkcia: Michael a Julia Phillips +++ (10.04.2013)

Steven Spielberg, vynikající producent, dobrý osvětlovač, průměrný režisér a mizerný scénárista. Bylo by vůči němu milé říci, jak pozvedl žánr sci-fi filmu, dodal mu hloubku a mystérium, leč spíše opak je pravdou. Spielberg není žádný vizionář, ale surfař na módní vlně. V roce 1974 vydal jistý Charles Berlitz knihu s názvem Bermudský trojúhelník a fakticky stvořil (třebaže ta v náznacích existovala už předtím) legendu o této oblasti, v níž se údajně ztrácí lodě a letadla. "Fakta" z této knihy si Spielberg zapůjčil a bez ladu a skladu je do filmu, s prominutím, mrdnul. Uječeného vědce nechává nalézat v exotických pouštích loď Cotopaxi a křičet: "Cotopaxi, co ta tady dělá," a totéž i s letkou číslo 19. Mimozemšťany předvádí jako naprosto nelogické bytosti, které tu někoho v průběhu času unesou, jindy třesou barákem a nádobím, tu někoho opálí v temné noci, pár lidem vhodí do hlavy nejasnou myšlenku, jež jim rozvrací rodiny a chybět nemohou tajemně poletující světélka. Zkrátka canc, co shrnuje většinu populárních nesmyslů, které s sebou víra v ufounské manévry na Zemi nese, a jenž se vůbec nezajímá o logiku, která by za tím mohla být. Někdo by mohl namítnout, že např. nezahrnul kruhy v obilí, tudíž "tak lacinej zase nebyl", jenže chyba - ony se ty kruhy proslavily až v roce 1978 - o rok to minul, zatracená smůla. Jinak by tam jistě byly. Vzpomenu-li si na moudré, trpělivé a hrozivé mlčení monolitu z Vesmírné odysey, tak mi jsou emzáci, co akorát pípají, jednou komunikují kódem (btw - je zajímavé, že mají stejnou soustavu souřadnou jako lidé), jindy telemlžením a mají velké oči na zjevně přesvětlené planetě, dvojnásob nesympatičtí. Nu a hlavní hrdina, který postupně přijde o svůj tvar a zůstane mu pouze TVAR... stal se beztvarým. Nebýt jeho rodiny, jdu s hodnocením ještě níž. Protože bez ní jde o nesmyslný sled trikových sekvencí, jež mají jen o něco větší nárok na označení za umění než světelné efekty na lepší diskotéce. Slabé **. (04.10.2010)