Blízká setkání třetího druhu

Nádhera, pohádka, fantazie. Poprvé jsem viděl tenhle skvost někdy v 80. letech v letním kině a byl to pro mě zážitek na celý život. Richard Dreyfuss je dokonale působivý, triky jsou přímo bombastické i na dnešní dobu a celková atmosféra filmu je prostoupena maximální mírou humanity. Závěrečná čtvrthodina je fascinujícím vyvrcholením filmu. Po jeho skončení jsem na obloze marně vyhlížel nějaká podivně se pohybující světla... (26.07.2002)

Překrásná podívaná. Úchvatná, barevná, okouzlující. Mistrovské dílo natočené geniálním režisérem, zápis do kronik těch nejslavnějších snímků historie a jeden z těch nejlepších sci-fi kousků, které kdy spatřily světlo světa. Ve své době to byl první film, ve kterém byli mimozemšťané vykresleni jako přátelé a nejen proto znamenal jistý mezník. Natočit někdo Blízká setkání dnes, šlo by zřejmě jen o bezduchou střílečku bez jakéhokoliv děje, s mimozemšťany, kteří mají chapadla a lasery. To Spielberg nechtěl a ani to neumí. Svůj klenot vybrousil k dokonalosti a když přičteme výborné herecké výkony Richarda Dreyfusse, Teri Garr či Françoise Truffauta a tradičně podařený Williamsův hudební motiv, je na světě něco neobvyklého, něco mimozemského, něco, co se vymyká žánrově podobně laděným dílům. Výborné triky, chytrý scénář, místy až hororová atmosféra, přímo hmatatelné napětí, tajemno, vzrušení - toho všeho je ve filmu požehnaně. Spielberg jako režisér (a zde i scénárista) prokázal své jedinečné nadání. Nejkrásnější a zároveň velice inteligentní film o setkání s mimozemšťany, jehož závěrečná, hudebně světelná půlhodinka - patří k tomu nejlepšímu, co je možné v rámci žánru dodnes spatřit. Naprosto odzbrojující, atraktivní sci-fi lahůdka. (18.11.2009)

Příliš naivní a infantilní, zápletka nedořešená a velice útržkovitá. Působivější by pro mě spíše byla jakási vzdálená setkání prvního druhu, než toliko blikajících a létajících světélek a mimozemšťané, v podstatě stejní jako lidé (jsou-li to vlastně vůbec mimozemšťané) a dorozumívající se melodiemi, což je tedy kapitola sama pro sebe...zjištění na toto téma v Indii jsem teda nepobral, stejně jako to věčné opakování stejných úryvků. Jo, ti mimozemšťané vnukli svým obětem stavění té hory jenom z toho důvodu, aby si toho pak všimli v telce a přijeli tam? Ti byli ale chytří, že je to napadlo. Ale proč je vlastně chtěli? Jo a na místo přistání si vybrali Wyoming, i chudák Francouz François Truffaut musel kvůli tomu do Ameriky. Proč chudáky Ufáky nenapadlo přistát třeba kolem Tokia? Zajímavou postavou byla žena postavy hlavní. Ale ještě nevím, jestli v kladném či záporném smyslu. Byla to ta typická postava B, která vůbec nic neviděla, snímek ji schválně vede tak, aby nic neuviděla, a postavě A, která viděla vše, to samozřejmě nevěří. Postava B má ale v těchto filmech často hlavní slovo. Tohle se stává ve filmech o mimozemšťanech často a je to vždycky k posrání. Je zase otázka, jak by to probíhalo ve skutečnosti, ale ve filmu tohle prostě nesnáším. Ne, tohle dílko mě nenudilo, ale prostě se mi nelíbilo. (10.01.2008)

Steven Spielberg, vynikající producent, dobrý osvětlovač, průměrný režisér a mizerný scénárista. Bylo by vůči němu milé říci, jak pozvedl žánr sci-fi filmu, dodal mu hloubku a mystérium, leč spíše opak je pravdou. Spielberg není žádný vizionář, ale surfař na módní vlně. V roce 1974 vydal jistý Charles Berlitz knihu s názvem Bermudský trojúhelník a fakticky stvořil (třebaže ta v náznacích existovala už předtím) legendu o této oblasti, v níž se údajně ztrácí lodě a letadla. "Fakta" z této knihy si Spielberg zapůjčil a bez ladu a skladu je do filmu, s prominutím, mrdnul. Uječeného vědce nechává nalézat v exotických pouštích loď Cotopaxi a křičet: "Cotopaxi, co ta tady dělá," a totéž i s letkou číslo 19. Mimozemšťany předvádí jako naprosto nelogické bytosti, které tu někoho v průběhu času unesou, jindy třesou barákem a nádobím, tu někoho opálí v temné noci, pár lidem vhodí do hlavy nejasnou myšlenku, jež jim rozvrací rodiny a chybět nemohou tajemně poletující světélka. Zkrátka canc, co shrnuje většinu populárních nesmyslů, které s sebou víra v ufounské manévry na Zemi nese, a jenž se vůbec nezajímá o logiku, která by za tím mohla být. Někdo by mohl namítnout, že např. nezahrnul kruhy v obilí, tudíž "tak lacinej zase nebyl", jenže chyba - ony se ty kruhy proslavily až v roce 1978 - o rok to minul, zatracená smůla. Jinak by tam jistě byly. Vzpomenu-li si na moudré, trpělivé a hrozivé mlčení monolitu z Vesmírné odysey, tak mi jsou emzáci, co akorát pípají, jednou komunikují kódem (btw - je zajímavé, že mají stejnou soustavu souřadnou jako lidé), jindy telemlžením a mají velké oči na zjevně přesvětlené planetě, dvojnásob nesympatičtí. Nu a hlavní hrdina, který postupně přijde o svůj tvar a zůstane mu pouze TVAR... stal se beztvarým. Nebýt jeho rodiny, jdu s hodnocením ještě níž. Protože bez ní jde o nesmyslný sled trikových sekvencí, jež mají jen o něco větší nárok na označení za umění než světelné efekty na lepší diskotéce. Slabé **. (04.10.2010)

Jedno z klíčových děl žánru, které muselo být ve své době neuvěřitelnou peckou, mě dnes léta páně 2012 docela velkým obloukem minulo. Honba za kontaktem s mimozemšťany je sice plná „úžasných“ vizuálních efektů i zajímavých nápadů, ale to, že jsem ji viděl až nyní, bude zřejmě tím největším kamenem úrazu. Slušnou atmosféru nabízí jen sporadicky, hluchých míst naopak poměrně hodně. Přepálená délka z ní pak dělá na můj vkus až příliš neosobní (místy takovou až na Spielberga překvapivě nepříjemnou) záležitost. Ale jak říkám, pětatřicet let poté nemůžu čekat zázraky. PS: Spielberg se navíc opět ukázal jako oscarový smolař (osm nominací, pouze cena za kameru).. (30.03.2012)