Liga spravedlnosti Zacka Snydera

Neefektivní, chabě provázané, dlouze, ale řídce motivované, dějově duté, psychologicky směšné. V podstatě čtyři hodiny marné snahy o to vzbudit zádumčivým čuměním do prázdna, nadužíváním zpomalovaček a komentující hudby dojem něčeho osudového. Jenže nic takového tady není. Postavy mezi sebou nemají vztahy a všechno, co sem Snyder dodal proti otřesné Whedonově verzi, je spíš masturbační výplň pro fanboye než nějaké zásadní a tvořivé vypravěčství. DC univerzum působí jako epické sousoší, jakmile do něj kopnete, zjistíte, že není z oceli, ale ze sádry. Ještě, že tu jsou houfy fanboyů, kterým řada filmových katastrof tak otupila měřítka, že se klaní i téhle falešné modle. Zpátky k Marvelu. (25.03.2021)

Liga Spravedlnosti si konečně zasluhuje plnohodnotné označení superhrdinské ságy (a to rovnou v jednom monstrózním filmu), a ne jen nedomrlého béčka od režiséra, kterému se sice povedli konkurenční Avengers, ale v DC stáji nadělal spíš pěknej brajgl. Tak takhle to tedy celé mělo vypadat... hezký, no. Vážně skoro jako listovat čtyřsetstránkovým omnibusem od BBArtu. Spokojenost. [HBO GO] (18.03.2021)

Hm, hm, to bylo ale v roce 2017 hysterické plivání oligofrenních dyslektiků na Džoše, jak jim ten hajzl dokurvil jejich oblíbené žužuomalovánky, plné létajících buzen, do přitroublé dvouhodinové čalamády pro debily, když tenkrát chudák Zek smutnil. Zek se však otřepal, nenechal svůj opus vláčet bahnem a za čtyři roky si to přihasil s jakože rehabilitační Ligou vypatlanců – Snyder’s put. A to je, kurva, nenadálý totální mástrpiss!!! Oligofrenní dyslektici totiž zřejmě mezitím dospěli v renesanční osobnosti a erudované kritiky, tudíž pro samé superlaxativy není náhle kam plivnout. A nedivím se! Zekova némlich ta samá, stejně přiblblá, ovšem nyní již čtyřhodinová čalamáda pro debily, dovatěná do rektohostilní délky výhradně úmornými záběry na strnulé obličejové obrny prkenně čumícího Spájdrgeje a ještě více ochrnutého Batfleka a pár úplně stejně hnusnými digianimáky z můvimejkru, je úplně jiná Liga! Tedy v případě, že vám během těch uplynulých čtyř let radikálně změnili výhled z klecového lůžka v Ústavu pro léčbu kognitivních poruch. Já tedy jednu oproti původnímu mentálmoulinexu nasraně uberu, protože jsem měl po skončení úplně stejnou chuť ožužlávat leporela a srkat jogurt nosem, jen u toho má prdel navíc poznala středověk. P.S. Jsem tu jediný, kdo tak bezmezně obdivuje onu bezbřehou kreaturivitu a variadebilitu všech těch patlalů a scénatristů omalovánek pro slabikovače bublin, zejména v konkurenčním boji Mrvelu a Dyslektického Cigána o přízeň dětí s rozštěpy? Jen se hluboce zamyslete míchou! Zlého kosmického anihilátora Tetanuse nahradili zlým kosmickým anihilátorem Muflonusem, ničivé dementkamínky vyměnili za ničivé retardkrychle, svištivě létající bukvoidi si povyměňovali zařezávající se pastelové elasťáky a sem tam i pohlaví, a voilà, tedy vlastně vola, máme tu úplně nové a neotřelé dobrodružství! Akorát tentokrát ten Muflonus nevybil jedinou buznu, takže můžete na rozdíl od Assvendžrů napjatě ohryzávat pastelky, jakéže to origifobní vyfikundace se zlým kosmickým anihilátorem, ničivým čímkoliv a neproškrtanou sestavou patetických rektospektorů na vás čekají příště. (18.03.2021)

Nenudil jsem se a ani mi to nepřišlo trapné. A to je vlastně solidní úspěch. 70% P.S. Je fascinující si brzo po projekci pustit i kinoverzi a porovnávat - už jen po stránce vizuální je jasné, že ten zdánlivě hipster formát 4:3 Snyderovy verze dává smysl, protože kompozice pro něj prostě byly dělány. Stejně tak absence humoru oproti Whedonovým dementním fórkům je k prospěchu věci. A hlavně to zběsilé tempo kinoverze zabilo spoustu solidní akce a postav, resp. vztahů mezi nimi. Neříkám, že je to masterpiece, ale někdy si rád tuhle "minisérii" určitě zopáknu. (19.03.2021)